Foto: Shutterstock

Dana, 28 let (ve vztahu 6 let)

Oba jsme s přítelem už třetí týden doma na home office a díky bohu za to, že je nám umožněno pracovat alespoň z domova. Nejdřív jsem se toho docela bála, protože se všude mluví o tom, jak mají lidi ponorky apod., ale zatím to zvládáme bez problémů. Trochu mě drásá, že po něm v každé místnosti zůstává spoušť, ale občas si zakřičím a čekám, až to uklidí, to je tak jediné, co s tím můžu dělat. Každý si svou práci děláme v jedné místnosti a scházíme se u oběda a potom k večeru. Během dne se občas jeden zvedne a jde toho druhého pozdravit, trochu rozptýlit, dát mu pusu. Večer se pak díváme společně nebo každý zvlášť na televizi. Nehádáme se skoro vůbec.

Kamila, 51 let (vdaná 30 let)
Manžel pracuje z domova a já mám upravenou pracovní dobu, takže chodím jen na dopoledne. V tomhle režimu jsme už dva týdny a je to děs. Chybí mi pohyb venku, takže jsem trochu podrážděná a vadí mi, že Jirka po práci nezvedne zadek z gauče a nechce se jít alespoň na chvíli projít do lesa. Z mojí strany už je ponorka v plné síle. Vytáčí mě i to, jak mluví do telefonu, když vyřizuje pracovní hovory. Před zavedením všech opatření jsem byla hodně akční. Teď chodím akorát do práce a z práce a potom sedím s telefonem v ruce. Vadí mi to, ale cítím se nějak na dně a na nic jiného nemám sílu.

Lada, 30 let (ve vztahu 5 let)
Před koronavirem jsme spolu moc času netrávili a ani teď se to nezměnilo. Přítel chodí do práce, já si dodělávám školu a ve čtvrtek jezdím na celý víkend za rodiči. Takže se vidíme akorát od pondělí do středy odpoledne, což nám oběma docela vyhovuje. Nemáme toho totiž moc společného a když jsme dlouho pohromadě akorát se pohádáme a potom spolu nemluvíme.

Pavel, 39 let (ženatý 15 let)
Tak u nás se to neobejde bez minimálně jedné hádky denně. Je to vyčerpávající. Psychicky na tom nejsme ani jeden nejlíp, takže si zlost vybíjíme jeden na druhém. Navíc Petra pořád prudí, úkoluje mě a je popravdě dost nesnesitelná. Do toho dvě děti, které pořád zlobí. Nic nechci víc, než aby už bylo po všem a život se vrátil do normálních kolejí. Chci se jít vyvětrat s kamarády na pivko.  

Kristýna, 23 let (ve vztahu 6 měsíců)
Tři týdny jsem svého přítele neviděla. Normálně bydlíme na kolejích, ale teď jsme každý u rodičů v jiném městě a vlakem ani autobusem se nám cestovat nechce, abychom něco nechytili. Takže ponorka fakt nehrozí. Spíš mě děsí, že máme málo kontaktu, bojím se, že bude platit úsloví sejde z očí, sejde z mysli. Zdá se, že Honza pomalu ztrácí zájem, už mi tak často nepíše a nezavolal mi už týden.

Stanislav, 70 let (ženatý 50 let)
S Boženkou se občas poštěkáme, ale to i normálně v době nekoronavirové. Jsme spolu už padesát let a co jsme v důchodu, tak jsme se od sebe skoro nehnuli. Jsme na sebe hodně vázaní. Teď jsme moc smutní, že nemůžeme ven. Máme horší zdraví a bylo by to pro nás velké riziko. Takže oba sedíme na zadku a smutně koukáme, jak za okny svítí sluníčko. Snad bude brzo líp.

Čtěte také:

Reklama