clanek.jpg
Foto: Se souhlasem Marcely Izakovičové

Do osmnácti let se diagnóza v podobě hraniční poruchy osobnosti podle Marcely určuje jen těžko, protože teenageři procházejí pubertou. „Lidé s hraniční poruchou osobnosti se chovají podobně jako mnozí puberťáci. Zažívají změny nálad, je pro ně těžší zvládat své emoce, často pláčou, jsou příliš depresivní nebo naopak příliš nadšení, trpí pocity osamělosti a prázdnoty,“ popisuje Marcela svůj život na emocionální horské dráze.

Už odmalička byla velmi citlivým dítětem, vše si brala k srdci a k psychickému onemocnění měla v rodině dědičné predispozice. Ve třinácti letech se u ní objevily sebevražedné myšlenky a první pokusy o sebepoškozování. To se zhoršilo s nástupem na střední školu. Marcele totiž naháněly strach velké skupiny lidí a měla dojem, že se na ni upírá přehnaná pozornost. Ve druhém ročníku se k jejím stavům přidaly ještě silné úzkosti.

Nevěděla jsem, co mi je, jen jsem si přála umřít. Bylo to příšerné. Často jsem ve škole brečela, měla jsem citlivý sluch, bolesti břicha a vadilo mi světlo. Svoje deprese jsem se snažila potlačovat alkoholem a lehkými drogami, což bylo ve výsledku ještě horší. Do autobusu směr škola jsem dokázala nastoupit jen, když jsem si přihnula a myslím, že jsem si vypěstovala závislost na marihuaně. Depresivní a úzkostné stavy jsem měla v nejhorším období každý den,“ říká Marcela.  

Mladá žena byla čtyřikrát během svého života hospitalizovaná na psychiatrii. Záchvaty úzkosti sice pořád má, ale nejsou tak časté jako dříve a naučila se s nimi alespoň částečně pracovat. Pomohly jí léky, terapie i blog a Instagram, kde se ze svých pocitů vypisuje. I díky nim se zbavila sebevražedných myšlenek, ale strašák v podobě sebepoškozování v jejím životě pořád je. „Momentálně jsem si tři měsíce neublížila. Nedávno jsem k tomu měla silné nutkání, ale moji nejbližší mi pomohli,“ tvrdí.

Hraniční porucha osobnosti se mimo jiné projevuje pocity osamělosti. Jenže člověk ve špatném psychickém stavu zároveň hůře navazuje přátelství, nebo dokonce milostné vztahy a pro druhého člověka je takový vztah také velmi náročný.

„Když jsem byla mladší, tak jsem měla hlavně krátkodobé vztahy a úlety. Snažila jsem se pocit prázdnoty zaplnit alespoň nějakým pocitem, ale hodně lidem jsem tím ublížila. Bohužel to u hraničářů není nic neobvyklého. Hlavně bych chtěla apelovat na všechny, aby v případě psychických problémů vyhledali pomoc. Neřešený problém totiž může vyústit v něco mnohem horšího,“ radí. 

Zdroj: redakce, Marcela Izakovičová, Instagram Porušená holka

Čtěte také:

Reklama