Můj dvanáctiletý syn neustále zlobí a přijde mi, že utlačuje mladšího sourozence. Ten naopak není tak energický a na jakoukoliv poznámku reaguje velmi citlivě. Například když přiběhne s brekem za tátou a hledá u něj útočiště a manžel mu řekne, že nemá brečet jako malá holka, tak se urazí, odejde do pokoje a celý den s námi nepromluví. Přijde mi, že se kvůli tomu stydí a nedává najevo své emoce jako v minulosti. Jak bych měla reagovat?

Odpovídá Mgr. Šárka Kučerová, psycholožka a garantka Projektu sebedůvěry Dove

U chlapců můžeme mít často pocit, že jsou akčnější a více „zlobí“. Zlobení přitom nemusí být vždy jen negativní jev, děti tím mnohdy zkouší své hranice a schopnosti. V rámci sourozeneckých vztahů pak testují své síly nebo je jejich chování voláním po pozornosti rodičů. Rodiče by měli dětem vymezit zdravé hranice, ale zároveň přemýšlet, proč určité věci dělají. Zda jim není věnována dostatečná pozornost, nebo se potřebují jednoduše vyjádřit či vybít energii. Tvrzení, že „kluci přece nepláčou“ je naprosto zcestné. Projevit své emoce mají právo jak ženy, tak muži. Důležité však je vést děti k tomu, aby emoce nevyužívaly jako způsob manipulace, ale převzaly za ně zodpovědnost a patřičně se rozhodly následně jednat a se situací pracovat. Začněte se synem otevřeně o emocích mluvit. Je třeba, aby se v tomto případě zapojil i otec dítěte. Netvrdit, že některé emoce jsou špatné, ale vysvětlit mu, že každá emoce má právo se projevit. Učte ho však vidět důsledky svého jednání a s těmi pracovat. A závěrem, komunikujte se synem pozitivně. Neříkejte mu pouze co „nemá dělat“, ale spíše ho veďte k tomu, jak by se měl v dané situaci zachovat. Například jak spor se svým bratrem konstruktivně vyřešit.

Reklama