Pořiďte si setra!

ja bych setra brala, ale nevim co by na to rekl zbytek rodiny

ginile: díky

jooooo nevlastní matka našich štěňat vyšla z anonymity

krasny clanecek

Amálie: Dogu jsme měli, slintal jen když pochtíval...

Bisou: Boxer je krásnej a dá se na něm poznat, jak ho kdo opečovával, protože slintá. Ale stačí (stejně jako u dogy)mu od malinka co nejčastěji otírat tlamku a slinivé žlázy výrazně omezí tvorbu slin a bude to v klidu. Když se mu slinění nezastaví, může v dospělosti trpět mykozamam v kožních záhybech tlamy. Strašně to smrdí Ale s kamarádem veterinářem jsme vyzkoušeli Canesten krém a

Bisou: Nejdůležitější je mít na hafíka čas a vnímat ho. Snadno se dá vypozorovat, na co jak hafan reaguje, co už považuje za trest, co ho baví a tim ho naučit i něco nového. Některého pejska stačí důrazně napomenout hlubokým hlasem a ví, že co udělal je špatně, jiný potřebuje k důraznému hlasu vytřepat za kožich na krku. Nikdy psa nebij, ničeho tim nedocílíš, leda tak toho, že se pak někde lekne nějakého pohybu a může i zaútočit v sebeobraně. A donuť ho důsledně poslechnout i tehdy, když ti to nebude připadat až tak nutné, protože až ve chvíli stresu oceníš, že pes poslechne na poprvé a třeba zabráníš vběhnutí pod auto.

Šmankote, jsem se nějak rozepsala, ale když hafani jsou prostě nezištná zlatíčka

Princezna Filomena: Filomenko, náš labroušek neznal vodítko a poslechl na slovo. Bohužel ho v 5ti 6ti měsících pokousala fena rotvajlera přímo na veterině, která byla zrovna po narkoze a on na velký hafany začal útočit až po téhle zkušenosti. S výcvikem u labrouše je to pohodička, jen se nesmí fyzicky trestat (narůstá jeho dominance), ale ovládat tónem hlasu a být důsledný. S tim stopováním je to s labradorkama brnkačka, ten náš zvládal ve 5ti měsících 4lomy a strašně ho to bavilo. Teď máme kokra a musim přiznat, že bych už labradora nechtěla. Tolik srandy, jako s kokrem, jsem si vživotě s žádným psem neužila. Umí i agility, jen mu nejde slalom Ale na lávce se přímo promenuje

Bisou: Nikdy jsi neměla psa a chceš rovnou argentinku? No, docela velké sousto Jsou prima, ale pevné vedení a hlavně důslednost u nich platí 100násobně víc, než třeba u šeltie.

Bisou: Argentiny jsou krásné, nicméně doporučovala bych pevnou ruku, spoustu pohybu a nějaké zkušenosti. Radši ne jako prvního psa... Nicméně ty jsi psala že děláš v útulku tak jsi asi už pejsky měla, že?

Bisou: argentinskou dogu neznám, málokdy se vidí. Můj sen je irský vlkodav, což ovšem do paneláku teda ne...

Amálie: ono každé plemeno má něco... a navíc se najdou psi, co zcela odporují obecné charakteristice svého plemene. Taky mám léta praxe z cvičáku.
tidris: no jo, pes na hory a do lesa, a ještě k tomu do bytu, to je těžký, to chce spíš střední velikost, malí psi mají v zimě problémy. Buď je jim zima, nebo se jim ve sněhu špatně chodí, moc zapadají. Taky namrzá sníh na tlapky, když mají delší srst, a vzniknou sněhové bambule, co překáží psovi při chůzi. Půjčila bych si atlas psů, takový, kde jsou i stručné charakteristiky plemen, a za sychravého podzimního večera bych listovala... nebo zajít do útulku, jestli tam není nějaký hezký a chytrý voříšek přiměřené velikosti. Někdy jsou voříšci lepší než nejčistokrevnější pes. Útulky taky někdy dávají psy domů na zkoušku, kdyby to nevyšlo, aspoň ten u nás ano.

tidris: Kdybys se náhodou rozhodla pro zlatého kokra, tak jedině s rodokmenem. Je prokázáno, že kokři s němeským původem jsou ke stáří kousaví a bručouni. Maj přešlechtěním zatíženou genetickou výbavu. Já mam kokrouše švédsko-slovenskýho a je to v pohodě. Jinak nevim, co bych ti doporučila, obecně se dá říct, že: A) velkej pes je psychycky vyrovnanější, tudíž tolik neštěká a nevyjíždí na okolí, nadruhou stranu potřebuje moře pohybu i stravy, víc demoluje domov, za B) malej pes má nízké sebevědomí a proto vidíme na ulicích šňafat, kousat a štěkat mrňavý psy, líp se s nimi cestuje, fyzicky je zvládnou venčit i děti, za C) střední pes je kompromis, vydrží i túry, ale každodenně nepotřebuje tolik moc lítat (nepleťme si potřeby fyzična a psychična!), dobře se s nim cestuje, zvládnou ho i děti, ...

