Tyto děti bývají velice často průměrně až nadprůměrně inteligentní, ale trpí specifickou poruchou učení.
Dítě se specifickou poruchou učení mívá problémy většinou vkonkrétním předmětu, nebo ve více sobě podobných předmětech. Takže například dítě, které má problémy sčeštinou a cizími jazyky, může vynikat vmatematice nebo kreslení.
Podle mezinárodní klasifikace nemocí rozlišujeme poruchy učení:
dyslexie – porucha schopnosti naučit se číst. Neschopnost rozlišovat a řadit správně písmenka, skládat je vcelek a umět je vyslovit.
dysgrafie – porucha psaní. Obtíže stvary písmenek a celková neobratnost písemného projevu. Po dysgrafikovi je problém cokoliv přečíst.
dysortografie – porucha pravopisu. Děti neumí správně naučená gramatická pravidla aplikovat do praxe. Chybí jim cit pro jazyk.
dyskalkulie – porucha počítání. Mají obtíže sčíselnou řadou, zaměňují pořadí číslic a mívají špatnou prostorovou orientaci.
Poruchy učení mají i další projevy než výše uvedené.
Diagnostikovat některou zporuch učení je možné až na začátku školní docházky, kdy se děti učí číst, psát a počítat, a teprve tehdy se u nich projeví odchylky. U některých případů lze ale možnou budoucí poruchu učení poznat už vpředškolním věku.
Každopádně platí to, že pokud je u dítěte podezření na některou ze specifických poruch učení, je důležité, aby bylo velice důkladně vyšetřeno na speciálním pracovišti.
Jak se učit?
Děti sporuchami učení potřebují velice individuální přístup a pochopení, jak ze strany rodičů, tak ze strany učitelů.
Doma je důležité, najít si na učení sdítětem čas, snažit se všechno vysvětlovat a procvičovat vpohodě a bez stresu. Děti potřebují také mnohem více času na pročtení zadání, na zpracování zadaného úkolu, na konečnou kontrolu.
Na děti se specifickými poruchami učení by měli brát ohled i učitelé ve školách. Zpraxe ale mnozí zvás vědí, že tomu často tak není.
Děti by měly být zkoušeny zučiva takovou formou, která jim působí menší obtíže.
Vkaždém případě však platí, že je velice důležitá spolupráce mezi rodiči, školou a dítětem.
Odborné informace načerpány zknih prof. Matějčka a speciální pedagožky Zdeňky Michalové.
Ve spolupráci sMgr. Bombikovou zPedagogicko-psychologické poradny Přerov zpracovala
Nový komentář
Komentáře
má snad každé druhé dítě
nemusela jsem řešit
jeste tu schazi oliokalkulie nechapani poctu
:-)
Dneska se těch dys- dětí vyrojilo nějak moc
Fifinka: můj táta taky a je mu taky skoro 70, já u sebe dřív pozorovala nějaké znaky leváctví a starší syn je levák, tchán taky přeučenej
Naštěstí jsme tento problém řešit nemuseli.
Tak s tímhle má zkušenosti moje kamarádka.
zemim: můj táta taky, ale je mu už je 70..
Mám to štěstí ,že se tyto vady našim dětem vyhnuli.
pajda: Proboha, leváka na praváka. To snad ani není možný
Ale znáte to - učitelka je diagnóza a ne povolání
Ale jinak mne teda hoooodne zarazi, kolik deti tady ma takovou nejakou poruchu
U mne se asi dyslexie objevila az ted, kdyz pisu na pocitaci, tak furt zamenuju pismenka
pajda: Pajdo, jak jsi mohla dopustit, aby v dnešní době někdo přeučoval Tvého synka na praváka ? To se ještě dělá ? Co to bylo za „učitelku“ ?
Já jsem měla tenhle problém v rodině, tchýně chtěla, aby kluci psali pravou, že „se na píšící leváky nemůže ani podívat…“. Tak jsem jí řekla, že mají dostatek jiných problémů, které je třeba řešit a že jim nějakým přeučováním nehodlám komplikovat život.
Sami si vybrali, kterou rukou budou psát, a kupodivu – je to pravá, ačkoli téměř všechno ostatní dělají levou.
