Moji rodiče jsou v některých věcech tradicionalisté. A s alkoholem to bylo také tak. Jejich prarodiče po zralé úvaze dospěli k závěru, že když už dítko stejně touží po tom alkohol okusit, ať to nejprve zkusí doma. Aby se pak nedivilo, co všechno se mu pod vlivem onoho opojného moku přihodí. A rodiče tuto tradici převzali.
K patnáctým narozeninám jsem si tedy mohla vybrat, čím se hodlám opít. Pokud se samozřejmě opít hodlám – nikdo mě nenutil. A já se opít hodlala – už dříve jsem, byť v menším množství, okusila u moravských a slovenských příbuzných víno a slivovičku a především domácí vaječný koňak. Sladké „tlamolepy“ mi v mých „nácti“ učarovaly, a tak jsem si, ó prokletá hodino, pro svou první opičku vybrala kokosový likér.
Máma sice pochybovačně vrtěla hlavou a prohlašovala cosi o zvrácených chutích a tatínek nesměle navrhoval kvalitní víno, já však trvala na svém. Tradice je tradice, a tak mi bylo vyhověno. Máma zakoupila půllitrovou lahev kvalitního kokosového likéru, prozřetelně připravila kýbl a narozeniny se mohly slavit.
Z počátku bylo všechno nádherné. Alkohol na mě, jak jsem seznala, působil příjemně – už po první skleničce jsem měla veselou a komunikativní náladu a pak se můj stav dlouho neměnil. Jenže pak se projevila další vlastnost mého organismu, kterou nazývám sebezáchovnou pojistkou. Když začalo hrozit, že by se má opilost vymkla z hranic paměti, vzbouřil se žaludek. Nabrala jsem zelenkavou barvu, máti přistavila kýbl... A já nad ním strávila další hodinu. Pak jsem se, už relativně v pořádku, odebrala ke spánku.
Zato ráno bych nepřála ani nejhoršímu nepříteli. Hlava mi třeštila, v puse se mi zabydlelo cosi, co tam pak pošlo, žaludek odmítal pozřít byť jen doušek vody... Zkrátka poučení číslo jedna – nepít sladké patoky – se mi vepsalo doslova a do písmene pod kůži. Stejně jako poznatek číslo dvě – začne mi být blbě dřív, než úplně ztratím soudnost – se mi posléze v mých bujarých studentských letech nejednou hodil. Pravda, můj sebezáchovný reflex mi přivodil několik nepříjemných trapasů, jsem však skálopevně přesvědčena, že před ještě horšími mě uchránil.
Za tuto poněkud drastickou metodu seznamování s alkoholem jsem rodičům obzvláště vděčná ve chvílích, kdy vidím jedince často méně než patnáctileté opíjet se levnými patoky a posléze končit na záchytce či s jinými traumaty trvalejšího rázu, protože u sebe nemají nikoho, kdo by se o ně při jejich první opičce postaral... Takže čest tradicím!
Jaká byla vaše první opička? Vzpomenete si ještě?
Jaký měla vliv na Váš život?
Jaký je Váš vztah k alkoholu?
Jaká opička byla Vaše nejhorší?
Co si myslíte o hranici osmnácti let? Dodržela jste ji?
A co alkohol a Vaše děti?
Nový komentář
Komentáře
Já a alkohol k sobě nejdeme. Zkusila jsem ho hodně brzo (možná jedenáct, možná ještě méně) a zjístila jsem, že mi většina nechutná. Zachutnaly mi pouze nějaké sladké. Ještě pod zákonem jsem chodila na zelenou pepermintku nebo dračí krev. Pořádnou opičku jsem nikdy nezažila a ani po ní netoužím. Nejvíce mě bolela hlava. Když si to zpětně uvědomuji, tak ju doma nikdo nepil, kromě mě. Mamka si myslela, že je lepší, když se budu opíjet doma než někde venku. Pravděpodobně.
V současné době jsem zapřísáhlý abstinent. Nedám si skleničku ani na oslavě či silvestra.
Alkohol mi nechutná, ale abstinuji hlavně z důvodu toho, že můj otec je alkoholik, takže si myslím, že jsem náchylná k této "nemoci" více než jiní.
Teda kdy jsem se poprvé opila, to si nepamatuji - hlavně proto, že mi po alkoholu bývá zřídka špatně, a v pubertě mi zle nebývalo už vůbec. Poprvé jsem měla kocovinu, při které jsem si myslela, že UMŘU ve dvaceti. Byla jsem na festivale, a v pozdních večerních hodinách jsme s kamarádkama narazily na pár mladých fešných němců, kteří se rozhodli prozkoumat neznámé truňky - takže u stánku od všech panáků alespoň malej...
Od té doby jsem takhle ulítla ještě dvakrát, to většinou když mě již s hladinkou nějaký fešný mladík přemluvil na panáka, a já jaksi "přeskočila" záklopku. Chudáci kluci, chtěli povolnější a dostali poblitější....
