Poradíte mi prosím???

Vzít si jakékoliv zvíře je taková smlouva jako mít nebo třeba i adoptovat dítě. Budu se o Tebe starat a vychovávat Tě a Ty mi budeš poslouchat a dělat mi radost. Ono to pokaždé není tak úplně ale toho krásnýho šmoulu z útulku by jsem bral. Když dotyčnému vadí starost o psa bude mu třeba jednou vadit i starost o děti a rodina jsou nejméně tři kartáčky na zuby.

a já bych to riskla, štěně prostě domů vzala. Chlap většinou brblá, když není po jeho, ale ve většině případů to jsou potom oni, kdo je jejich páníčkem. Taky jsem si vzala psa z útulku, už odrostejší fenu křížence rotwailera s dobrmanem, láska na první pohled, ještě jsem s přítelem nebydlela, ale směřovalo k tomu, takže jsem mu jen zatelefonovala, co a jak, neřekl ani ano, ani ne...a ted jsou velcí kamarádi, ona poslochá na slovo jen jeho a má ji hodně rád. Už jsme takhle spolu třetím rokem. Já bych to brala i jako zkoušku vztahu, ono když je problém pro chlapa se skamarádit se psem, nebo se o něj někdy postarat, jak to bude s dětmi? To je taky starost na celý život :-)

iris.morava: já už to psala na "zvířátkách" - proti psům nic nemám, naopak posledních 20 let u nás byli pořád psi v různém počtu. Právě proto dobře vím, co to obnáší, a že často se najdou lidi, co se zblázní do krásného štěňátka, ale až potom přijdou problémy, a zjistí se, že s pejskem to není tak jednoduché, často štěně neskončí dobře. A často i proto, že někdo v domácnosti byl proti psům, a byl nečekaně překvapen... Sama jsem měla doma za ty roky několik štěňat, která někdo odložil jako "nevhodný dárek". Proto se tady snažím zdůraznit, že je dobře si všechno rozmyslet, nerozhodovat se pro psa na základě prvního nadšení, ale promyslet i možné krizové varianty. Jinak u nás doma byl hrozný zvěřinec, protože mí synové donesli domů kde co našli, takže jsme měli snad všechnu havěť, co je k dostání ve zverimexu. A taky kachnu se zlomeným křídlem, rorýse bez nožičky, netopýra postřeleného prakem, mrňavého ježka, co by nepřežil zimu, poštolku... Teď momentálně máme jen jednu drzou kočku

iris.morava 40: no jo, mně zase nikdo neříká, že něco musím, a tak na to zvyklá nejsem, a když něco chci od někoho, tak říkám "prosím, mohl bys ?" ne "musíš"... a ono to celkem funguje. Ale to není podstatný. Ovšem kdyby mi někdo přivedl psa, i když jasně říkám, že ne, tak by se opravdu mým miláčkem nestal - ani pes, ani ten, co ho přivedl

*daisy*: on manžel vpodstatě proti psům nic nemá - občas hlídáme psa kamarádce a to jsou hned velcí kamarádi. Manžel ho chová na klíně, chodí venčit... Ale nelíbí se mu ta dlouhodobá odpovědnost a komplikace s dětma. No, zkusím ho asi zítra vytáhnout do útulku. Ale jsem už spíš pesimista Asi o tu lištičku přijdu

iris.morava: tohle je navic jina situace Jestlize mamka mela psa a ma zviratka rada, tak je asi trosku neco jineho rict "Nechci" (mamka taky odmita, protoze ma strach ze smrti, ale vetsinou si ji chlupatci najdou sami, prisli k nam pudou coby kotatka a mamka je neumi vyhnat nenakrmene a kdyz se vraci...
Kdyz manzel vylozene rika NECHCI s tim, ze psa nikdy nemel (a tudiz se da predpokladat, ze tam z pocatku urcite o zadny vrely vztah nepujde... )
Dalsi vec je, ze pokud je mamka majitelem bytu a nekdo ji rekne neco takovyho, tak bych na jejim miste mela velmi silne cukani odstehovat pejska i s tim "musitelem" I kdyz jen v afektu, protoze nemam rada, kdyz mnou nekdo manipuluje

channah: holka, nevim, jedine fakt zkusit "skamaradit" manzela s nejakym pejskem kamaradu , aby videl, co to vsechno znamena. Nebo nejakeho jineho chlupatce, byl-li by manzel ochoten. Ale nutit nema cenu Tohle je opravdu odpovednost, kterou nejde vynutit

iris.morava: no kdyby mně někdo řekl, že ho MUSÍM chápat, tak tím by tedy u mě to pochopení nezískal...

Můj starší syn od malinka nijak ke zvířátkům netíhnul (mladší naopak choval kdeco od švábů-strašilek-křečka-rybek-ptáčků až ke dnešnímu králíčkovi). Jeho současná přítelkyně již mnohokrát marně navrhovala zvířátko - on stále odmítá. Myslím že by u něj ani dobře míněný "podraz" neprošel...No prostě někdo na to není - takže radím opravdu hodně upřímně probrat, využít tu možnost na zkoušku - a snad to u vás dopadne
Můj partner miluje psy, kočky nemusí - a hádejte, od koho jsem vloni dostala malinké koťátko?