Přeji Tvému synkovi, ať se mu všechno daří a nikdo mu nepřidělává problémy.
Agátka: bohužel...u mého syna to tak bylo...teprve na konci třetí třídy jsme se přeučovali zpátky na levou, protože pravou některá písmenka vůbec nezvládl. Chybí mi tady smajlík jistého rohatého zvířátka...a taky mi citelně chyběla možnost nechat tu dotyčnou vyhodit ze školství, protože jestli mě něco dokáže vytočit, tak jsou to podobní lemplové.
pajda: to slyším poprvé, aby učitelka nutila psát leváka pravou rukou
qvetinkova: postoje učitelů bývají hodně zarážející - sama jsem padla na to, že neexistuje předpis, který by donutil učitelku k tomu, aby nechala leváka psát levou rukou...absolvovala jsem hodně vyčerpávající boj na dané téma.
Fifinka: asi jsem to napsala hodně nešikovně - chřipka se mnou dělá divy...LMD je záležitost nezralého nebo nesprávně funugjícího nervového systému a má ji diagnostikovanou poměrně hodně dětí. Dá se skutečně diagnostikovat mimo jiné i na EEG - i když EEG může být beze změn a přitom LMD je rozsáhlá (případ mého syna), ale i v takových případech ji lze diagnostikovat (kromě psychologického) neurologickým vyšetřením. Důsledným dodržováním určitých pravidel se asi jedna třetina dětí postupně úplně uzdraví - nervová soustava dozraje, jedna třetina se vadou vyrovná a naučí se s ní normálně žít a POUHÁ 1/3!!!! ponese důsledky po celý život. Bohužel současná praxe je taková, že řada rodičů (teď to nikdo neberte osobně) si usnadňuje práci tak, že požádá učitelku, aby všem ve třídě jasně dala najevo, že jejich dítě má LMD (míněno mezi dětmi - učitelé to samozřejmě ví všichni, ti jsou povinni to vědět) a pak vyžadují nesmyslné úlevy - nenošení domácích úkolů, naprostou volnost v době, kdy ostatní např. píšou písemku a podobně. Tím vlastně dítěti neskutečně komplikují život - dítě se se svojí vadou nenaučí žít a tím pádem se mnohdy dožaduje úlev a zvýšené pozornosti i tehdy, kdy podle všech objektivních vyšetření LMD odezněla a nervová soustava dozrála. Dalším - a bohužel smutným případem jsou děti, které mají špatné známky a přitom nemají LMD - rodiče jsou schopni udělat i nemožné pro to, aby se diagnóza "nějak" vymyslela... Na střední škole se s tím setkáváme - a setkáváme se i s tím, že rodiče vyžadují úlevy tam, kde to vůbec nedává smysl: např. za doporučenou metodu, jak pomoci dítěti s dysgrafií se považuje to, že dítě píše na notebooku, přitom část rodičů požaduje, aby jejich syn/dcera byli kvůli dysgrafii osvobozeni z práce na PC...tohle osvobození se dává z hlediska LMD z důvodů dyspraxie, což je úplně jiný typ vady. Omlouván se, že to píšu dost odborně, ale jinak to asi nevymyslím.
medved: O procenta jsem se nikdy nezajímala, ale LMD se vyskytuje ve zvýšené míře u nedonošených dětí, nebo tam, kde byly komplikace v těhotenství a při porodu. Dříve se to neřešilo, pokud navenek vypadalo dítě normálně, neříkalo se, že je dyslektik, dysgrafik apod. , ale že je blbej na čtení, psaní, atd. Já mám dokonce dojem, že je tam i kus dědičnosti, já jsem jako „prvňák“ psala zrcadlově, ale tehdy se to přičítalo přeučování „zatvrzelého leváka“.
To, že se přišlo na to, že za to ty děti nemohou, to je záležitost tak posledních 15ti, 20ti let.
vlasta: musím se pajdy zastat, taky jsem se s tím setkala, že rodiče omlouvali dítě, že má LMD, i když nemělo. Anebo jiní tvrdili, že když má LMD je nadprůměrně intelegentní a učitelka to ne a ne poznat, přičemž to taky nebyla pravda - určitě ne každé dítě s MLD je nadprůměrně intelegintní.