Jak jsem ujetá
Při čtení článku učitelky Aleny jsem se pořádně zasmála J.
Ale jen chvilku, než mi došlo, že já mám zase jiné ujetiny.
Kdekoli jdu, rovnám taky špičkou nohy rohožky, aby byly stejnoměrně a naprostřed srovnány.
Když něco není symetrické a na svém místě, tak jsem celá nesvá. Já mám prostě takový velký problém. Mě rozčilují i vlasy, které mi stojí. Jak někdo nosí ty moderní účesy, kdy vlasy odstávají od krku, uší, tak to já bych se z toho zbláznila. Musí mít všechno linii.
Už se mi taky párkrát stalo, že jsem přišla na návštěvu a začala jsem tam přerovnávat věci na poličce. Prostě automaticky, neměli to podle mě symetricky srovnáno!!! Tak teď se musím vždy na návštěvě ovládat, abych nerovnala boty u rohožky, obrázky narovnávala apod.
Někdy si připadám jak pan Monk z toho seriálu. Ale ten už opravdu zacházel do extrémů.
A mám ještě jednu úchylku. Ujíždím na domácnosti!!! Vím, zní to blbě, ale jakmile někam přijdu, rozhlížím se, jaký to tam mají, co mají za vybavení, dekorace, aranžmá a samozřejmě dojdu k úsudku, že my to všechno máme nejhorší na celém světě. A to pak se mnou není řeč, vymýšlím, co bych ještě doma vylepšila, zdokonalila. A tak se chvílemi vrhám na suché vazby, découpage, barvy na sklo…
Mimochodem, nedávné téma dní o tom, abychom se chlubily, to pro mě bylo opravdové peklo. Na fotkách jsem „šmírovala“, kdo co má doma, jak to má hezké a jak bych se mohla inspirovat. Nebyla se mnou celý víkend řeč. Vrhla jsem se na Internet a stahovala předlohy na malování slupovacími barvami na sklo, vykoupila barvičky v místním papírnictví, kde už jsou naštěstí na mé nakupující návaly zvyklí. Proto také zbožňuju obchůdky s věcmi do domu, v Ikea bych strávila mládí, pořád přemýšlím, co bych mohla koupit, aby to bylo lepší a lepší.
No nic, jdu odpoledne stěhovat nábytek na lepší místa. Tak se tam všichni v redakci mějte.
ValerieM
Doufám, že si neuženeš kýlu, milá ValerieM.
Ještě mi to stále po obědě nemyslí, tak se omlouvám za ty krátké a úsečné komentáře vašich příspěvků...
Nový komentář
Komentáře
Však já dobře vím, proč nemám děti
monja: Těžko, velice těžko. Mám ohromnou spotřebu Desidentu ve spreji a ubrousků na utírání rukou
Jé, já jsem taky Monk. Ale u mě se to projevuje spíš tím, že se všeho štítím a bezpečně se cítím akorát doma
ValerieM. až nebudeš mít do čeho píchnout tak ti půjčím klíče od bytu, tam se vyřádíš
Tý jó, tak to já mám taky. Včetně toho, že se mi cizí domácnosti líbí většinou víc než ta moje a že jsem naštvaná, že nemáme alespoň tak pěkně a čistě vymalováno. Symetrie
ta je nutná. Sice nepřerovnávám na návštěvách, ale doma 10x za večer vstávám od televize, abych něco posunula o 2 milimetry.
Jak říká Eva-Fl, jdu si vzít valium
moje neteř,když měla asi 3 roky,tak musela mít tkaničky na botech stejně velké a dlouhé,jinak byl řev a nikam nechtěla jít,dokud nebudou tak,jak ona si představuje
dodnes ji s tím škádlíme,samože když si vázala boty už sama,tak nemusely být stejný 