Příležitost shledat se opět se svým báječným, před nedávnem zemřelým psem, by mě asi doopravdy hodně lákala. Už jen proto, že si uvědomuji, že podobnou fenku s podobnými vlastnostmi a báječnou povahou už mít nebudu.
Jenže, když se nad tím člověk zamyslí až úplně do důsledku, jak by to potom vypadalo, kdyby takové věci někdy v budoucnu šly zrealizovat?
Jedna rodina, jedna generace, kdo ví, zda ne více generací, by pak vlastně měly pořád stejného psa. Zatím jsem vynechala model morální. Zatím je jen praktický… zatím jsme u zvířat…
Ředitel laboratoří RNL Bio v Soulu, Rua Jeong-Čan:
„Klonování domácích mazlíčků by mohlo být v budoucnu snadnější a levnější. V současnosti si pejskaři musí našetřit na klon až sto tisíc dolarů. Vyvinuli jsme ovšem novou metodu vycházející z kmenových buněk, díky níž se pravděpodobnost úspěšného procesu zvyšuje.
Až tuto technologii vyvineme do finální podoby, klonování psů bude mnohem jednodušší. Můžeme také snížit výdaje na klonování. Podle mě by do tří let klonování psů mohlo být reálné.“
Zkuste si se mnou chvíli představit, že by bylo běžně možné naklonovat cokoli. A věřte, že tenhle výdobytek genetického inženýrství má mnoho obdivovatelů a zastánců a není, jak vidíte, nereálný.
Jak se vám to líbí?
Jsme třeba o století vpřed a klony jsou dokonalými kopiemi originálů. Všechno jsme vychytali. Je to drahé, ale dostupné.
Milovala jsem svého psa, a tak jsem využila možnosti, když mě přirozeně ve svých šestnácti letech opustil, že si ho pomocí klonování pořídím znovu.
Moje děti, které s ním vyrostly, také. Klony měly štěňata…
Každý, kdo si zamiluje jednoho psa, chce toho stejného. Všichni už psa mají… klonovaného. Co s novými štěňaty? Poptávka není...
K čemu vychovávat a trénovat nové, talentované závodní koně? Máme naklonovaného Železníka. Všechny země mají své klony... chybí radost.
Závody klonů nějak nejsou ono. Vytrácí se strach a obava o zvíře. Lze ho přece opakovat. Klony tak jdou na hranice možností – někdy za ně. Nevadí.
Stejné je to s policejními psy, vodicími psy, asistenčními psy a přejděme k výstavním psům, kočkám, králíkům, až k pravěkým zvířatům.
Kdo by se nechtěl v zoo kochat pohledem na mamuty a kdo ví, na co ještě. Vidím voliéry s archeopteryxem, pterodaktylem i výběh s oviraptorem.
Někdo zatouží udělat si z něčeho podobného domácího mazlíčka – vždyť proč ne, jsou tací, co chovají třeba pumy a krokodýly.
Řešíme ovšem choroby a bakterie, které jsme z té doby už ani neznali...
Mám pokračovat? Tak jo...
Orgány. Řekne se, proč se máme dívat na lidi, kteří trpí nevyléčitelnými chorobami některých orgánů a pomalu umírají v bezmocných rukách lékařů?
Dr. David Sachs z bostonské Massachusetts General Hospital:
„Prasata sice nevypadají jako my lidé, ale věřím, že jednou budou zachraňovat lidské životy. Jejich a naše orgány jsou si totiž velmi podobné.
Srdce je velmi podobné, ledviny jsou velmi podobné, jejich funkce je velmi podobná. Takže prasata jsou skutečně potenciálními dárci téměř všech vnitřních orgánů.
Ovšem ne každé prase je potenciálním dárcem. Proto při svých soukromých výzkumech zkouším vypěstovat zvláštní plemeno: miniaturní prasnici.
Tato zvířata budou dosahovat téměř stejných rozměrů jako lidé. Když dokončí svůj růst, dosáhnou hmotnosti od 100 do 150 kg.“
Jestliže se tedy staneme z části nositeli zvířecích orgánů, budeme pohledem přírody dílem zvířata i tělesně.
Náš imunitní systém se bude muset začít vyrovnávat i se zvířecími nemocemi, které si logicky ve výbavě musíme přebrat prostřednictvím retrovirů.
Transplantované orgány budou roznášet v těle člověka své buňky, které se stanou součástí jiných orgánů.
Člověk bude míšencem zvířete a člověka s nejlepšími předpoklady onemocnět ještě něčím horším než předtím…
Lidé? Proč ne?