Z alkoholu mě špatně ještě nikdy nebylo
.A jak to tak sleduju, tak ani nikdy nebude
. Nesnáším zvracení a bolest hlavum, případně přilehlých oblastí
Amálie:
Alkohol jsem pila s partou tak nejak od 16, ale vzdycky jsem prisla domu po svych a relativne v poradku. Prvni okno jsem mela nekdy v 19, po vodce s ananasovym dzusem. Poprve a taky naposled jsem po alkoholu
, kdyz za otcem prijel strycek z ukrajiny a hromadne se dohodli, ze me ozerou. Nalili do me vsechno co doma bylo - od vina, pres ferneta, vodku az ke slivovici...No povedlo se. Jinak k alkoholu mam vztah povetsinou dobry...ale co opravdu nemuzu je ananasovy dzus.
Žábina: Zase?
Drzoun jeden.
pořádně opilá jsem byla naposledy před 2 lety, kdy se syn dostal úspěšně na stavební průmyslovku, dokonce skončil v 1.desítce asi z 200 uchazečů
slavili jsme na chalupě s kamarády, moc si toho nepamatuju, probudila jsem se asi ve 03.00 hodiny ráno v koupelně na zemi /vedle WC/
druhý den ráno mi syn povídá - teda mami, tys zase včera vypadala
že to bylo kvůli němu mu bylo úplně jedno
Bylo mi 15,5 roku, do té doby mi byla tak od 12 let sem tam při rodinných oslavách sklenička dopřána, vím, že mi nikdy nešlo o alkohol jako takový, ale o to, že jsem byla brána mezi dospělé. Jenže tehdy jsem poprvé sama slavila v babiččině bytě v našem domě s kamarádkou (14,5), vzdáleným bratrancem a jeho kamarádem (oba 17). Dostali jsme od babičky doma vyráběnou griotku a kluci se rozhodli, že nás ožerou. Jak dopadla kamarádka, už si po téměř 40 letech nevzpomínám, ale v mém případě se jim to podařilo na jedničku, i když asi zažili hodně strachu: ve finále jsem upadla do bezvědomí (netušila jsem ovšem proč, protože mi lili tajně griotku do coly) a pamatuju se, jak mi ve třech vynášeli ven na terasu a křísili! Vzpamatovala jsem se a můj vztah k alkoholu to rozhodně nepoznamenalo
. Piju proto, že mi to moc chutná, jsem gurmet, asi
, nikdy proto, že bych se chtěla opít, ten pocit nesnáším a beru ho jako vedlejší účinky, tedy nutné zlo. Chutná mi skoro všechno kromě "zelené" a absintu: pivo a tvrdý alkohol vč. likérů piju jen maličko - kvůli linii, a tak jen pro zdraví (maličká sklenička každý den, třeba po ránu, spolehlivě zajistí vyhnutí se virozám a lok fernetu zas spraví přeplněný žaludek) zato víno miluju, bez vína by nebyla dobrá večeře a když jsem doma sama a nevečeřím, aspoň ty 2 dcl si dám. Nemohu ovšem každé: bílé jen k rybě, jinak piju červené. Nesnáším kyselou a trpkou chuť, takže vyhledávám většinou to z jihu Evropy nebo jiných kontinentů, které se dá koupit levněji, než to moravské, z nichž mi chutná jen to dražší, které ovšem nekupuju, to dostávám
. No a moje děti, ty ho mají taky rádi a doufám, že to s ním nepřehánějí přiliš často!
medvedice55: A co to znamená být "úplně na mol"?
tak poprvé jsem byla popitá v 8 letech na vánoce
...jsem tajně polizovala z vaječňáku a pak mě mamina našla v posteli s jedním uchem a jedním líčkem (na jiné straně) červeným
Manx: Aha, tak to jsem zase o něco chytřejší
Takže kocovinu jsem neměla nikdy, opici (pokud se tak dá říkat vytlemenosti, kterou mívám) ano
Amálie: mně bylo taky kolem 10
ale já jsem předtím byla už párkrát u kámošky, která znárodňovala cíga svýmu tátovi
Opilá jsem nebyla nikdy. Teda ne tak, že bych druhý den měla opici, bylo mi špatně a nic si nepamatovala...
Poprvé to bylo krátce po šestnáctých narozeninách...metropolem...fujtajbl
. Od té doby se na něj nemůžu ani podívat, vadí mi i když vidím flašku toho hnusu. Teď si dám občas víno a to mi bohatě stačí.
Nikdy jsem se do mrtva neopila. Zvracela jsem pouze jednou a to z krabicovýho vína, špatně mi nebylo. Na druhej den ráno jsem šla lyžovat na svah, což nikdo z kámošů nemohl pochopit
Vlastně ani nevím co to je kocovina, na bolesti hlavy netrpím
Na bečce se mi jednou stalo, že jsem se ani nějak nemohla opít a že jsem toho vypila. Pod čerstvým vzduchem ten alkohol nějak slaběji účinkuje
Amálie: předsudky opravdu neměl
Bral to velmi zdravě
kareta:
Ve 12?
Ještěže netrpěl puritánskýma povídačkama "rychle začal, rychle skončí".
kareta: + kontušovka a záchod má hody
chuanita: bordel bych skousla snáze než chlast
Co s věrným alkoholikem, to raději šikovnýho abstinujícího k*******a