Na naši výzvu nám přišlo pár krásných mejlů jeden z nich začínal slovy:
Krásný den vám všem na žena-in.cz Posílám vám příspěvek a doufám, že mi některé zkušenější čtenářky poradí jak na malého vzteklouna.
Přiložený textový soubor obsahoval následující text:
Možná to znáte, máte doma dvou až čtyřletého caparta a každý den je boj o nervy. Hledala jsem na toto téma pomoc a radu na internetu a našla jsem poutavý článek o tom, jak být trpělivý, chápavý a vysvětlovat svému dítku, že ho naprosto chápete, a víte, jak je zmatené a neumí vyjádřit své pocity jinak než vztekem. Když se dítě vzteká, buďte v klidu a vysvětlete kolemjdoucím, že vaše dítě je jen unavené…..
Jedna z reakcí, která mě moc pobavila je tahle:
V praxi to vypadá asi takhle… Máte kočár s mladším sourozencem a v pod kočárem ještě nezaplacený nákup. Někde uprostřed obchodu s bonbony v ruce stojí ten starší, je rudy vzteky, ječí a vřeští, u nosu nudli... Vy musíte nákup vyložit, zaplatit, znovu narvat pod kočár, klidným a vyrovnaným hlasem utěšovat řvoucí "nemluvně" v kočárku, vrátit se do obchodu pro vřešťana, zkontrolovat, jestli nepašuje bonbony v kapse a odnést ho. Z obchodu vycházíte lehce psychicky narušená, pod paží zmítajícího se vřešťana "neeee, to boooliii, chci taaaam, neeeee, nosit neeeeee!!" a druhou rukou tlačíte kočár s nákupem, mimi ječí...."
Za vámi se ozývá: "No viděla jste to? To snad není možný..."
A vy mate chuť na všechny okolo zaječet, ať nečučí, že jste unavená. Na rozdíl od dětí ;o).
Přesně takhle to vypadá i u nás. Mám dvě děti, tříletou slečnu a ročního čerta. Každé ráno vstávám a přemýšlím, kam si můžu dovolit jít, aby to bylo pokud možno s co nejmenší ostudou :o)) Celý den se snažím ovládat a být vzorná matka, být trpělivá, nebít svoje děti a vysvětlovat a vysvětlovat. Večer padám únavou a přemítám si, co jsem nezvládla a jak jsem svým dětem v určitých situacích ukřivdila. Říkám si, že zítra budu trpělivější a všechno zvládnu, mám přece svoje děti tolik ráda, tak bych se měla víc snažit….
Jak zvládáte tyhle situace vy? Máte doma malé vzteklouny?
Poraďte čtenářce Janě, která od nás dostane na uklidnění Anti stress tea, ke zrelaxování Relax Tea a nakonec na dobití energie ještě Energy Tea od firmy Megafyt.
A vy ostatní se nebojte a napište na redakce@zena-in.cz Třeba s vámi budeme cítit úplně stejně jako s maminkou Janou. Ta by nám měla napsat, pod jakým nickem vystupuje na Žena-in.cz, abychom jí mohli poslat odměnu na adresu uvedenou v registraci.
Nový komentář
Komentáře
Tak to mě se naštěstí nestalo...
Mám dva syny ve věku 10 a 12 let. Ten starší patřil okolo dvou let k vzteklounům, na které nezabíralo nic. Ani studená sprcha, ani proutek, ani odchod do jiného pokoje. Když jsem opustila místnost, chodil za mnou a řval, abych si to užila. Řešila jsem to ledovým klidem (přiznávám, že ne vždy jsem to vydržela) a zkrátka jsem si ho nevšímala. Záchvaty předváděl velice dlouho a denně, dnes mohu říct, že je to velice klidný kluk bez jakýchkoliv problémů. Takže, maminky, vydržet a pevné nervy!
Ahojky všem, moc děkuji za všechny příspěvky, ani nestíhám číst. Jsem moc ráda že v tom nejsme sami :o) Redakci za dáreček taky velký dík, určitě příjde vhod. Všem mamkám ve stejný situaci přeji pevné nervy a některé rady vás co jste napsali vyzkoušímv praxi a uvidíme
taky se hlásím k vlastnictví jednoho vzteklounka. MMCH - studená sprcha na ni neplatí , nedávno jsme teda zavedli proutek (bránila jsem se tomu dlouho) a to zabírá .... většinou teda
Tak toto se mě "naštěstí" ještě netýká ale časem také plánuji takžééé.......
Bisou: to byla i moje metoda a zabírala ...