Italský gynekolog Severino Antinori:
„Přispěl jsem technikou lidského klonování k narození tří dětí. Dětem je devět let, žijí ve východní Evropě a jsou zcela zdravé. Jde o dva chlapce a jedno děvče. Použil jsem metodu zvanou „přenos jádra“.
Dávám před zákazem klonování lidských bytostí přednost pojmům, jako jsou inovativní terapie či genetické přeprogramování.“
No bezva. Jestli je pravda, co říká…
V roce 1998 se podařilo izolovat kmenové buňky, které pocházely z lidských embryí a plodu. Tyto byly následně implantovány do mozků plodů makaků.
Opice se narodily se smíšenými mozky. Jejich vývoj byl zastaven tím, že vědci pokusná zvířata ve věku čtyř měsíců utratili.
Aby se navíc nemusely používat buňky z lidských embryí, nalezli již vědci prostředek, jak je získat prakticky z jakékoli tkáně dospělého člověka. Z krve, z jater, ze svalů, z morku a dokonce z kůže nebo z tuku.
Tyto kmenové buňky by se měly používat jen pro regeneraci vadných buněk a pro náhradu vadných částí orgánů. To je přínos.
Kdo ale zaručí, že se neodolá pokušení spojit kmenové buňky několika druhů savců a vytvořit nové bytosti, které budou mít zvláštní schopnosti.
Co třeba opice, která bude mít trochu lidské inteligence, aby pracovala v nepříznivém prostředí?
Nebo člověk s opičí silou pro těžké fyzické práce?
A pojďme ještě dál…
Člověk, který by si nechal vypěstovat svůj vlastní klon, by tak měl k dispozici „záložní orgány“, které by navíc byly plně kompatibilní. A co na to klon?
A ještě jsme nevložili tuto možnost do rukou válečným maniakům, extremistům a dobyvatelům... takový schopný vojevůdce v libovolném množství…
A teď to nejcitlivější
Někdo chce dítě, geniální, jako je to kamarádčino. Dovolí to kamarádka? Proč ne? O nic nejde. Anebo nedovolí – je sobec? Nepřející?
Kdo by nechtěl po ztrátě milovaného člověka alespoň vychovávat a mít možnost dotýkat se jeho kopie?
„Byl to báječný muž, poskytnu možnost někomu dalšímu být po jeho boku šťastným.“ A proč jen jednoho??
A co třeba klony žijících manželů, dětí, maminek, babiček, ale i vědců, umělců a jiných géniů?
Co pak ti nově narození, o kterých ještě nic nevíme, ale věříme v ně? Existovali by vůbec? Chtěl by je vůbec ještě někdo?
Neberme přírodě z rukou její výsadní právo
Jsem proti klonování jak zvířat, tak i embrií. Otázka klonování kmenových buněk je ovšem zajímavá a jistě by měla účel. Pomohlo by to mnoha potřebným.
Jenomže jak sami vidíme už v současnosti… přijde nějaký Ital a jemu podobní a jde mnohem dál…
Za hranice toho základního, na čem stojí samotná existence všech živých organizmů na téhle planetě.
Najednou zjistíme, že chceme víc než jen pomáhat. Chceme řídit něco, co už svého řidiče má. A vyhodit ze sedla samotnou smrt by se nám nemuselo vyplatit.
Člověk se předběhl. Je dál technicky než morálně, a to je myslím nebezpečné.
Co myslíte o klonování vy? Přijde vám klonování lidských embrií etické? Pokládáte výzkum v této oblasti nebezpečný?
Nový komentář
Komentáře
Nebezpečné!!! Dnes přežívají i ti, kteří mají genetické poruchy. Navíc mají děti, které si nesou pro další generaci zápis v genetické informaci. Hrozí, že lidstvo v budoucnosti zdegeneruje. Jsem proti klonování!!!
Anime Otaku — #2 Mě ani tak nejde o to, jestli by klon byl identický opravdu, ale o pocitový vjem, že je to ten samý. To lidi láká.
Japonci za to platěj a normálně to jde. A to i s vědomím, že v současný době je klon zdravotně ne zcela vychytaný....(pes)
Nejsem pro klonování
Výzkum nebezpečný není, nebezpeční jsou lidé, kteří tomu nerozumí a dostanou ho do rukou.
JInak s tím klonováním to není zase tak horké, protože u člověka by se musely zopakovat přesně podmínky výchovy, aby to byl stejný člověk - protože většinu chování člověka vytváří okolí, ne genetika...
„Byl to báječný muž, poskytnu možnost někomu dalšímu být po jeho boku šťastným.“ A proč jen jednoho?? - no to je krásně napsaný.