Důvodem k hospitalizaci s diagnózou mentální anorexie nebo mentální bulimie jsou většinou tři hlavní momenty:
1. vysoký stupeň podvýživy
2. případy, v nichž selhává ambulantní léčba (sebevražedné jednání)
3. nevhodné rodinné zázemí pro ambulantní léčbu poruchy příjmu potravy

Co přináší hospitalizace? Každopádně odborný servis celého týmu profesionálů – od zdravotních a dietních sester, přes nutriční poradkyně k terapeutům, psychologům, psychiatrům a dalším lékařům. Dále pak poskytuje léčebný program, který není možné ordinovat při ambulantní léčbě, stejně tak jako režimovou léčbu a psychofarmaka. Samozřejmě hospitalizace také bere a většinou jsou to důvody, kvůli kterým se nemocní hospitalizaci úporně brání. Především je to jistá míra svobody a jednoznačně rodinné zázemí. Jsou ovšem případy – a mnohdy velmi časté – kdy skutečná náprava a uzdravení se bez pobytu v nemocnici možné není.

V současné době je možné se k hospitalizaci s uvedenými diagnózami obrátit celkem na čtyři specializovaná pracoviště v republice. Jsou to:
Psychiatrická klinika při FN Brno-Bohunice – specializovaná jednotka pro léčbu poruch příjmu potravy (pro dospělé pacienty i pro děti)
Psychiatrická klinika při VFN Praha – Ke Karlovu 11 – navíc s denním stacionářem Psychiatrická klinika FN Praha – Motol – pouze pro dětské pacienty
Psychiatrická klinika FN Olomouc

Odbornou péči s hospitalizací vám také poskytnou ve FN Hradec Králové nebo ve FN Jihlava, také v Plzni nebo v Jindřichově Hradci či Opavě. Dále existuje několik specializovaných pracovišť, kam se můžete obrátit pro pomoc v ambulantních případech. V republikové působnosti je patrně nejvýraznějším centrem Středisko komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci, které se zaměřuje na tzv. systemickou rodinnou terapii.

Hospitalizace většinou trvá 6 až 8 týdnů, podle individuální potřeby pacienta. Pacienti mají léčebný program přizpůsobený svým potížím. Mají svoji vlastní psychoterapeutickou skupinu a individuální psychoterapeutická sezení s psychologem. V některých zařízeních po druhém týdnu pobytu většinou může nemocná dívka získat na víkend propustku do domácího prostředí.

Jaké jsou cíle pobytu na oddělení pro léčbu poruch příjmu potravy?
• snaha o normalizaci stravovacích návyků
• psychoterapeutické působení, směřující k porozumění psychologickým souvislostem onemocnění
• u pacienta s výraznou podváhou dosažení váhového přírůstku na základě předchozí dohody s ním samotným

Typický denní program odpovídá běžnému nemocničnímu prostředí s nádechem režimového soužití – budíček, snídaně, rozcvička, ranní komunita, relaxační cvičení, rehabilitační cvičení, pracovní terapie nebo skupinová psychoterapie, oběd. Odpoledne opět pracovní terapie nebo individuální psychoterapeutické sezení. Po svačině osobní volno, možnosti sportovních aktivit. Po večeři osobní volno nebo různé skupinové akce – klubové večery apod.

Jak probíhá stravování při hospitalizaci? Stravování dívek s diagnózou mentální anorexie nebo mentální bulimie probíhá ve společné jídelně všech pacientů a pacientek. U jednotlivých jídel je přítomna zdravotní (dietní) sestra. Někdy právě pozice „dohlížející“ zdravotní sestry pacienty děsí, při hlubším zamyšlení ale jistě pochopíte, že její přítomnost musí být lékařem naordinována.

Léčebné metody: Psychoterapie skupinová i individuální, režimová terapie. Rovněž různé pracovní terapie – šicí, výtvarné, zahradnické nebo stolařské dílny. Dále pak arteterapie, relaxační cvičení, rehabilitační cvičení, farmakoterapie.
Psychologie se používá v terapii poruch příjmu potravy úspěšně již několik let. Ke správné terapii je vždy třeba provést důkladnou anamnézu rodinných stravovacích návyků, zlozvyků a rozbor spouštěcích mechanismů.

Kde se nejčastěji objevují chyby v terapii?
Nedostatečná motivace pacientů – dívky musejí pochopit, že setrváním v dosavadních zvyklostech si velmi škodí.
Cíle behaviorální léčby musí být jasně definované - nesplněná očekávání a nerealistické představy již mnohokrát zhatily pokus o terapii. Většinou je třeba zásadně pozměnit náhled pacienta na vlastní váhu a postavu. Sklenice může být z poloviny plná, nebo také z poloviny prázdná, podle toho, zda se na ní dívá optimista nebo pesimista.
Změna stravovacích návyků je běh na dlouhou trať, nejde ho uspěchat. Někdy je třeba naučit pacienta smířit se s mírnou nadváhou (většinou případy bulimiček, ale někdy i bývalých anorektiček) a naučit ho prožít příjemný zbytek života bez starostí o svou postavu. Nepochopení okolí pacienta stěžuje psychoterapii - je třeba přesvědčit o nutnosti změn ve stravování celou rodinu. Neschopnost změnit zlozvyky vedoucí k přejídání - změnit rodinné tradice bývá často nemožné. Někdy je třeba naučit se vařit nově, zdravě, neřešit problémy jídlem.

Nejpoužívanější postupy:
1) Skupinová terapie – pacient ve skupině nacvičuje všechny situace, spojené s jídlem, které u něj vyvolávají nepříjemné pocity. Pozvání na oběd, společnou večeři, oslavu narozenin apod. Pacienti často nedokáží říci "ne". Ve skupinové terapii si také předávají zkušenosti pacienti mezi sebou. Skupinová sezení pomáhají nacvičit způsob zvládání stresu, tenze, napětí, depresivních stavů, apod. Naučí se, jak správně řešit zátěžovou situace tak, aby na každý drobný stres nereagoval hladovkou nebo přejedením.
2) další součástí léčby jsou nácviky "hovorů k sobě". Je vhodné pacienta naučit komunikovat se svým "já". Proč je to důležité? Protože se ukázalo, že k porušení stravovacího režimu dochází po jednorázovém celkem nepodstatném vykolejení z nově získaných zkušeností. Následují pak trýznivé výčitky a následný útěk do diety nebo přejedení se. Pozitivní přístup k problémům je lepší a úspěšnější, než negativní.
3) K psychoterapeutickým základům patří nácvik relaxačních technik, např. nácvik hlubokého dýchání, nácvik sugestivních technik, vizualizace, nácvik relaxačního pohybového projevu apod. Osvědčily se vizualizace příjemného a klidného prostředí.

Motto závěrem
Na nikoho neplivej zlou slinu, nedělej nikoho malým.
Dale Carnegie

předsedkyně OS Anabell – pro nemocné anorexií a bulimií
http://www.anabell.cz  

        
Reklama