Pes je především velká zodpovědnost. Což si ne každý při pohledu na štěně uvědomí. O psa je potřeba se starat stejně jako o dítě, s tím rozdílem, že zůstane 15 let stejný, nevyroste jako to dítě, které se naučí být soběstačné. Pes je stejně jako dítě nemocný, stejně tak potřebuje hlídání, nemůže se vzít všude s sebou. Platěj se za něj nemalé poplatky, veterinář je taky dost zásah do rodinného rozpočtu. Není možné se spoléhat na to, že když nemůžu já, najde se někdo ochotný se postarat - co když ne zrovna v ten okamžik, co já to budu potřebovat ? Kolik různých problémů může být s psem v paneláku, když sousedi nebudou mít vtřícný vztah ke zvířatům... A tohle všechno má manžel snášet proti své vůli, ačkoliv jasně vyjádřil, že si to nepřeje ? To by tedy opravdu byl podraz, přinést domů tajně štěně, byť sebekrásnější.

channah: nebude to pro něj moc drastické? představ si, že si ho vemete na zkoušku, pejsek si na vás začne zvykat, bude mít novou rodinu a najednou buch, mažeš zpět do útulku, protože manžel prostě nesouhlasí? To by pro něj byla asi dost velká rána, mě se toto řešení nelíbí

Je opravdu rozkošinkatej Jestli jsi na té fotce Ty, tak si Tě tak krásně drží těma packama že je to jasná věc! Bude z něho pěkná lištička.

můj tatínek nikdy nechtěl do bytu pejska. Před 2 lety jsem vážně onemocněla(oslepla jsem) a tak moje detetíměsíční fenečka boloňáčka putovala k rodičům. Marodila jsem skoro rok, rodiče se vzorně starali. Po vyléčení jsem si chtěla Bessynku vzít domů, ale následovaly další dvě operace, zkrátka Bessy zůstala u našich a tatínek mi ji už nechtěl vrátit! Tak si ji zamiloval, že zůstala u nich a já si před 2 měsíci pořídila nového mazlíčka - yorkšírku Matyldu. Pravda je, že Bessy rodiče poněkud překrmili, ale s tím už nic nenadělám. Dávají jí tolik lásky a ona je miluje, že jsem ten krásný vztah už nedokázala roztrhnout. Jen jsem je musela usměrnit s krmením. Chlapi opravdu změknou, ale chce to čas. Můj tatínek změknul až v 69 letech! Dnes si život bez pejska nedovede představit a je šťastný, že je Bessynka u nich.

MiLady: to já bych byla nadšená...kdyby takhle manžel překvapil ...

Zkusím se v útulku zeptat, jestli mi ho dají na zkoušku. Také si ho nechci vzít bez manželova vědomí. Ale tajně spoléhám na to, že když ho uvidí... Nevím, jestli by sám do útulku šel. Já mám z té péče o pejska taky strach, ale pracuju doma, tak by nebyl sám... Ach jo, snad to dobře dopadne Moc díky za rady a zkušenosti

Připojuji se k radě - vzít manžela sebou do útulku, pokud je to možné. My jsme taky nebyli pevně rozhodnutí, jestli si Irisku vezmeme a když jsme se přijeli k paní chovatelce JENOM podívat, nejraději bychom si ji odvezli hned. Manžel byl taky odpůrce, i když v podstatě má psy moc rád a doma je měli, měl spíš strach, že mi budou vadit chlupy a ta starost a teď říká, že tomu pořád nevěři, že u nás je pes nejdůležitější člen rodiny. Jako druhou variantu bych volila vzít si pejska domů na zkoušku - ukázat jim ho, ale tajně si ho vzít na pořád to bych asi neriskla - aby ti to nevyčítal.

vezmi manžela do útulku sebou, zkus ho prostě uprosit, to štěně je kouzelné.
My předloni před barákem zbalili kotě, že mu dáme jen najíst, zůstalo do druhého dne, pak jsem slíbila, že mu seženu páníčky, nesehnala, s jsem sice bojovala asi měsíc, ale teď je to jeho největší mazel a nedovede si to bez něj představit. Prostě chlapi vyměknou

MiLady: mě to jako podraz nepřijde...z útulku chudáček...co by ho tam čekal za život,pokud není manžel vyloženě odpůrce zvířátek..tak bych zvolila léčbu šokem-teda štěnátkem....a každý chlap na smlouvání taky není... Držím palečky Tobě a hlavně ..potřebuje nový domov a lásku

My máme doma u rodičů také , kterého jsme si vzali z útulku. Můj přítel, který odjakživa bydlel v bytě a nikdy neměl psa, je z naší Bubliny úplně unesený. Hrozně rád ji venčí (a nejraději beze mě ). Pravda je, že pejsek je určitě závazek, ale taky veliká radost. A taky si myslím, že i pro děti je dobré, když si od mala zvykají na zvíře a odpovědnost za něj. Určitě bych si tak krásné štěňátko vzala, manžel si zvykne.

vem si ho ,je krásnej,domluv se v útulku,že kdyby to doma nešlo,tak ho vrátíš,to ovšem doma neříkej,bylo by to netaktický.
Rozmysli si ale,jestli máš na něj skutečně dost času.Já třeba vím,že pejsek by byl pro mě příliš časová zátěž,když jsem hodně v práci, tak mám

souhlasím s tortora :-), ještě než jsme si pořídili naší první kočku taky jsem byla zásadně proti, manžel mě postavil před hotovou věc a jakmile jsemdržela to malé chlupaté klubíčko v ruce už jsemnedokázala nikdy říct ne. a kolem útulků chodím obloukem jinak bych sama přinesla domů snad všechny kočičky.