Z teriérů bych doporučila tak westíka, protože to jsou paličatí a velmi temperamentní psi, takže fakt něco menšího. Dalmatin je jednoduchej pes(vyšlechtěn jako běžící ozdoba ke kočárům), takže nečekej žádný zázraky ve výcviku, chrtík je v pohodě, ale nemá pořádnou srst, takže je náchylnej na nastydnutí, ... Určitě bych se nebránila jorkšírkovi, te to temperamentní pes, neni s nim nuda (přece jen je to teriér), je "skladnej", pro děti vhodnej, a když plánuješ do budoucna děti, nebude mít komplex "prvního v rodině", jako některá střední a většina velkých plemen. Jezevčík tak brání svého pána, že je schopnej pokousat kohokoliv v okolí a je hodně štěkavej, to samé platí o malém knírači. Podotýkám, že tohle jsou obecné charakteristiky plemen, které mi bohužel praxe na cvičáku potvrdila.

tidris: jestli to nemá být něco vyloženě maličkého pokojového ( tyhle chlupáče já taky moc nemusím ), tak co třeba dalmatin, italský chrtík, šeltie, různí teriéři ( i když ti bývají taky dost temperamentní ), nebo jezevčíci ?

Manx: no, dneska bych už do toho taky nešla, mít v bytě v paneláku velkého psa. Je pravda, že s prvním ovčákem, kterého jsme měli, nikdy nebyl problém, ostatní psy jsme neměli v bytě, pak jsem měla afghánku, s kterou jsme jezdili na dostihy, taky nebyla problematický pes, vyběhala se dost při tréninku a závodech. Teď mám druhou afghánku, ta už nezávodí, a problémy jsou, sice ne tak drsné, ale jsou. Až si příště budu pořizovat do paneláku psa, tak to bude nejspíš siamská kočka :-)))

Manx: Jako bych to psala já My našeho labrouše nechávali pak už jen v hale, protože tam nábytek nebyl. Došlo to tak daleko, že se málem prohlabal k sousedce zdí, vykousal půlmetrovou díru do dveří do koupelny, odtrhal lišty kolem parket, díky tomu se dostal k drátu od telefonu a vyrval ho ze zdi až ke stropu, odkousal ozdobné lišty kolem dveří....

tidris: A strašně pouští chlupy, bohužel je má krátký a trvdý a nejdou od nikud vyluxovat. Teď máme kokra a to je proti labroušovi pohoda.

tidris: Měla jsem labradora a tak dominantního psa jsem ještě nezažila. Lítat venku potřeboval od rána do noci, když nemohl ven, tak doma zdemoloval, co se dalo a když ho pokousala fena rotvajlera, tak se začal rvát s hafanama velkých plemen. Byl zlatíčko, hodnej, přítulnej, krásně vycvičitelnej - poslechl na slovo, neznal vodítko, neutíkal.. Na retrívry musí mít člověk pevnou povahu, tihle psi se nesmí uhodit nebo jinak fyzicky trestat, ale musí se vést hlasem. A hlavně důsledně dodržovat jednou daná pravidla!!! Je příliš inteligentní a velmi snadno "vyhmátne", kde je vaše slabina či kde jste zakolísali v povelu a okamžitě toho využije. (podotýkam, že jsem cvičila služební plemena a pár zkušeností s výcvikem psů mam)

Setři se mi moc líbí, ale neměla bych čas ho tolik venčit a hodně cestujeme, takže jsme si pořídili kokouše. Už jsem jednoho měla, takže jsem věděla, do čeho jdu. Je to srandista, v hlavě má jen 2 věci: jak kde co nejlepšího sežrat a jak vymyslet největší lumpárnu. Doma nejvíc miluje odpaďák a venku miluje všechno (někdy se mi zdá, že čim se nám kvůli počasí chce ven míň, tím jemu víc ). Skáče šipky do vody z čehokoliv - klidně i z mola pro lodě a nezná vodítko (cvičila jsem služební plemena, tak snad základní výcvik náš kokr taky má ).

Zrovna včera jsme přišli domu a náš mazlíček si odněkud vyhrabal pytlík se skořápkama a tu spoušť bych vám nepřála zažít

Bisou: my měli předtím ovčouna v bytě 10 let, a byl vzornej, další byli v kotcích na cvičáku, anžto do bytu by se už nevešli, takže zkušenosti by byly. Ale tenhle z útulku byl zřejmě v rámci své rasy výjimečný exemplář :-))) Ohledně setrů jsem měla příležitost vidět jich několik právě na psím cvičišti, a bylo to dost náročné, aby je tam naučili aspoň základní poslušnost, nicméně, jak šlo o to, že ucítili zvěř, byl konec, mizeli v dáli... do paneláku to určitě není vhodný pes, pokud s ním někdo nebude několik hodin běhat venku...