Ráno jsem četla vaše téma o výhrách a ani by mě nenapadlo, že dneska ...........ulovím a vyhraju. Nad křečkem.
V poledne jsem se vrátila domů a v rychlosti vyměnila vodu a nasypala krmení (teda krmeníčko) našemu křečkovi "Elišce".
Jindy už se sápe po misce a dneska......nic. Ze svého domečku nevylézá a nevylézá. Zatím dělám jiné domácí práce a občas juknu k dětem do pokojíku. Divné.....miska je stále plná.
Přihazuju piškůtek. Pobíhám po bytě a do toho přijíždí manžel na obídek.
Rychle si sdělujeme nejnutnější a pozor - v kleci stále leží piškot.
To už musím manželovi říct, že Eliška asi tvrdě spí, anebo nám umřela.
Manžel pozorně prohlíží klec i s domečkem (já ohřívám jídlo) a volá na mě: "Neumřela ani nespí, ona tam totiž vůbec není."
Ta potvora se protáhla žbrdlinkama a zdrhla.
A moje dnešní výhra: našli jsme ji za palandou a vzhledem k tomu, že bohužel není vůbec ochočená, začala honička.
Křeček je hodně mrštné zvířátko, ale v tomhle souboji o svobodu jsem vyhrála jááááááá.
Už je zpátky. Ale na jak dlouho?
stafford
To je dobře, že jste ho nenašli za 14 dní, jak vylézá skrz palandu prokousanou dírou v matraci :-)
My tohle děláme pravidelně s osmákem. Ta mrcha se nám normálně směje do ksichtíku...
Nový komentář
Komentáře
Nám doma zdrhla jedna z malejch potkanek, co jsme si donesli domů. Protáhla se mezi mřížemi, z nichž jedna byla trochu povolená. Dva dny jsme ji hledali. Ale našli.
Jak byla hladová... 
já měla křečka Ferdu a pak jsme zjistili ,že je to Ferdica
teda sadisti hnusný
. Jiťa a podobné
Taky jsme měli křečka ve skleněném akváriu, na něm byla drátěná síť, zatížená popelníkem z hutního skla a dvěma půlkilovými činkami. Stejně nám občas utekl, chytit ho, to je lahůdka.
To zas můj kámoš čistil klec andulce vysavačem. Pořád mu to vycházelo až jednou se andulák nebezpečně přiblížil k hubici a to se mu stalo osudným. Ve vysavači rachot vyžuíííí a klec byla bez jediného zrnka a brka, ale taky bez andulky. Otevřel víko vysavače, vyndal pytík se smetím a našel mrtvou andulku. Se sestrou jí chtěl udělat důstojný hrobeček na chalupě, jenže ouha. Rodiče byli rychlejší. Jak se to večer dověděli, tak ji vyhodili do kontejneru s odpadkama.
Ano, každé zvířátko do domácnosti je nepřeberný sled radostí. Dostala jsem takhle kdysi na konci školního roku od svých žáků páreček bílých myší. (Samozřejmě to nebyl dárek, ale pomsta, což jsme pochopila posléze :)
Myšičky byly nádherný zamilovaný pár, který vyváděl každých 6-7 týdnů cca 16-19 potomků. Jejich rodinný život by mohl být příkladem pro mnohé rodiny z říše člověčí. Máma čistila, krmila, táta pomáhal, kde to jen šlo. Byl skvělý, kdyby mohl, tak snad i kojil.
Jenže vzhledem k tomu, že by se myšky dál množily geometricky, bylo třeba se jich pravidelně zbavovat. Vždycky když už nebyly holé, vypadaly jako správné bílé myšky, šly "do světa". Měla jsem dohodu s paní ze Zverexu, já jsme byla ráda, že si ode mne myši bere, ona byla ráda, že je prodá. Samozřejmě jsem si původní myšku s myšákem nechala, protože byly dárek a dárky se dál nedávají.
Až jednou. Byla doba maturit, takže jsem prošvihla tu správnou chvíli. Ráno jsem se probudila a po knihovničkách (měli jsme strop 3,5m) se prohánělo tam a zpátky 18 bílých myšek. Zatímco staří se z akvária nedostali, mládež měla zřejmě ještě plno elánu a podařilo se jim vyskákat ven. Pospíchala jsem do školy, při maturitách je pozdní příchod neomluvitelný. Co teď? Tak jsem vlítla do restaurace, kterou jsme měli v domě (připravovali snídaně pro hotelové hosty) a žádala jsem o velkou flašku od okurek s odůvodněním, že mi po knihovničkách běhá 18 bílých myšek. Věřte mi, že v 7 hodin ráno se to vysvětluje velice těžko. Nakonec to dopadlo dobře, ještě tentýž večer putovali utečenci do Zverexu.
A páreček se u nás dožil spokojeného stáří. Myška byla malá drobná stařenka, která pořád něco kutila v pelíšku. Myšák naopak připomínal pantátu, seděl v koutě, břicho vyvalené a pozoroval svět. Jen ty noviny mu chyběly.
Pro dceru to byla úžasná škola rodičovství. Zavedla bych to povinně.
my neměli křečka, ale morče a jednou jsme ho pustili venku jen tak a chytali jsme ho v trávě a taky úspěšně.
Také máme zlatého křečka Ferdu. Když už druhý večer nevylezl z domečku, rozhodla jsem se podívat, proč je stále zalezlý...Byla jsem (a né jen já) nemile překvapená důvodem, proč ten malý rošťák se nechce prohánět v kolotoči, jako to dělával tři dny předtím, po tom, co jsme si ho přinesli ze zverimexu...Když jsem odbrala domeček zjistili jsme, že náš Ferda není sám, a že vlastně ani není Ferda, ale Ferdina s pěti mláďaty v hnízdě.......Ve zverimexu nám tvrdili, že je to kluk a ona to byla holka (14 dní těhotná).....To bylo překvápko..
Mýmu bejvalýmu přítelovi taky utekl křeček, ale bohužel pro něj (pro křečka) měli doma ještě psa...za dva tejdny našli za skříní kostřičku křečka.
Křečky jsme udrželi na jejich místech, ale čas od času nám zdrhal zakrslý králíček a jeho oblíbená schovka byla za sporákem v kuchyňské lince. Ještě dneska mám sporák otisknutý na tváři a ruku vytaženou jak Saxana, abych ho odtud vyhnala