Jejím pradědečkem byl například císař Leopold II., a tudíž byla prapravnučkou samotné Marie Terezie, a to dokonce jak z otcovy, tak i z matčiny strany. Jejími blízkými příbuznými byli i skotští Stuartovci či vévodové z rodu Este, jejichž dědičkou také byla. Patřila mezi skvělé partie své doby, a tak nebylo divu, že si ji jako nevěstu pro svého syna Ludvíka vybral Luitpold Bavorský, který stál dlouhá léta v čele Bavorska jako princ regent za své nesvéprávné synovce.  Proto je možná známější jako Marie Tereza Bavorská (1849-1919).

635914d837dc4obrazek.png
Foto: Marie Tereza Habsburská d’Este kolem roku 1867
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Malá Dáda, jak jí doma říkali, prožila dětství, v němž se kladl důraz na vzdělání, přísnou zbožnost a skromnost. Na otce, který zemřel na tyfus, si příliš nepamatovala. To jí byly teprve dva roky. Jedináčkem však dlouho nezůstala. Její půvabná matka Alžběta Františka Habsbursko-Lotrinská, o níž se uvažovalo jako o možné nevěstě Františka Josefa I. ještě, než poznal Sissi, se znovu provdala a měla dalších šest dětí.

Jazykově nadaná Marie Tereza si kromě němčiny, italštiny, francouzštiny a maďarštiny osvojila i češtinu. Když bylo Tereze osmnáct let, naplánovala jí rodina sňatek s ovdovělým Ferdinandem IV. Toskánským. Ačkoli si to přál i sám císař František Josef I., osud tomu chtěl jinak.

Maria-Theresa-of-Austria-Este-1849-1919-.jpg
Foto: Marie Tereza Habsburská d’Este. 1870
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

Tereziným vyvoleným stal bavorský princ Ludvík z dynastie Wittelsbachů, vnuk bavorského krále Ludvíka I., o němž se předpokládalo, že by mohl ve vzdálené budoucnosti dosednout na bavorský trůn. Seznámili se kuriózně - na pohřbu Ludvíkovy sestřenice Matyldy Rakouské, která byla Terezinou vzdálenou příbuznou i kamarádkou. Ta v pouhých osmnácti letech nešťastně uhořela. Údajně se snažila před svým přísným otcem zatajit, že si zapálila cigaretu, a od ní pak vzplály její tylové šaty.

K zásnubám Terezy s dvaadvacetiletým Ludvíkem došlo v říjnu 1867 na rodovém zámku v Židlochovicích. Tereza nebyla žádná „chudá příbuzná“. Jako věno přinesla do manželství solidní finanční obnos a mimoto rovněž zámek v Ivanovicích na Hané a zámek Sárvár v Uhrách, který si manželé později obzvlášť oblíbili. Honosná svatba snoubenců ses pak konala v únoru 1868 v Hofburgu. Účastnil se jí i císař František Josef I. ovšem bez těhotné císařovny Alžběty, která očekávala své nejmladší dítě, dceru Marii Valerii. Oddávajícím byl Terezin křtící i biřmovací biskup Schaffgotsch. Líbánky strávili novomanželé ve Vídni, ale pak se odebrali do Mnichova. Žili v ústraní na některém ze svých zámků v Mnichově, v Sárváru v Uhrách či v krásné bavorské přírodě.


635916e3a5eb3obrazek.pngFoto: Mladý bavorský princ Ludvík
Josef Albert, Public domain, via Wikimedia Commons

Marie Tereza se věnovala charitativní činnosti, botanice, zoologii a oblíbila si i horskou turistiku. Botaniku a zoologii dokonce studovala na královské univerzitě v Mnichově. Psala a sama ilustrovala články do botanických časopisů. Především však vedla příkladný rodinný život, rodila a vychovávala děti. Z manželství jich vzešlo úctyhodných třináct! Nejstarší Ruprecht přišel na svět hned rok po svatbě a v následujících dvaceti letech jej následovalo dvanáct sourozenců, z nichž jen dvě děti zemřely v batolecím věku. Ruprecht jako prvorozený byl sice připravován na budoucí vladařské povinnosti, nicméně Bavorské království po vzniku sjednocené Německé říše v roce 1871 existovalo jen formálně.

