Porod by měl být nádherný zážitek

Vazne by mel???

IMI 107: Ty taky nejsi moje kamarádka.

femme: tak to byl asi pěkný horor. Přitom se říká, že s každým dalším porodem je to rychlejší, u mě to fakt fungovalo. Já si tedy dodatečně gratuluji, že jsem z toho spolu s dětmi vyvázla poměrně v pohodě.
Kromě toho si myslím, nic proti alternativním metodám v nemocnicích, že je dost risk rodit doma. Nikdy není jisté, jestli vše proběhne bez komplikací jak pro matku, tak pro dítě. A kdysi jsem četla článek o jedné přinejmenším zvláštní rodině, kde domácímu porodu přihlíželi i sourozenci předškolního věku, aby společně přívítali brášku či sestřičku...To už mi přijde úchylný a pro ty chudáky děti i dost stresující, když se musí dívat na svíjející se maminku

medved: no kdybych měla soudit podle téhle diskuse, tak je to asi fakt horor

Šupitopresto: fakt? tak to ještě docela šlo, teda myslím časově tak to můj první porod trval 14 h., druhý 18 h., ale nejhorší byly tři poslední a třetí trval skoro 20 h., ten byl ze všech nejhorší a málem jsme tam obě, dcera i já, zůstaly, bo si mě začali všímat, až když jsem měla 40st. horečky a dítě bylo zahlceno zkalenou plodovou vodou

Vivian: myslis, ze vetsina vzpomina na to, jak to bylo hrozny ? ja myslim, ze ne...vetsina na to vzpomina neutralne...hodiny bolesti nic moc, ale okamzik zrozeni to vyvazil...to je myslim takovej obecne nejrozsirenejsi nazor...pak je mala skupina tech, kterym se to libilo cele (sado maso ) a pak je par tech, kterym to prislo desne ...ale ty jsou bohuzel nejvic slyset

lilithheta: já teda tu knížku toho p. Marka neznám, ale z tohohle článku, vlastně už z nadpisu, jsem tak nějak pochopila, že ten pán netvrdí, že porod JE nejkrásnější zážitek v životě, ale že by MĚL BEJT... Protože většina ženských vzpomíná na to, jak to bylo hrozný, a on zastává názor, že je špatně, když ženská vzpomíná na narození svého dítěte jako na horor... je na tomhle názoru snad něco špatně? Já nevím, jak ostatní, ale já teda rozhodně nechci, aby se pro mě můj porod stal noční můrou... a o to podle mě jde... Mám dojem, že tady asi skoro nikdo nepochopil, že ten chlap nikomu necpe, že to JE krásný, ale že by podle něj bylo nejlepší, kdyby to bylo krásný... narození dítěte by snad nemělo bejt to nejstrašnější v našem životě, ne? Proto by měl asi každej mít možnost si to prožít podle svého. A o to mu asi jde...

IMI: myslim, ze smesujes dve veci...kazdy clovek ma pravo rozhodovat o svem zivote a pokud nekdo chce vykrvacet na poli bez lekarske pomoci, tak je to jeho soukroma vec...ale pokud nekdo chce vykrvacet na poli a nechat pri tom umrit dite...byt svoje dite...tak potom uz to jeho vec neni....proto mi pripadaji "echt prirodni" porody jako hazard a myslim, ze je spravne snazit se dite chranit alespon tim, ze bude v dosahu lekarske pomoci, kdyby doslo k problemu (cimz nemyslim, ze musi byt primo v nemocnici)

IMI: Já to toleruji a snad jsem ani nekritizovala, že tu knížku napsal chlap. Já ti jen říkám, že jako ty nikdy nepochopíš, jak to chlapa bolí, když ho někdo pořádně nakopne do rozkroku, tak oni nepochopí "krásu" porodu. Chlap, který má ten příslušný "aparát" pochopí (aspoň mlhavě), co to je za bolest, ikdyž nikdy nakopnut nebyl, zatímco ty, jako žena ty pocity prostě pochopit nemůžeš. Toť vše. Já beru, že to je silný zážitek na celý život (ani bych se nedivila, kdyby mě to po zbytek života budilo jako šílená noční můra), ale že to je nejkrásnější zážitek, to neberu (asi nejsem dost sentimentální).

lilithheta: ale ani ženě, která ještě nerodila to prostě popsat nedokážeš, co se v tom těle děje. Nejde to zprostředkovat. Přestože má ty správné "orgány". Člověk, který tě má rád a zná tě, si dost podstatnou část dokáže představit, říká se tomu EMPATIE. Neví jak moc je to pro tebe hrozné, ale ví, že je to hrozné a pokud ví, že je možné něco pro to udělat, aby to tak hrozné nebylo, tak se o to bude snažit.

