Kdy se taková porucha pozná?
Obecně se dá říci, že v předškolním věku nebo v prvních ročnících základní školy.
Velmi malé dítě má krátkou dobu soustředění, a proto dospělým připadají malé děti živé, roztěkané nebo nesoustředěné - do určitého věku nejsou schopny delšího soustředění nebo jednotvárné činnosti.
Takže problémy nastávají, jestliže předškolní dítě není schopné malovat nebo poslouchat čtení pohádky, aniž by si u toho povídalo, u jídla kýve nohama, kope, rozhlíží se a neustále vykřikuje, nečekaně se vytrhne a běží tam, kde jej něco zaujalo.
Pozor ale na to, že v klidu sedět hodinu u slavnostního oběda nevydrží žádné dítě, pokud se mu nebudeme věnovat!
Dítě, trpící LMD, své „podvratné činnosti“ nenechá, ani když je napomeneme. To ovšem platí i pro děti rozmazlené nebo z nějakého důvodu nervózní - například před rozbalováním vánočních dárků určitě děti nebudou v klidu. Dalším příznakem může být to, že dítě soustavně odmítá určitou činnost - například kreslení.

On mě občas nevnímá, tak to má LMD!
Pokud se stane, že vás dítě občas neslyší, zdaleka nemusí mít LMD. Může prostě být jen zabrané do činnosti - a podle dospělých měřítek to zdaleka nemusí být činnost důležitá nebo zábavná.
Další častou příčinou bývá to, že v domácnosti bývá „hluku“ moc - pokud někdo z rodičů bez přestávky něco povídá, dítě podvědomě vypne a vůbec nezaregistruje, že kousek z toho monotónního hučení byl věnovaný jemu.
A jednou z příčin, která je obtížně zjistitelná, jsou i vady sluchu.

On vždycky všecko poplete!
Dokonce ani když je vaše dítě vyhlášené „motovidlo“, nemusí jít o LMD. Jednou z příčin může být - kupodivu - matka sama. Pokud zadáváte dítěti dlouhé příkazy, nemusí jim porozumět.
Další příčina, proč dítě dělá věci „naopak“ může být prostá rozmazlenost - dítě ví, že nemusí poslechnout, a tak se ani nenamáhá poslouchat, co mu vlastně říkáte, a nebo naopak velká úzkostnost - takové dítě se tak strašně snaží udělat mamince radost, že nakonec zapomene, co vlastně chtěla…

Ze školy mě poslali do poradny - tam nás vyléčí?
Do poraden přichází s podezřením na LMD asi 25% dětí, ale jen část z nich skutečně LMD trpí. U některých dětí se zjistí smyslové poruchy - potíže s očima, sluchem nebo celkové oslabení po nemoci mohou také u dítěte způsobit obrovské problémy.
Část dětí sice má poruchy, připomínající LMD, ale jsou vyvolané jiným faktorem - např. pokud se rodiče rozvádějí, může dítě odmítáním práce ve škole dávat najevo, že je mu situace doma krajně nepříjemná. Pak ovšem nemá smysl řešit LMD a nastoupí jiný typ péče.

Zbytek dětí (asi 4%, v USA se udává počet mezi 8 - 10 %) skutečně LMD trpí a dostanou doporučení k integraci.
V tomto doporučení je napsáno, co by měla zohlednit škola, aby se dítěti usnadnil přístup ke vzdělání. Pro školu je to doporučení, nikoliv závazný předpis!
Mimo jiné musí škola vycházet ze svých reálných možností - vaše dítě může chodit do speciální třídy na výuku češtiny nebo matematiky, může mít jiné pomůcky a podobně. Ovšem je nutné zajít za třídní učitelkou a domluvit se s ní, co může zajistit škola a co můžete udělat vy. Z poradny vás také s největší pravděpodobností pošlou na neurologii, protože LMD se dá prokázat i pomocí neurologických vyšetření.

Nabídli mně nějakou terapii, ale je to na dlouho, má to vůbec smysl?
Terapie bude dlouhodobá v každém případě a protože každé dítě má jinou psychiku, je jasné, že i každé dítě bude mít jinou kombinaci a jiné výsledky. Nelze tedy říci, že protože sousedovic Vašíčkovi nepomohl biofeedback, tak vy na něj taky chodit nebudete.
Co má smysl, je se nevzdávat a pátrat po tom, který psycholog nebo speciální pedagog bude vašemu dítěti vyhovovat. Vyhovovat bude samozřejmě ten, kterému budete oba věřit - a ze své zkušenosti mohu říci, že my jsme našli takového psychologa až po pěti letech, přičemž znám velmi důvěrně prostředí všech psychologických poraden v našem městě.

Poslali nás na psychiatrii - moje dítě přece není cvok?!
I na psychiatrii vás mohou poslat, zejména pokud se zdá, že vaše dítě vykazuje poruchu chování (ta nesouvisí s výchovou - může to být průvodní jev právě LMD), popřípadě má dítě tiky (mezi ně se počítají i mimovolní pohyby rukama, ústy - známé „přežvykování naprázdno“, krčení nosíku…) nebo je natolik roztěkané, že je zapotřebí je zklidnit. Psycholog v poradně vám nemůže a ani nesmí předepsat medikaci - to je skutečně záležitost odborníka a není třeba se toho obávat. Nálezy od takovéhoto specialisty do ruky nedostane nikdo nepovolaný a ani škola je nemůže obdržet - a to ani na požádání.

A stejně tomu nevěřím - Pepíček odnaproti má LMD jak vyšitou a nikdo s tím nic nedělá, a to byli v poradně hned několikrát…
Dítě nemusí mít LMD na to, aby bylo vyhlášený rošťák, vytlouklo okna v polovině ulice a domů nosilo samé pětky. Může prostě mít průměrné nebo podprůměrné schopnosti - a tím pádem ho škola nebaví, nudí se a přebytek energie, který jiné děti vydají při řešení úkolů vybíjí jiným způsobem. Nebo má jiné potíže, o kterých nevíte - Pepíčka může prostě trápit, že Maruška s Evičkou se mu posmívají, protože má pihu na nose, nebo si nerozumí se starším sourozencem. Navenek je pak Pepíček zakaboněný, nesoustředěný a protivný nešika.
A je i opačný extrém - Pepíčka nesmírně baví kutit, tvořit a vyrábět, ale nebaví ho psát a malovat. Je to zkrátka technický talent. A jako takový je samozřejmě uznávaným specialistou na výbušniny, požáry a udělátka všeho druhu - a postrach všech sousedů, protože je namočený do každé rošťárny, na kterou páni kluci potřebují víc jak jeden kámen.
Takže ani v tomto případě to není LMD.

A je to všechno.
Ne, není - ještě mi zbývá omluvit se Pepíčkům za to, že mně při vymýšlení příkladu o rošťákovi, napadlo právě jejich jméno.…  

       
Reklama