fa.jpg
Foto: Rodina Marie Terezie a Ludvíka
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

V dobových časopisech bývala Marie Tereza vydávána na příkladnou německou manželku a hospodyni. Byla to nesmírně pracovitá a výkonná žena. V Leutstettenu u Starnberského jezera trávila letní měsíce s rozrůstající rodinkou a své děti trpělivě učila jíst, chodit, číst, psát, počítat, plavat i zpívat. Spolu se učili poznávat rostlinky, ovoce i zeleninu, které pak zavařovali. V zahradě nechala vysázet na 35 tisíc keřů růží, založila tu alpinium a chovala zvířata, především ta užitková. Lidé z okolí si jí vážili a dobrosrdečně ji nazývali Quark-Therese, tedy něco jako tvarohová Rézi.

Ke královskému titulu se Terezin manžel dostal teprve ve svých osmašedesáti letech v roce 1913 a to teprve po změně bavorské ústavy, i když jako princ regent vládl už dříve za krále Ottu, který nebyl schopen vládnout. Nastoupil jako Ludvík III., ale jeho titul měl jen symbolickou reprezentativní hodnotu. Německo bylo řízeno z Berlína, Bavorsko bylo jen jeho součástí, byť bylo oficiálně královstvím. Inauguračního plesu se v Mnichově se zúčastnila veškerá významná německá šlechta včetně císaře Viléma II. To nikdo nemohl tušit, jak krátce budou Ludvík s Terezou vládnout a jak se brzy radikálně změní poměry v celé Evropě.

4.jpg
Foto: Sárvár je lázeňské město hojně navštěvované i českou klientelou. Zámek Sárvár je zase známý svou bohatou historií. Mezi jeho majitele patřil i rod Nádasdy spjatý s  Alžbětou Báthoryovou.
Jiří Lády

Díky své mu panství v Sárváru měla Tereza i uherské občanství a nyní jako bavorská královna měla o ně přijít. Nakonec ale soud rozhodl, že ho může mít nadále. K Uhrám měla vřelý vztah. Když si na první návštěvu coby bavorská královna zvolila právě Uhry, byla vřele přijatá. Měli ji tu v oblibě, protože se s nimi dokázala maďarsky domluvit. To v Bavorsku byla vnímána spíše jako královna, která se má starat o blaho obyvatel a charitativní činnost, což vzorně plnila. Byla členkou několika desítek charitativních spolků, založila ženskou kliniku a školu pro porodní báby, byla i velmistryní několika ženských řádů.

Když začala první světová válka, byla hned 1. srpna 1914 v Bavorsku vyhlášena mobilizace. Mezi odvedenými branci byli i dva synové Marie Terezy. Už v roce 1890 převzala patronát nad bavorským Červeným křížem. S vypuknutím války se pro Terezu práce v této instituci stala rozhodující. V první fázi se sbíralo pro vojáky šatstvo a prádlo, v další se pak zřizovaly lazarety, nemocnice a vývařovny pro chudé. V zemi bylo ochromeno zásobování a nastala skutečná bída. Za této situace královna začala rozdávat lidem mléko z vlastního statku a také jím až do konce války zásobovala celý královský dvůr.

635917b9f2475obrazek.png
rod.jpg
Foto: V zámku Sárvár je rodině bavorského královského páru věnováno celé jedno křídlo.
Jiří Lády

Na konci války, kdy už bylo jasné, že ji Německo, v jehož barvách bojovalo i Bavorsko, nemůže vyhrát, se také dramaticky zhoršil královnin zdravotní stav. Již dříve diagnostikovaná rakovina podbřišku se ukázala jako neoperovatelná. Nádor se rychle zvětšoval a královna trpěla nesnesitelnými bolestmi. Přesto si nijak nestěžovala. Víc jí vadilo, že jí nemoc nedovoluje pomoci potřebným. Stejně by ale nemohla vyjít na ulici, nebylo tam bezpečno. Nálada v Bavorsku se na konci války výrazně radikalizovala, byla přímo protimonarchistická. Začalo se uvažovat o tom, že by královská rodina měla opustit Mnichov, kde pro ni není příliš bezpečno. Na začátku listopadu 1918 se musela skrývat ve sklepení paláce Rezidence, protože byly neustále hlášeny letecké poplachy. Když pak bylo 7. listopadu vyhlášeno v Mnichově stanné právo, rozhodla se královská rodina město opustit a přesunout se na zámek Wildenwart.

