Lidé se stejnými zkušenostmi táhnou za jeden provaz, což je v tomto případě dobré. Proto se nebojte o domácím násilí mluvit, neboť o čem se nemluví, jako by neexistovalo.
Na adresu: evinaschranka@email.cz nebo žena-in „Evina schránka“ se můžete obracet se všemi problémy, které se domácího násilí týkají. V dnešní společnosti jde bohužel o frekventovaný jev. Za zavřenými dveřmi rodin se mu daří, je nejméně kontrolovaným, mnohdy podceňovaným a nejrozšířenějším násilím.
Mnohdy začíná nenápadně, avšak jeho tendence má stoupající křivky. Oběti domácího násilí někdy berou chování partnera za téměř normální, neuvědomí si, že jsou skutečnými oběťmi. Dokonce se za jeho reakce obviňují, což je největší chybou. Je nutné si zapamatovat: Jestliže partner nezvládne chování, není to můj problém, ale jeho.
CO JE DOMÁCÍ NÁSILÍ?
Definice se na něj výrazně neliší, za sebe mohu jednoznačně říct: „Domácí násilí znamená, jestliže pod pohrůžkami, zastrašováním, vydíráním, fyzickým útokem a veškerým dalším příkořím musíte trpět nebo vykonávat, co nechcete, a jako lidská bytost jste chováním druhého degradováni ke zbavení vašich práv.“
NA JAKÉKOLI NÁSILÍ JE NEZBYTNÉ VŽDY POHLÍŽET JAKO NA TRESTNÝ ČIN, ať se jedná o psychické, nebo fyzické týrání. Nenechávejte si tento problém pro sebe, i když se o něm nemluví snadno. Nezamlčujte, pokud vás partner vydírá, ponižuje, častuje urážkami nebo fyzicky napadá. Psychické násilí může existovat samo o sobě, jakmile však dojde k fyzickému útoku, oba dva způsoby se prolínají jako klasický model. Žádné násilí nemusí zůstat bez následků, nelze ani hodnotit, který způsob je méně závažný. Důsledky jsou nezanedbatelné, často končí trvalými zdravotními poruchami, posttraumatickým stresovým syndromem a jinými, dlouhodobými potížemi.
I když se vás formy hrubého týrání - kdy jsou oběti téměř denně fyzicky napadány, netýkají, neznamená, že si máte jinou formu násilí nechat líbit a nebudete proti ní bojovat. NIKDY NIKOMU NEDOVOLTE, ABY JAKÝMKOLI ZPŮSOBEM NIČIL VAŠI LIDSKOU HODNOTU, DŮSTOJNOST A SEBEVĚDOMÍ.
V dnešní době již existují organizace, které se touto problematikou zabývají komplexně, například - Intervenční centra, proFem, BKB, Rosa, Acorus a jiné. Jestliže vám bude příjemnější obrátit se přímo na mě, záleží na vašem výběru. Dotazy můžete psát anonymně, nemusíte se ničeho obávat, diskrétnost zaručuji. Dle zájmu je možné pod záštitou redakce případně zprostředkovat setkání, osobní konzultaci nebo besedu.
Hlavně nemlčte, situaci s domácím násilím je nutné řešit, ačkoli cítíte bezmoc, beznaděj a často nevíte, co si počnete. Na nejzajímavější dotazy a podněty odpovím každých 14 dní v této poradně.
Vaše Eva
Nový komentář
Komentáře
Andrea2509 — #13 Mrzí mě tvá negativní zkušenost, já měla dobrou a volala jsem na víc míst...nic jiného mi nezbylo, všichni dali ode mě ruce pryč neb se báli toho mého BORCE...
ALE NELITUJU, PARADOXNĚ MI TO POMOHLO. HODNĚ ŠTĚSTÍ, VÍM, ŽE ODCHODEM TO NEKONČÍ...
Jasně EVA
ještě, že tak krásně edituješ...
jsem to ale popleta...no neva . polepšim se....
A že tvá známá na rady nereaguje..?? Zkus jí dát konkrétní kontakty a nech to plavat...stačí , že to ví....rozhodnout se musí sama...nikdo to za ní nevyřeší...
