První, kdo již před 50 lety uskutečnili myšlenku svépomocných skupin, byli anonymní alkoholici v USA. Jejich práci lze po těchto 50 letech zkušeností jistě hodnotit jako úspěšnou a pro lidi závislé na alkoholu určitě nepostradatelnou.
Svépomocné terapeutické skupiny mají svůj nesmírný význam z hlediska podpůrného a doplňujícího ke standardní léčbě. Svépomocnou skupinu může navštěvovat každý, kdo cítí, že má problémy s jídlem a kdo sám nenachází odvahu k léčbě. Vyléčit se z anorexie nebo bulimie je velmi těžký a často zdlouhavý proces, který bez pomoci málokdo zvládne.
Ve svépomocné skupině můžete získat podporu:
- při rozhodování, zda se skutečně jedná o poruchu příjmu potravy (z praxe mohu dodat, že se jedná o nějaký patologický vztah k jídlu téměř vždy)
- při rozhodování, zda se vydat k odborníkovi či nikoli (opět z praxe doporučuji vydat se k lékaři či psychoterapeutovi vždy. Jen je potřeba pomoci nemocnému při tomto jeho zásadním rozhodnutí)
- při rozhodování, zda se svěřit rodině či nikoli (opět doporučuji svěřit se v každém případě svým nejbližším. Tedy rodičům, sourozencům, partnerovi, manželovi apod. Opět je zde nutno podat pomocnou ruku. Nemocný dlouho hledá tuto odvahu a dlouho ji sám nenachází)
- při rozhodování, jak překonávat různé nepříjemné pocity, které souvisí s návratem k „normálnímu“ zdravému stravování a správnému životnímu stylu
- při rozhodování, jak začít znovu žít po dokončené hospitalizační léčbě
- při rozhodování, jak odolávat nástrahám běžného každodenního života, které vůbec nemusí zdánlivě souviset s jídlem
Svépomocné skupiny bývají často vedeny osobou, která se z poruchy příjmu potravy již vyléčila a překonala všechny její nástrahy nebo osobou – terapeutem, který má s těmito poruchami profesionální zkušenosti. Každopádně není vhodné, aby byla terapeutická skupina 
To, co je pro nemocné ve skupině nejdůležitější, je pocit, že nejsou ve své nemoci sami, že se nemají za co stydět, že se stejnými problémy se potýkají další a další dívky. Mohou si pohovořit o svých vlastních pocitech navzájem a přitom každou minutu sezení vědí, že všichni kolem ví, o čem je řeč. Mnohdy bývají svépomocné skupiny prvním místem, kde se nemocná dívka či mladá žena, naučí říct magickou větu, která ji dovede k vyléčení.
Tou větou je například: „Jmenuji se Magda, je mi 25 let, mám bulimii už osm let a nevím, co dělat.“ Není jednoduché takovou větu vyslovit, ale je jednodušší ji vyslovit „mezi svými“ a záleží jen a jen na terapeutovi, aby tuto mladou, nešťastnou ženu dovedl k vítěznému cíli. Aby jí za pomoci skupiny pomohl najít cestu k osvobození se.
Výsledky práce svépomocných skupin pro nemocné poruchami vztahu k jídlu zatím nelze, bohužel, v žádném případě posuzovat, protože zkušeností nemáme tolik jako u anonymních alkoholiků. Nicméně má své kladné výsledky, které se projevují již po prvních dvou, třech sezeních.
Spolupráce ve svépomocné terapeutické komunitě každopádně nenahrazuje odbornou psychoterapii a už vůbec ne léčbu tělesných následků, účinně ji ale doplňuje a po ukončení klasické léčby přispívá k zabránění recidiv.
Trápí-li vás poruchy příjmu potravy, hledejte ve svém okolí svépomocnou terapeutickou skupinu. Anebo požádejte svého psychoterapeuta, zda by ji nezaložil. Je to v jeho moci. Občanské sdružení Anabell organizuje svépomocnou terapeutickou skupinu každý týden, vždy v neděli v 15,00 hod.
Motto závěrem
Bezpečí? Každý ho potřebuje a proto ho celý život hledá. Bezpečí – to je domov, lidské teplo. Kdo toto bezpečí nenajde, je ubitý, nešťastný. Základem bezpečí je láska.
Dale Carnegie
Ing. Jana Sladká Ševčíková,
předsedkyně OS Anabell – pro nemocné anorexií a bulimií
http://www.anabell.cz
Nový komentář
Komentáře
Ty fotky jsou hrozné, přeju všem, co se s tím problémem potýkají, aby takhle nedopadli.
Holky, kdo to potřebujete nebo jenom máte pochybnosti, neváhejte a napište na ty stránky, dokud není pozdě. Držím všem palce.
Vždycky se lépe hubne ve skupině, dokazují to i kurzy STOB. Hledám partu na hubnutí ve Zlíně.