Nemocné královně zabalila malé zavazadlo, v němž bylo jen trochu prádla, dopisy, psací potřeby, léky a peníze, její dcera. Král si prý vzal jen tabatěrku. Domnívali se totiž, že se sem zanedlouho vrátí. Původně chtěla královská rodina odcestovat vlakem. Pak však bylo rozhodnuto, že praktičtější bude použít auto. Jenže služební auto bylo v nepojízdném stavu, v garáži nebyla ani kapka benzínu a královský šofér zmizel beze stopy. Nakonec se s prosbou obrátili na pana Tiefenthalera, jehož firma královské rodině automobily dříve půjčovala. O půl desáté večer byly konečně přistaveny tři automobily s královskými korunkami na dveřích. Ty byly zakryty černými rukavičkami a byl nařízen odjezd. Sotva ujeli pár set metrů, musela kolona zastavit. Ve zmatku před odjezdem se zapomněly na největším voze, v němž jel královský pár, přifouknout pneumatiky, které byly touto krátkou cestou zcela zničené. A tak se muselo najít náhradní auto, podstatně menší a méně pohodlné.

Maria-Theresa-of-Austria-Este-Queen-of-Bavaria.jpg
Foto: Marie Tereza Habsburská d’Este. Rok 1910
Unknown author, Public domain, via Wikimedia Commons

A drama pokračovalo. Právě toto auto sjelo auto ve tmě a mlze ze silnice a octlo se na louce. Naštěstí oddaný sedlák párem volů auto z bahna vytáhl, a tak mohl pár pokračovat na zámek Wildenwart, kam dorazil až nad ránem.

Ráno na ně v novinách čekal titulek: Bavorská revoluce zvítězila!  Máme republiku, máme Svobodný bavorský stát! Brzy dorazily do zámku poplašné zprávy, že se v jeho okolí srocují ozbrojení dělníci. Po několika dnech pobytu se královská rodina raději rozdělila a pokračovala v útěku. Král Ludvík se s královnou a dcerou Helmtrud vydali do Solnohradska na zámek Anif, jehož majitelem byl bývalý královský komoří. Zde je navštívil bavorský ministerský předseda, aby přiměl krále písemně abdikovat. To Ludvík III. kategoricky odmítl. 13. listopadu 1918 ale podepsal prohlášení, že mu vnější okolnosti neumožňují vykonávat vládu a v důsledku toho zbavoval své ministry a úředníky přísahy věrnosti. Následující den bylo toto prohlášení vylepeno v ulicích Mnichova a bylo přijato jako „zřeknutí se trůnu“. Protože v Rakousku byla ještě větší bída než v Německu, vrátili se královští manželé na svůj zámek Wildenwart, kde se setkali se svými dětmi.

Konec Wittelsbachů v Bavorsku byl jakoby symbolicky dovršen smrtí královny Marie Terezy v únoru 1919. Její manžel pak přesídlil na zámek Sárvár, který Tereza přinesla Wittelsbachům věnem. Tam také v říjnu 1921 zemřel na zástavu srdce. Před smrtí si přál, aby byl pochován se svou ženou v mnichovské hrobce Wittelsbachů. Bavorská vláda se ujala organizace pohřbu a vyhlásila státní smutek. Poměry v Mnichově byly nyní úplně jiné, než když jej museli královští manželé před třemi lety opustit. Pohřeb, kterého se účastnily desetitisíce především venkovanů, byl důstojnou tečkou za osmisetletým panováním rodu Wittelsbachů v Bavorsku, jehož poslední královnou byla brněnská rodačka…

Zdroj info: Čechura Jaroslav a kol.: Příbuzní českých králů, 1999

Na našem webu jste si mohli rovněž přečíst:

Reklama