Spoustu věcí, co se děje s tělem nejde zprostředkovat, nejde si třeba do důsledku představit, jaké je to být hluchý,slepý, můžeš se o to pokusit nápodobou té situace, např. tak, že zavřeš oči nebo si zacpeš uši, ale nikdy to nebude to samé. Můžeš mluvit se slepými a hluchými lidmi a naslouchat, jaké mají pocity, co se s nimi děje, co jim chybí, co se jim nelíbí. Přesto lidi o tom, jak zlepšit podmínky pro slepé nebo hluché píší a diskutují o tom. A nikdo jim za to nenadává, že se motají do věcí, kterým nemohou rozumět. Porod není elitní zálěžitostí hrstky zasvěcených, je dobře, že existují alternativní názory, je dobře, že se vedou debaty a předkládají se názory, co a jak by bylo možno zlepšit a je strašně dobře, že už nic není záležitostí direktivní, ale že každý má možnost z toho širokého spektra možností si nakombinovat variantu, která by právě pro něj byla ta ideální.

Připadá mi směšné, že se tady kvůli tomu vedou tak vyhrocené debaty. POkud některá žena cítí, že se bude cítit nejlépe v nemocnici s veškerou dostupnou technikou za zády, tak ale nesmí odsuzovat někoho, kdo má z takového prostředí panickou hrůzu a pro něj je právě ta nejlepší varianta jak to tu někdo zesměšňoval "porod na poli". Stejně jako "domorodka " by se neměla pouštět do kategorických odsudků žen, které dají přednost pocitu jistoty v porodnici.

ŽEnské, to je pro vás takový problém trocha tolerance k tomu, že pro každého je správná jiná varianta a že nikdo vám nenutí zrovna tu svoji pravdu, ale je to ponecháno na každém, ajk se rozhodne a co si pro sebe vybere jako to ideální?

Šupitopresto: samozřejmě nemyslím žádné obří vejce. A nebo takový klokánek, ten se narodí jako myšátko a potom si zaleze do kapsy se dopéci...

femme: moje řeč, akorát, že moje nekonečně dlouhé hodiny byly 3 a 1. Ale i tak. Příroda si to divně vymyslela. Takhle snést vajíčko a někde si ho potom inkubovat, to by bylo daleko snesitelnější

Šupitopresto: pro mne na celém porodu bylo nejúžasnější to, když po nekonečně dlouhých hodinách konečně skončil

IMI: Do tvých pocitů při porodu se může muž vcítit stejně dobře, jako ty se můžeš vcítit do jeho pocitů, když mu někdo rozkopne koule

Meander 57: Mne ses taky nezeptala během toho vašeho notování tady, jaká je to vlastně hrůza. Pro mne byl taky porod nádherný zážitek a to, co mi vadilo, byly technické detaily týkající se personálu, které hodlám "dopilovat"při dalších pokusech např.volbou jiné porodnice.
nechápu, proč se z porodu mezi ženskými dělá nějaká forma iniciačního obřadu, kdy vyhrává ta, co ho vylíčí nejdramatičtěji. Podle mé zkušenosti i holky, co měly porod dlouhý, těžký nebo skončil komplikacemi, ho snášely dobře a celkově ho hodnotí kladně, pokud měly dopředu realistická očekávání tj.nebyly ani vystresované hrůznými historkami, ani nebyly přesvědčené, že to bude na lusknutí prstem; a byly v dobré psychické pohodě, v dobré shodě s parterem a na dítě se těšily.
Nejhorší subjektivní prožívání porodu jsem zaznamenala u holek, co byly dopředu přesvědčené, ež to bude prostě hrůza, kterou ony musí "přetrpět" nebo u těch úzkostlivých, co se hrozně bály nějakých problémů
Doktorem mi to bylo vysvětleno tak, že pokud má člověk (i podvědomě) strach nebo je ve stresu, tak má v sobě zaťaté svaly. To dítě se při stahu musí posunout směrem ven ať jsou okolní svaly zatnuté nebo ne. Když si to představíme jako sevřenou pěst a chtěli bychom chtěli prostrčit prst směrem od palce k malíčku, tak pokud je pěst pevně zaťatá, musí se vynaložit daleko větší úsilí a daleko víc to bolí, než když je pěst jen volně sevřená.
Přijde mi to poměrně logické, tuhle teorii aplikovat i na porod.

