Milé čtenářky, tímto ukončuji téma dne osudových okamžiků. Sešlo se nám jich zde poměrně dost, téma to bylo náročné na čas i chuť psát. Byly jste skvělé, nad vašimi osudy jsem se smála i byla smutná - některé jste zažily opravdu krušné chvíle. Jako vítězku jsme vybrali LusyZ, která navíc bojuje s ošklivou nemocí. Její příběh si můžete přečíst ZDE.
Takže LusyZ moc blahopřejeme, dáreček v podobě kosmetiky a několika dobrůtek posíláme poštou.
Kdo dnes cenu nezískal, zítra a pozítří je taky den. Téma pro vás přichystala Eva a je určitě veselejší než to dnešní.
Čím jste chtěla být, když jste byla malá?
A podařilo se vám tohle přání splnit? Jaké je vaše nynější povolání a jak moc se liší od toho, kterému jste se chtěla věnovat v dětství? Čím jste se řídila při výběru své profese?
Tohle všechno nás zajímá. Svoje příběhy, které můžete doplnit i obrázkem vašeho pracoviště nebo vás v akci, posílejte na e-mailovou adresu
Došlé příspěvky budeme v průběhu celého středečního dne zveřejňovat a ty nejzajímavější samozřejmě odměníme.
Nový komentář
Komentáře
Dobrý večer, chtěla bych poděkovat redakci a čtenářkám
žena in za hezké reakce na můj příběh. Dnes tu bylo mnoho silných
příběhů, necitím se jako vítěz. Příběhy a tragedie se nedají posuzovat,
myslím si že vítězi jsou všichni lidičky kteří, mají sílu žít a svůj
osud změnit a hlavně nestratili svou tvář, jsou sami sebou a mají
srdíčko na pravém místě.
Děkuji za hezké přání od čtenářky - enka1 a její čtyřlístek../../../images/smiles/sml79.gifa také držení palečků../../../images/smiles/sml59.gif
odpověď pro átéčko a moncu13../../../images/smiles/sml80.gif
Mrzí
mě trošku Vaše reakce - pokusím se vše vysvětlit ?co má smrt mé babičky
společného s osudovým okamžikem? - vím že, lidé umírají, má babička pro
mne znamenala mnoho.......zemřela náhle v práci dá se říci z plného
zdraví....... a pro celou mou rodinu to byla velká rána. Stráta mé
babičky odstartovala dá se řici smutné roky...
Sestra se neuzdravila možná jsem nešikovně použila větu - cituji : Uplynulo pár let a život byl vcelku poklidný.
Sestra
onemocněla těžkým autoimunitním onemocněním v kombinaci s dalšími
onemocněními a onem štítné žlázy v té době na tom byla hodně špatně
toto období trvalo skoro 2 roky - kdy jsme neznali dg., volali jsme
sanitku i 3x do týdne kdy sestra měla kolaps s bezvědomím (tzv gran
mal) byla vždy pomlácená, měla zlomeniny především lícních kostí atd.
podstoupila několik hospitalizací spec infúzní terapii a její stav se
po 2letech upravil proto jsem užila život byl vcelku poklidný -
myšleno oproti období kdy jsme nevěděli co se zas stane, co bude dál,
jestli se sestra z bezvědomí probere žili jsme v neustálém strachu -
její nemoc není vyléčitelná ale, je tzv. stabilizována a podkontrolou
je těžké vše vysvětlit nejsem lékař.......doufám že to stačí vše sepsat
by vydalo na knihu.
děkuji všem
átéčko — #2
Ty jsi ůň.
enka1 — #1 Myslíš jako uprostřed me
zi prsty? nebo jako že držíme palečky?
LusyZ
. Ten palec si představ uvnitř dlaně.