Když jsem čekala své první dítě, občas mě napadlo, co bych dělala, kdyby porod probíhal rychleji a já bych třeba nestihla dojet do nemocnice.

Na tyto myšlenky mě přivedlo vyprávění profesorky na střední škole, která nám – ještě celá zelená – vylíčila porod své snachy, při kterém vykonávala funkci porodní asistentky.

Bydleli tehdy v malé vesničce, 20 km vzdálené od nejbližšího města. V noci přepadly budoucí maminku porodní bolesti. V celém domě byla jenom ona, její tchýně. Jelikož mladá maminka nechtěla plašit a budit budoucí babičku zbytečně brzy, přecházela po bytě a stopovala kontrakce. Jak tak ale usilovně počítala a počítala, nějak se přepočítala a děťátko se začalo vehementně drát na tento svět.

Babička byla probuzena a zaúkolována, aby zavolala sanitku. Jenže byla zima, sychravo, sněhem zaváto, a tak bylo jasné, že těch dvacet kilometrů vůz první pomoci nestihne ujet za pět minut.

Mezitím se stav rodičky „zhoršoval“, a začala tlačit. Hořekovala, že to již nevydrží, že už to musí ven a vrhala směrem ke své tchýni prosebné pohledy, ať něco dělá. Babička – v okamžiku pasována na porodní babičku – opět zvedla telefon a volala na porodnické oddělení, kde jí lékař, který měl službu, bleskově vysvětlil, co má dělat, jak má ošetřit maminku a novorozence a pak, že mají vyčkat příjezdu sanitky.

Situace to asi byla nezáviděníhodná. Zpocená, sténající maminka a kolem ní pobíhající vyděšená a vystresovaná babička. Bleskově připravila prostěradla a ručníky, hodila do hrnce vyvařit nůžky, připravila dvě tkaničky, a utěšovala svou snachu. Ujišťovala ji, že všechno dobře dopadne, povzbuzovala ji ve správném dýchání a za chvíli již držela v náručí svou prvorozenou vnučku. Ošetřila ji, zavinula a položila k mamince.

Vtom již dojela sanita, zkontrolovali maminku i děťátko a odvezli je do nemocnice. Babička byla pochválena, jak to krásně zvládla, a ponechána svému osudu uprostřed zakrvácených prostěradel, kde se v zápětí usedavě rozplakala a rozklepala.

Když jsem tuto historku ve svých sedmnácti letech slyšela, obešla mě hrůza, že by se něco takového mohlo přihodit třeba zrovna mě.

A protože se říká, že štěstí přeje připraveným, pojďme se podívat, co bychom měli vědět, když bychom se stali účastníky porodu, při kterém není možnost dostat se včas do nemocnice.

V publikaci Průvodce těhotenstvím a porodem od F. a J. Macků je podrobně popsáno, co je nezbytně nutné vykonat, aby se zamezilo zbytečným zdravotním komplikacím rodičky i dítěte:

Každý zdravotník je morálně povinen poskytnou pomoc ženě, kterou porodní činnost zastihla mimo dosah odborné porodnické péče. Vykoná však jen tolik, kolik je v možnostech první pomoci, a učiní nezbytná opatření, aby se rodičce dostalo co nejdříve odborného ošetření. Stejně by si měl počínat i laik, především ženy přispěchavší na pomoc rodící ženě. Rodička má být svlečena ze svrchního oděvu, uložena v nerušeném ústraní na nejčistší dosažitelnou podložku: ručník, ubrus, prostěradlo, čistý papír. O svoji čistotu musí dbát i pomáhající.

Pomoc při porodu by měla být poskytnuta podle zásad vedení porodu a v tom smyslu má být usměrňováno i chování rodičky, především jí má být bráněno v použití břišního lisu dříve, dokud ve stydké rýze neprořezává hlavička. Při prořezávání hlavičky by měla být v daných možnostech chráněna hráz a poskytnuta pomoc při porodu ramének.

Novorozenec má být položen mezi roznožené, v kolenou ohnuté dolní končetiny rodičky, a pupečník podvázán improvizovanou tkanicí (třeba odstřiženým lemem kapesníku) na dvou místech, mezi podvazy přerušen nůžkami nebo nožem, které by měly být dezinfikovány alespoň nad plamenem.

Novorozenec musí být ošetřen co nejdříve a zabalen, aby neprochladl. Předtím je třeba se přesvědčit, že podvazy pupečníku jsou pevné a že pahýl pupečníku, který má být alespoň 8 až 10 cm dlouhý, nekrvácí.

Rodička s dítětem (a placentou) musí být v nejkratší možné době dopravena do odborného porodnického ústavu. Tam lékař zkontroluje rodičku i placentu, dětský lékař a dětské sestry ošetří definitivně novorozence. Rodička má být po porodu a při transportu přikryta a má být sledován její pulz i zevní rodidla, zda nekrvácí.

Ten, kdo pomáhal při porodu, by měl rodičku doprovodit, aby podal informace o průběhu porodu. Rodičkám je podán tetanický antitoxin a antibiotika. Řidiči sanitních vozů (ale např. i letušky) jsou instruováni o první pomoci při porodu a v jejich výbavě jsou i nejnutnější pomůcky.  

      
Reklama