Myslím si, že si paní Hurychová na nic nehraje. Potom, co sama prožila, má praktické rady, další kontakty apod. Navíc je schopná i poradit, právě jsou-li děti a začínají-li se k mámě chovat podle vzoru táta.
Suzanne — #27 naprosto souhlasím
maje — #28 Mně závidět (
já si myslím, že se to trochu má)nemusíš, u mně je to spíš nutnost. To dáchnutí.
enka1 — #26 jestli si jdeš vážně dáchnout, tak ( a vím, že se to nemá) ale závidím ti. šla bych taky
Já to vidím jako pozitivní věc. Co má žena v té situaci dělat, to je nabíledni, to si může klidně přečíst na internetu. Může zajít za odborníkem, který jí poradí kroky, nabídne pomoc. Ale popovídat si s někým, kdo nejen ví, o co jde, ale taky chápe její strach, protože ho prožil, to je něco jiného. Úplně. Můžu teoreticky pracovat v organizaci, která radí ženám či mužům v nouzi, ale nikdy nedokážu pochopit, proč si to někdo nechá líbit, proč se nebrání, proč neodejde, bla bla... protože jsem to nikdy nezažila. Resp. zažila jsem, ale mám jinou náturu, byla jsem v jiné situaci než týrané ženy, proto jsem toho chlapa vyhodila. Když začnu tohle říkat nějaké týrané ženě, nepomůžu jí, protože ona moji náturu nemá, chybí jí síla. Proto je dobré sdílení lidí, kteří prožili a CHÁPOU.
maje — #22 Máte dívky pravdu a já bych si měla jít dáchnout.
prece ja — #23 Tak jsem nerozuměla já, sorry.
enka1 — #16 evidentně netušíš, o čem prece ja psala. hlavně, že jsi tomu porozumněla
enka1 — #16 přiznám se , že já tvému přispěvku nerozumím. já mluvila o čtenářkách které chtěli pomoci ode mě.
enka1 — #21 já bych brala spíš instituci, která by měla prostředky a hlavně pravomoc těmto lidem pomoci v danou chvíli. a upřímně, kecy paní Hurychové jim asi moc nepomůžou.
maje — #19
Pokecárna by bylo lepší?
Rikina — #17 100% souhlas
Rikina — #17 a všem ostatním: ráda bych poukázala na fakt, že hned 1. příspěvek Juany byla nadsázka ohledně dětí a "vyhrožování". bohužel i to se děje. navíc může být týraný i muž, ale ten je většině k smíchu
a paní Hurychová sice našla tu odvahu, odešla od něho, ale jako paní, které se vypovídám - asi ano. ale rozhodně ne, aby mi radila - slovo poradna od slova radit. takhle to aspoň vidím já
Rikina — #17 Předpokládám a doufám, že skupiny, o kterých mluvíš. se můžou ozvat do týchž organizací. Máš pravdu, že se o nich mluví míň.
prece ja — #15 O tom, jak doma vyhrožujou dětem, se zde zmiňovaly dámy již přede mnou, v diskuzi. Jen jsem se přidala.
Nebo ono se dětí domácí násilí týkat nemůže? Eventuálně třeba i starých lidí, o čemž se téměř nemluví, nebo i mužů. Všude se vesměs omílá jen násilí vůči ženám.
prece ja — #14 Jen tuším, oč asi šlo, ale je to o člověčenstvu. Lidičky nabídnou, aby to bylo vidět a pak... Úplně táž situace jako v nouzi.......
Přesto kráčej ke spokojenosti mílovými kroky.
Rikina — #12 vidíš a já si myslím, že těhle článků není nikdy dost.on totiž, když v tom člověk není, to většinou nechápe a "stížnosti" ženy bagatelizuje.a nechápu, proč do toho motáš výchovu dětí.
maje — #10 já se mám tak nějak čím dál líp.
pořád mám teda v sobě co řešit, ale výsledky jsou stále patrnější, tak mi to za to stojí. a co ty, ? docela mě mrzí, že hodně čtenářek, co chtěli pomoct, už se mi neozvalo. Nemám zpětnou vazbu a kromě toho je mi to docela i líto.