Jo, pláč, to je věc, která mě pronásleduje od mala.
Nevím, jak moc jsem brečela jako miminko, ale od doby, kterou si pamatuju, je u mě pláč reakcí na zklamání sama sebou.
Bohužel, je to naprosto neovladatelné.
Když něco pokazím a je to jen a jen moje vina, začnou mi téct slzy jako hrachy. Ani mi nemusí nikdo vynadat. Bohužel mám tím větší vztek na sebe samu. Vážně nevím, co s tím.
Vždycky jsem byla hrdá na to, že svoje zkoušky jsem složila jen a jen na základě svých znalostí. Pouze jednou jsem se neovladatelně rozbrečela na zkoušce, protože jsem se opravdu zapletla do svých vývodů tak dokonale, že bylo jasné, že tuhle část neovládám.
Nakonec jsem dostala za 3 a nejsem na to nijak pyšná. Vždycky je mi to strašně trapné, ale nevím, co s tím.
Už se mě to párkrát pokoušeli odnaučit, ale je to pořád stejné. Těžká věc.
Nemáte na to někdo trik?
Díky
Eliza
Milá Elizo,
nevím, zda Vám s tímto problémem může někdo poradit v pár větách. Ale třeba ano. Osobně si myslím, že jde spíš o to, že jste příliš přecitlivělá a určitou kontrolu nad sebou můžete získat pomalu změnou v chování a uvědoměním si, že každý dělá chyby a má na ně právo.
Milá Elizo,
nevím, zda Vám s tímto problémem může někdo poradit v pár větách. Ale třeba ano. Osobně si myslím, že jde spíš o to, že jste příliš přecitlivělá a určitou kontrolu nad sebou můžete získat pomalu změnou v chování a uvědoměním si, že každý dělá chyby a má na ně právo.
Reklama
Nový komentář
Komentáře
Dik Tobbi za podporu.
Dik Janulino, tu školu už jsem dodělala a už několik let válčím jak Ing. a posléze Ph.D., ale tak nějak to ve mě zůstává jak určitá hanba. Samozřejmě si na to vzpomenu ani ne jednou do roka. Jen mi to tak přišlo k tomu tématu ....
Arči dik, ale nemyslim že by mi psycholog pomohl a myslím že je mnohem víc lidí kteří potřebují odbornou pomoc. Tohle je na úrovni rýmy a s každou rýmičkou taky nechodím k lékaři. Rodiče se s tím sanžili něco dělat už dávno, ale nějak jsm eto přestali řešit, protože to nepřinášelo efekt. Mám skvělé rodiče a cítím že mě vychovali dobře.
Já myslím, že z toho děláš vědu...no tak ses rozbrečela.
A co děláš za školu? Myslím, že jsou mnohem horší způsoby, jak získat známku, takže si z toho nědělej hlavu. 
myslím, že seš naprosto v pohodě.
Za psychologem jít můžeš, ale nepomůže ti to. Já to mám taky a nic se s tím dělat nedá. Ale všichni ti budou tvrdit, že dá...
Radim zajít za psychologem, a za sebe radim, pokud to jde - popovídat si s rodiči. Myslím, že se na tom chování podílí i výchova rodičů v útlém věku.