Péče porodních asistentek je pro stát levnější a pro ženy pohodlnější. Přesto si za porod bez technologických vymožeností musíme připlatit. Proč? Proč dává naše zdravotnictví přednost nákladné lékařské rutině? A proč vlastně vyhledávat službu, která byla běžná před sto lety? Rozhovor o praxi „porodní báby“ i paradoxech současného českého porodnictví s prezidentkou Unie porodních asistentek Dagmar Suchou.
 
Dagmar Suchá si na rozhovor udělala čas v náporu příprav kongresu Normální porod, který proběhne 10.-12. května v Praze. Kvůli němu jí sotva zbývá čas na vlastní soukromou praxi. Ač vystudovaná porodní asistentka, k této práci se vrátila velkou oklikou, na níž nasbírala zkušenosti z nejrůznějších povolání, včetně přivedení na svět a výchovy vlastních dětí. Tahle zkušenosti jí možná propůjčuje nadhled, díky němuž dokáže prosazovat změny v zavedeném porodnickém systému a provětrávat desetiletími ulehlé poznatky. Myšlenka, že k normálnímu porodu vede víc než jedna cesta, totiž u nás není ani zdaleka samozřejmá.

Pracujete jako nezávislá porodní asistentka? Co tahle skoro vymizelá profese ženám nabízí? Profese soukromé porodní asistentky, která se u nás začíná „znovuzrozovat", nabízí péči těhotným ženám, pomáhá jim při porodu i po něm. Jedná se o celou škálu služeb, na jejímž začátku je těhotenská poradna. Její výhodou je, že porodní asistentka má na ženu čas a může si s ní popovídat o všem potřebném.

Součástí naší práce jsou i předporodní kurzy. Ty v současnosti tvoří asi největší podíl. Je to tím, že porodní asistentky neměly možnost odborného rozvoje v rámci porodní praxe, a tak se uchylují k vedení kurzů a zodpovědnost u porodu si na sebe raději neberou. Dále do naší praxe spadá diagnostika těhotenství, vyšetřování během těhotenství, vedení fyziologického porodu, péče o novorozence a péče v šestinedělí…

Znamená to, že žena v péči porodní asistentky nemusí navštěvovat lékaře?
Může i nemusí, to je na její volbě. Ale porodní asistentka vždycky raději volí cestu, kdy žena souběžně navštěvuje i gynekologa. Tahle spolupráce je totiž nutná. Kdyby si i gynekologové uvědomili přínos porodních asistentek, budou s nimi spolupracovat více partnersky. Porodní asistentka totiž mnohdy odhalí víc než oni prostřednictvím svých vyšetřovacích metod. Ale taková spolupráce se zatím děje jen ve velmi omezené míře.

Jak v praxi vypadá poporodní péče?
Poporodní péčí myslíme návštěvy porodní asistentky po návratu ženy z porodnice. V jejich rámci porodní asistentka podporuje ženu při kojení a pomáhá řešit případné potíže. Kontroluje a ošetřuje porodní poranění, sleduje, jak dítě prospívá. Počet návštěv se odvíjí od potřeby dalších ošetření či konzultací, zpravidla jich bývá tak 3-5. Ženy tuto péči jednoznačně vítají. Často se na nás obracejí, když si nevědí rady s kojením – nebyly třeba v porodnici dostatečně zaškolené a kojení se nechce rozběhnout.

Péči porodní asistentky tedy může vyhledat i žena, která nebyla v její péči před porodem?
Samozřejmě. Ženy potřebují v nové životní situaci podporu. Její poskytování je nezbytnou součástí naší práce.

Proč není péče porodních asistentek dostupnější?
To je dáno historickým vývojem. Přibližně do 60. let minulého století působily v našich zemích porodní asistentky, které pomáhaly u porodů doma. Ale postupně byly veškeré porody přesunuty do porodnic, protože tamní podmínky byly lepší, hygieničtější a „celkově socialističtější“. Nicméně i pak existovaly porodní asistentky, které vykonávaly návštěvy po porodu. V 70. letech však vnikla do porodnictví technika a s ní silná vlna maskulinizace. Začaly ultrazvuky, monitorování a podobně, což byl celosvětový trend. Velkou moc u porodu dostali lékaři, svoji roli sehrál také farmaceutický průmysl. Všechny tyhle faktory přispěly k tomu, že porodnictví se stalo jakousi technickou a mužskou záležitostí. Takže od jisté chvíle porodní asistentky už neasistovaly ženám, ale lékařům.

Tento vývoj se odehrál i v jiných zemích, přesto tam existují dostupné alternativy k lékařsky vedenému porodu. Čím to, že třeba v Německu či Rakousku porodní asistentky „nevyhynuly“? Protože tam fungoval privátní sektor a soukromé osoby mohly mít vlastní praxi. To u nás nešlo.