Nebylo třeba křiku, plácání na zadek, chytla jsem je za ruku, přitáhla k očím a něco hrozivě procedila mezi zuby a byl kliiiid ...
Když děti potom viděly můj obličej: , tak se jim vlastně ani nedivím, že pak byly už hodné ...
Pokud popadne vřeštící amok, řeknu jí jednou důrazně NE nebo podle situace a dál si jí nevšímmám, kdekoliv... v obchodě, na ulici, nebo někde na veřejnosti pomalu odcházím, ona vřeští a utíká za mnou, za chvilku už jde vedle mě, chytne se za ruku a jenom vzlyká doma se pro jistotu zavírám do jiné místnosti
Pak si povídáme jak u nás zase byla ta zlobivá holčička... a už několikrát se nám podařilo tu ošklivou holčičku zahnat pryč
grice: Tak to je tedy třída !
Na to je jediná rada : Utopit, a udělat si jinou, hodnější...
Budiž Ti útěchou, že z toho možná vyroste a bude z ní osobnost.
Když byl syn malý a lehce zazlobil na veřejnosti, tak mě nejvíc dokázalo vytočit, když jeden známý přezíravě prohlásil - no to by si moje děti nikdy nedovolily! Dlužno říci, že později řešil problémy s utíkáním z domova, cigárka apod, nejméně ve stejné míře jako druzí. Ale hlavně, že druhým dával najevo, jak to má doma srovnané
Sara*: no to musíš
Ahojky,tak studenou sprchu jsem taky zkusila a víte co mi na to ta moje potvůrka řekla? Chci ještě studenou sprchu, přitom ve vaně ječela jak pominutá a drkotala zubama ...
Sara*: u nás to samé ten 11 -letý si domluví někoho aby za ním přišel a přemlouval mě ale už to vzdali jsem jako kámen nebo lépe jak ty na mě tak já na tebe
Rada zní: přežít!!!
to se prostě musí vydržet, přejde to samo...včera se zrovna manžel rozčiloval se starším synem /kvůli učení /a docela hustě na něj ječel /mě to nechává klidnou /...byla jsem v pokojíku s a on mi povídá - tatínek se zase zlobí na Péťu, viď maminko - a já tak hmmm....a vážně povídá - když on za to tatínek nemůže, on ho Péťa hrozně zlobí
Sara*: moje známá má parchantíka devítiletého a ten špatně jí nechce maso frfná se ve všem tak ona že ho vytrestá a nedá mu nic at nežere a on po ní začal ječet že jde zavolat na linku bezpečí že ho týrá ...no holt kdo chce kam...já bych mu ji vrazila přes celoooo čoňo až by se přeskočil
Kamarádka měla vzteklounka, který ovšem při svých produkcích okamžitě modral a ztrácel dech. Taky ho vždycky chňapla a strčila pod sprchu.
Jednou se mrňous takhle vztekal na dvorku, a máma viděla, že už je zle, a že nedoběhne včas. Tak natočila kýbl studené vody a chrstla to na něj z okna z prvního patra.
To byl poslední záchvat vzteku, který chlapeček měl.
Když chudinka viděl, čeho jsou ti dospělci schopní…
Moje máma mi říkala, že když jsem byla malá tak že jsem byla hrozný parchant. Něco jako v článku v krámě jsem chtěla vše co jsem viděla a když jsem to nedostala, tak jsem prý začala hrozně řvát. Tak mě máma čapla odtáhla domů a našupala mi prdel. Když jsme měli jít znovu nakupovat, tak mě už předem varovala, že si vyberu jednu věc a tu že mi koupí. A jestli budu vyvádět tak že zase dostanu na zadek. No a bylo po problému. Pak jsem jen chodila a ptala se jestli si smím vzít tohle nebo něco jiného. Když jssem začala natahovat, tak mi máma řekla, "víš co jsem ti o tom říkala?" no a byl klid.
Sara*: Kolik mu je?
Jo a taky jsem šla mockrát přes sídliště s ječíci dcerou přehozenou přes rameno (protože když jsem vlekla ještě nákup, jinak jsem ji nebyla schopná unést) a čekala jsem, kdy někdo zavolá policajty, že jsem unesla dítě. Manžel škodolibě tvrdil, že ji nikdo nezavolal jen proto, že nás už všichni znaj
Já se za ty tři roky naučila blbý kecy kolem ignorovat. A že jich bylo nejen kvůli ječící dceři. Jednou nějaká tlustá padesátnice držkovala, že jezdím po sámošce s kočárkem a hrozně jí tam překážím (byl stejně širokej jako nákupní vozejk).