S našima matkama bych dnešní porody vůbec nesrovnávala ani nekonzultovala, protože současnost je úplně někde jinde a nedivím se, že jich tolik má z porodu trauma.
Když pominu, že ve spoustě porodnic už je možnost volit si polohy, že místo aby ji dali na hekárnu mamince dají k dispozici vanu nebo sprchu a jiné úlevové prostředky, tak určitě nejdůležitější změnou je to, že maminka už není sama, ale má možnost mít s sebou někoho, kdo je jí blízký a bude jí celou dobu poskytovat tu psychickou oporu, která je pro kladné vnímání porodu o nejdůležitější.

Knížku jsem nečetla. A pokud o porodech nemají psát muži, tak by se taky měli zakázat muži porodníci a neměly by se vyjadřovat ani ženy, které ještě nerodily. Přestože mají příslušné orgány, tak zatím nemají ani šajn o tom, co ty jejich orgány dokážou. POkud se připustí, že se do pozice rodičky dokáže vcítit i žena, která nerodila, tak klidně připustím i to, že se do mých pocitů dokáže dobře vžít i např. můj muž, který se mne provázel celým těhotenstvím a byl se mnou od začátku do konce i při porodu. Dokáže vnímat, co by mi bývalo pomohlo, co by mi bývalo mohlo ulevit. Akorát on o tom nemá potřebu psát. Muž jakési jiné ženy ano.Proč ne. Je to jeho subjektivní výpověď, ve které se můžou nalézt ženy, které mají stejné životní hodnoty jako on a jeho žena. Kdo s tím nesouhlasí,nemůže šmahem říct, že je to blbost. Měl by si najít knihu, kterou napsal člověk s žebříčkem hodnot odpovídajícím tomu jeho. Protože kdybychom byli všichni stejní, byla by na světě nuda a každý má ten svůj subjektivní náhled na věci.

femme: úžasné bylo, že si s tím tělo, navzdory temným úvahám, přeci jen poradilo Když jsem šla rodit druhého synka, sedla jsem si na lavičku před porodnicí s tím, že tam nejdu, že se mi prostě rodit nechce Tak mě tam chvilku nastávající otec přemlouval, a já si nakonec dala říct, a šla mu teda toho druhého potomka povít

Práve dnes je to 5 let čo sa mi narodil môj syn. druhú dcerku mám o tri roky mladšiu, v nedeľu mala 2 roky. Boli to najslnejšie zážitky môjho života. a určite aj môjho muža. Exupery veľa šťastia želám. je to fakt niečo krásne, na ten prvý moment ked som ich videla...držím palce.

mám za sebou tři porody a ani na jeden rozhodně nevzpomínám jako na nějakou úžasnou záležitost

Odemětobě: Dík No jo, mě se nějak přestalo chtít spát, ale každej den takhle neponocuju

Exupery: mamino,proč ponocuješ? Já jsem v těhotenství s dcerou vstávala denně v 3.15,šla na WC,obešla byt a šla znovu spát.Do roku se v tutéž dobu dcera budila na kojení.Každá ženská porod nezapomene do konce života,protože je to opravdu hluboký zážitek.Teď se k rodičkám přistupuje jinak než před 20 lety,nás zbytečně sestry stresovaly.Tak ti držím palce,ať odrodíš rychle a jste s miminkem v pořádku.