Zaznamenává UNIPA nárůst zájmu o služby porodních asistentek?
Ano. Stoupá zájem o těhotenskou poradnu vedenou porodní asistentkou i zájem o poporodní péči. V souvislosti se současným baby boomem také roste počet porodů mimo zdravotnická zařízení. V Praze jsou však tyto služby snáze dostupné, protože místní populace je lépe finančně zajištěná.
V jiných regionech je zájem také, ale ženy často nemohou žádnou porodní asistentku sehnat, protože se u nich tento typ péče neposkytuje. Anebo je pro potenciální klientky finančně nedostupný, protože pojišťovna hradí pouze jednu návštěvu v těhotenství a tři návštěvy po porodu.

Na kolik ženu přijde jedna návštěva porodní asistentky?
Nemáme žádné interní taxy, ceny jsou smluvní. Částka se pohybuje kolem dvou až tří set korun za návštěvu v poradně, záleží na konkrétní porodní asistentce. Pokud se jedná o návštěvu doma, přičítá se k ceně doprava.

Co brání tomu, aby péči porodní asistentky platily i u nás pojišťovny? Nebylo by to v konečném důsledku pro naše zdravotnictví levnější?
Jednoznačně ano. To vyplývá nejen z celoevropských výzkumů, ale uvědomují si to i zdravotní pojišťovny. Zatím však nevznikl dostatečně silný tlak veřejnosti na to, aby učinily potřebné kroky.

Jak se ve snahách, aby péče porodních asistentek byla hrazená zdravotními pojišťovnami, angažuje UNIPA?
UNIPA se účastní tzv. dohodovacího řízení s pojišťovnami, kde se rozhoduje o výkonech, které budou hrazeny, výších plateb za výkony a podobně. Intenzivně pracujeme na tom, aby bylo více výkonů hrazených pojišťovnou a péče porodních asistentek byla ženám dostupnější.

Za jakým účelem UNIPA původně vznikla?
Unie porodních asistentek vznikla za účelem podpory, vzájemné spolupráce, dalšího vzdělávání porodních asistentek a prosazování náležitého finančního ohodnocení jejich práce. Chceme, aby si stávající zdravotnický systém uvědomil potřebnost porodních asistentek a aby pojišťovenský systém přišel na to, že naše péče je opravdu levnější. Stát tak ušetří a zároveň to bude přínosné pro klienty. V loňském roce proběhl i u nás Světový týden respektu k porodu. Výstava Umění porodit, která se v jeho rámci konala, měla velký úspěch.

Co se chystá letos?
Letošní Týden respektu k porodu naváže na ten loňský, mimo jiné dalším ročníkem výstavy Umění porodit, která se bude skládat ze dvou částí – informačně praktické a umělecké. Jednou z hlavních událostí bude zveřejnění dokumentu „10 kroků k optimálním porodnickým službám“. Tento dokument shrnuje deset vědecky podložených zásad, které jsou k matce i dítěti při porodu nejpřátelštější.

Jaké proběhnou doprovodné akce?
Chystají se besedy a promítání filmů. Středobodem výstavy a veškerého dění v průběhu Světového týdne respektu k porodu bude informační koutek. Výstava je určena především laické veřejnosti, proto je zaměřena převážně osvětově. Odborníci, ale nejen oni, budou mít možnost zúčastnit se kongresu Normální porod. Tam proběhne celá řada zajímavých přednášek odborníků z celé Evropy, dokonce i z Afriky. Světový týden bude doprovázet veletržní expozice Baby expo, kde se budou prezentovat firmy, jejichž výrobky jsou určeny těhotným ženám, rodičkám, miminkům atd., která celé rodině poskytne široké spektrum informací.

Domníváte se, že Světový týden respektu k porodu, respektive kongres Normální porod, by mohl zapůsobit na zákonodárce, kteří rozhodují o nastavení zdravotnického systému?
Světový týden respektu k porodu je zaměřen především osvětově, a proto chceme, aby jeho význam přesáhl pouhých sedm dní v roce a stal se určitým mezníkem. Protože dokud nevznikne tlak ze strany veřejnosti, sami změny těžko prosadíme. Je třeba, aby vznikla poptávka. Naší snahou je představit v rámci Týdne mezinárodní Iniciativu za služby přátelské k matce i dítěti a iniciativu Normální porod, což bude výzva nejen směrem k laické veřejnosti. Informovanost o vývoji v tomto oboru je totiž u nás stále dost špatná.

Zdroj: Genderová tisková a informační agentura www.ta-gita.cz

Reklama