Jo, pláč, to je věc, která mě pronásleduje od mala.

Nevím, jak moc jsem brečela jako miminko, ale od doby, kterou si pamatuju, je u mě pláč reakcí na zklamání sama sebou.

Bohužel, je to naprosto neovladatelné.

Když něco pokazím a je to jen a jen moje vina, začnou mi téct slzy jako hrachy. Ani mi nemusí nikdo vynadat. Bohužel mám tím větší vztek na sebe samu. Vážně nevím, co s tím.

Vždycky jsem byla hrdá na to, že svoje zkoušky jsem složila jen a jen na základě svých znalostí. Pouze jednou jsem se neovladatelně rozbrečela na zkoušce, protože jsem se opravdu zapletla do svých vývodů tak dokonale, že bylo jasné, že tuhle část neovládám.

Nakonec jsem dostala za 3 a nejsem na to nijak pyšná. Vždycky je mi to strašně trapné, ale nevím, co s tím.

Už se mě to párkrát pokoušeli odnaučit, ale je to pořád stejné. Těžká věc.

Nemáte na to někdo trik?
 
Díky
 
Eliza

Milá Elizo,
nevím, zda Vám s tímto problémem může někdo poradit v pár větách. Ale třeba ano. Osobně si myslím, že jde spíš o to, že jste příliš přecitlivělá a určitou kontrolu nad sebou můžete získat pomalu změnou v chování a uvědoměním si, že každý dělá chyby a má na ně právo.
TÉMATA:
LÁSKA A VZTAHY