Předposlední příběh, který dorazil k dnešnímu tématu „paralelní vztahy", sepsala čtenářka Mi-ki. Doznává, že je v bezvýchodné situaci a má hned trojitý paralelní vztah...

Níže si můžete, milé čtenářky, přečíst příběh čtenářky Mi-ki, která má paralelní vztah hned se třemi muži. Poradíte jí, co dělat?

Dobrý den,
s paralelními vztahy jsem měla zkušenosti už dřív. Vím, že to nenese nic dobrého a vždy přesně poznám, kdy se kamarádství přesune do vážnější roviny a vždy přesně vím, jak to skončí, ale přesto jsem nepoučítelná. A když ten pocit poznám a hlavou mi proběhne pouze „to bude zase průšvih", neudělám krok zpět jako rozumný dospělý člověk. Naopak se těším, co nového mi tenhle „zvrat" přinese. Na své paralelní vztahy mám krásné vzpomínky. Na jejich ukončování už méně. Do paralelních mužů jsem byla zamilovaná a vždy jsem aspoň chvíli byla přesvědčená, že by to s ním mohlo fungovat. Po pár měsících jsem se však vždy "vrátila" do klidného přístavu domova (aniž by můj právoplatný přítel tušil, že jsem snad někdy odešla).

Ovšem situace, ve které jsem teď, to je něco jiného. S právoplatným přítelem jsme procházeli menší po-roční krizí. Byla jsem rozladěná a otrávená s věčných hádek kvůli nesmyslům a zbytečnostem, z toho že si významově jasnou větu interpretuje úplně jinak (a nesmyslně), že on sám není schopen mluvit tak, abych jednoznačně pochopila, co se mi snaží sdělit, z jeho věčně neplněných slibů a ze spousty dalších věcí. V té době mě naprosto bez souvislostí kontaktoval člověk, kterého jsem už pár let platonicky okukovala, ačkoli osobně jsme spolu prohodili jen pár vět a já jsem ani netušila, že si nějak výrazněji všimnul mé existence.

Hned jak mi poprvé pár dní před Vánoci napsal to svoje „ahoj, jak se vede?", bylo to tady - „to bude průšvih". Tenkrát jsem zaváhala. A to okno jsem dokonce zavřela. Abych ho o minutu později znovu otevřela a odpověděla smířená s tím, že z toho nejspíš zase bude paralelní vztah a to aniž bych se musela nějak víc angažovat.

No nemýlila jsem se. Týden po Silvestru jsme se sešli osobně. Mezi tím uběhlo několik tisíc vyměněných řádků na chatu. No a od toho dne jsme se viděli alespoň na chvíli prakticky každý den. Neměla jsem žádné ambice povýšit to z kamarádství někam výš a on to věděl. Ale zakoukala jsem se do něj a nedalo se tomu pomoct. No dobře, vždycky se dá... ale já jsem nechtěla. Samozřejmě jako v předchozích případech, i on si na mě začal dělat nemalé nároky, začal žárlit, chtěl mě jen pro sebe. I když věděl, že o vážný vztah s ním nemám zájem, protože jsem přesvědčená o tom, že by nám to dlouhodobě neklapalo. Ale byla jsem s ním ráda, a když si odmyslím sem tam nějakou narážku na rozchod s mým právoplatným přítelem, byla jsem zase chvíli spokojená. Kdyby to pokračovalo „normálně", tak bych po pár měsících zjistila, že mě to nebaví a opět se věnovala svému stálému vztahu.

Jenže... má paralelní známost se rozhodla, že mě představí svým přátelům. Nechtěla jsem, ale byla jsem ukecána. No a to neměl dělat. Tenkrát na ten sraz totiž přišel i jeho kamarád, elegán v obleku s chováním gentlemana, dospělým sebevědomím a tou správnou drzostí. První sraz jsme spolu prokecali v ryze přátelské rovině, ke slovu jsme nepustili téměř nikoho jiného. Druhý sraz týden na to jsme se všichni dost opili a došlo i na polibky. V opilosti mě napadlo, že to by mohl být muž pro mě. Tenkrát jsem se tomu zasmála, že se z toho vyspím a bude to dobrý. jenže jsem se z toho nevyspala a od té doby to dobrý není. Nemohla jsem ho dostat z hlavy, pronásledoval mě pocit, že on je úplně jiná liga, že na něj prostě nemám.

Ani nevím, jak se to stalo, ale čas od času jsme spolu zašli do kina, na večeři. Ale nic pravidelného nebo častého. Že naše schůzky začínají houstnout jsem si všimla až v momentě, kdy jsem si uvědomila, že jsme se za posledních 14 dní neviděli jen 2x. Což byly ty dva dny, kdy jsem se viděla se svou paralelní známostí.

Abych to zkrátila. Jsem zadaná žena s paralelní známostí, přičemž o sobě vzájemně vědí (mezi mnou a paralelní známostí neproběhlo víc než polibky) a žárlí na sebe a já se za jejich zády scházím s ukecaným introvertem, do kterého jsem se byla schopná v rekordním čase zamilovat jako blázen a vůči němuž ztrácím i ty poslední zbytky odstupu. Nevím, jak tu věc mezi námi bere on, zda mě má jen pro potěchu, či by rád i něco víc. Nevím, jestli já s ním chci něco víc. Je to hodně společenský člověk se spoustou kamarádek a nejsem si jistá, jak bych tohle zvládala. Nevím ani, jestli chci být se svým nynějším přítelem. Moje „zálety" se negativně podepsaly na našem už tak špatném vztahu. Nevím, jestli chci pracovat na jeho nápravě.

Jediné, co vím, že nechci mít tři paralelní vztahy. Možná ani dva, a když na to přijde, tak představa ani jednoho vztahu mi teď taky přijde lákavá. Pak chci udělat ještě další dvě věci - ukončit nynější paralelní vztah, o který už nemám zájem a promluvit si trochu vážněji s mým společenským introvertem. To první je nevyhnutelné, toho druhého se sice bojím, ale pokud introvert pod tíhou nových skutečností uteče, alespoň můj život bude zase o něco jednodušší a já se budu moct soustředit na to, zda zůstat s mým oficiálním přítelem.

Pokud mě chcete odsuzovat, směle do toho. Já už jsem to ale udělala několikrát. Dala jsem si mnoho nelichotivých přívlastků, vynadala jsem si, zakázala jsem si chovat se jako puberťačka, přikázala jsem si mít černé svědomi a svého chování litovat. Nic. Jakmile jsem takhle zamilovaná, je to jako mluvit do dubu. Ale nebojte se, je mi jasné, že budu litovat později, a vím, že si to zasloužím.

Zdraví vaše nepoučitelná,
Mi-ki

Pozn.red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 1. března 2011: Paralelní vztahy

Téma dne pomalu vrcholí, další novinky už neposílejte. V 16.30 hodin vylosuji jeden z příspěvků a jeho autorku odměním dárkem: knížkou KRÁSA podle Vlasty Libotovské z nakladatelství Smart Press a modelingovým gelm Schwarzkopf Chaos Look (viz obrázek níže).

krasa a gel