Mám trochu starosti se svou ženou Kamilou. Máme malého syna a ona je už dva roky doma. Brali jsme se po 3leté známosti, oba jsme chtěli rodinu, a když mi oznámila, že čeká miminko, myslel jsem, že se zblázním radostí. V té době jsme se dost zadlužili a koupili byt, předtím jsme chvilku museli bydlet i u tchyně, ale i tohle jsme zvládli bez nějakých větších problémů.

Kamila pracovala jako asistentka v jedné právnické firmě a během našeho chození jsme podnikali hodně výletů – v létě kola, v zimě lyže. Chodili jsme i do kina, na výstavy a tak. Kamčino první těhotenství bylo rizikové, takže od pátého měsíce musela být doma. Vrhla se na zařizování bytu s obrovským nasazením.

Už tehdy jsem jí říkal, ať se trochu šetří a jestli by nechtěla jít třeba radši do kina místo leštění parket – to že klidně udělám potom sám. Ale odbyla mě. Někde jsem četl, že některé ženy si před porodem obrazně řečeno chystají hnízdečko, a přišlo mi to docela logické, takže jsem se jí jen snažil pomoct.

Ale sotva se vrátila z porodnice, vypuklo to nanovo. Vytírání každý den, neustálé vysávání koberečků, otírání prachu z polic i květin. To a pobíhání kolem malého Toma jí zabere veškerý čas. Já chodím do práce a vracím se, co nejdřív to jde – většinou kolem páté. Kamča do té doby zvládne kompletní úklid bytu, ale často ani nezvládne dojít s Tomem na procházku.

Malé děti pochopitelně moc smyslu pro pořádek nemají a náš Tom není výjimkou. Je na vše zvědavý, chce si na vše sáhnout apod. Nejradši se krmí sám střídavě rukama a lžičkou a asi si dovedete představit, jak potom on a jeho okolí vypadá. Ale jen když jsem doma já. Jinak ho Kamila uvězní do židličky, nesmí na nic sáhnout a krmí ho jak mimino. Aby jí nezapatlal naleštěnou podlahu a ostatní věci. A aby nedělal moc nepořádek, tak si musí neustále hrát v ohrádce.

Kvůli tomuhle jsme měli už několik hádek. Dost mi to vadí. Navíc nám dělá ještě tematickou výzdobu – když jsou Vánoce, všechno posype stříbřitými hvězdičkami, udělá tisíce svícínků, ale pak se zlobí, že jí to Tom třeba rozhází. Na Valentýna zase vystříhala z papíru tisíce červených srdíček a rozesela je po celém bytě. S klukem kvůli tomu nebyla asi dva dny venku…

O víkendech s ním chodím sám, a už jsem jí několikrát říkal, ať si zajde třeba s kamarádkou na kafe. Ale ona zůstane doma a zas to tam vylepšuje. Navrhoval jsem jí taky, že pokud by chtěla, seženu nějakou paní na úklid, raději bych, aby se věnovala synovi než leštění podlahy, ale odmítla. Prý to nikdo nezastane tak jako ona.

Nevím, kde jsem udělal chybu a kam se poděla ta fajn holka, se kterou jsem chodil. Občas mám pocit, že tu podivnou bytost s nezbytnou prachovkou v ruce vlastně vůbec neznám.

Láďa  

TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY