Letos jsem se na dovolenou docela těšila. I když první půlka měla být pracovně-budovatelská na zvelebení kanalizace, zbytek měl být prvně v režii rodičů velkých dětí. Tak jsem se radovala, že si užijeme třeba výlety ve dvou a trochu i sportu bez přívažku našich miláčků. Prvně po 24 letech.

     Někdo tam nahoře mě ale nemá rád. Druhý den dovolené si manžel nadvakrát zlomil nohu a ten první týden volna jsem si užila cestováním mezi špitálem a domovem. Převlečena za špeditéra jsem do nemocnice vláčela tu televizi, tu ranec dobrot, balené vody, čistého prádla, knížek, křížovek a kdybych se nedala, určitě by došlo i na vlastní lůžko a ovívání vějířem z pavích per.

    V pátek jsem musela služebně do Prahy, a tak pro mého drahého dojela starší dcera. Jen jsem ve čtvrtek dovezla domů vše přebytečné (televize to nebyla). Když jsem v pátek dorazila domů, válečný veterán už byl uložen v obýváku, chlubil se francouzskými holemi, které mají  o d r a z k y !  Čile se vpravil do role oběti a stavěl na odiv své rány. Zašité koleno, kterým se mu dobývali ke zlomené kosti a z obou stran kotníku nejméně po pěti stezích.  Noha hrála všemi barvami, ze všeho nejvíc připomínala barvu zapadajícího slunce ve všech odstínech. Ovšem vrchol všeho byly opruzeniny v místech, které, jak doufám, známe jen my dva a rodinný lékař. V nemocnici asi sledovali Postřižiny neboť radili to samé jako strýc Pepin: „Omévat přirození vlažnó vodó.“

    Od pátku se tedy zdárně převlékám za milosrdnou sestru a spouštím svého o 20 kilo těžšího manžela opatrně přes okraj vany, balím mu nohu do igelitu, on se osprchuje a stejnou cestou zpátky. Vymýšlím různé pochutiny a podstrojuju mu. Nosím mu tu noviny, tu pití. Mažu ho mastičkou. Přináším, odnáším, starám se. Donutil mě spočítat všechny stehy, aby to mohl hrdě hlásit všem kamarádům (57!). Vymýšlí si různé pitominy, protože se nudí. Přesto ho stále ještě miluji.

     Přiznám se, jsem zbabělec. V pondělí jsem zbaběle prchla do zaměstnání, je uzávěrka. Je fakt, že teď si tatínka užívá synek a je jeho prodlouženou rukou. Večer, až se vrátím, proměním se opět z úřednice v samaritánku a půjdu ho nakrmit a vykoupat. Pokud vše dobře dopadne, bude doma 6 neděl, a tak nevím, co mne ještě čeká.

     Není nad to si dovolenou dobře naplánovat, no ne?

 

Vikina007