Foto: Shutterstock
Lejla Abbasová (43), moderátoka a ředitelka nadačního fondu Asante Kenya
U mě je to s Velikonocemi velmi ambivalentní. Rodina mojí mamky pochází z Jižních Čech, kde je tradice Velikonoc stále velmi živá. V neděli tu dokonce chodí koledovat jen dívky. Dosud nevím, jestli se to tak praktikuje i jinde, nebo je to nějaká naše "krajová" zvláštnost. Z dětství mám na Velikonoce velmi hezké vzpomínky. Ale s ohledem na to, že nejsme věřící rodina, spojila jsem si je s náboženským rozměrem až v pubertě. A úplně mě fascinovalo, a fascinuje dodnes, že spousta lidí není schopná říct, co velikonoční svátky znamenají, kde se vzaly. A pak je tu třetí rozměr, který mi došel až v dospělosti. Je jím samozřejmě tradiční vyšlehání dívek, aby nám neuschly, že? (úsměv) Jako žena emancipovaná a především žijící s cizincem, navíc pohybující se celý život v komunitě cizinců, osciluji mezi dvěma tábory. Mezi hysterickým bráněním našich "tradic" a mezi naprostým pochopením pro jejich absolutní nepochopení, že si jednou za rok chlapi můžou konečně ulevit, a se společenským souhlasem a za obecného veselí sešvihat ženský dle libosti…
Alena Štechrová (23), realitní makléřka
Velikonoce nijak neslavím, nic mi neříkají. Maximálně tak zajdu ve čtvrtek s přáteli na zelené pivo. Přiznám se ale, že netuším, proč je tento den zrovna zelený. Něco jako Den svatého Patrika v Irsku? Pocházím z města, z paneláku, kde se s pomlázkou na koledu nikdy nechodilo. Takže mě snad ani nikdy nikdo nevyšlehal. Myslím si, že je to přežitek. Prč by měl existovat den, kdy muži mohou ženy legitimně bít?
Markéta Pekarová Adamová (38), politička
Pro mě osobně jsou Velikonoce hluboce spjaty s křesťanskými hodnotami. Na Velikonoce jsem se ostatně nechala i pokřtít. Ačkoli letos budeme s manželem trávit velikonoční svátky na dovolené mimo Českou republiku, nevynecháme účast na nedělní bohoslužbě. Jelikož můj manžel pochází ze Slovenska, kde se tradiční velikonoční zvyky a obyčeje dodržují ještě důsledněji než u nás, dá se říci, že si je vlastně povezeme s sebou i do zahraničí.
Miroslava Hanušová (61), kuchařka
Na Velikonoce se každý rok velmi těším. Ráda zdobím vajíčka, chystám na neděli velkou hostinu pro rodinu. Co se šmigrustu týče, považuji ho za důležitou součást Velikonočního pondělí. Ale samozřejmě v mezích slušného chování. Omladit ženu ano, ale ne ji surově zbít, jak u některých pánů bývá zvykem. Zvláště když jsou v podroušeném stavu.
Petra Vrbická (35), zdravotní sestra
Pocházím ze Slovácka, a tam jsou Velikonoce o něčem jiném než v tady v Čechách. Slavnostní, veselé. Chlapci se tam krásně obléknou, hraje hudba, tančí se. Tam mi nevadí schytat při šlahačce nějakou tu ránu tatarem. Je to součást tradice, o kterou by byla škoda přijít. Naproti tomu pomlázka, kterou jsem zažila tady, se s tím vůbec nedá srovnat. Znuděné děti tatarem párkrát zaklepou na dveře, oddrmolí kousek koledy, a už sahají po odměně. Ne po klasickém vajíčku, ideálně po nějaké sladkosti. A zdejší muži, to je kapitola sama pro sebe.
Adéla Elbel (41), stand-up komička a moderátorka
I když v Boha věřím, nejsem praktikující křesťanka, takže velikonoční prodloužený víkend vnímám jako volné dny, kdy se dá vyrazit do přírody, a to je boží. Všechno kolem se probouzí po zimě a vyvolává to pocit naděje ze vzkříšení.
Velikonoční pondělí mě obecně moc nebere. Už jako malé mi vadilo, že bratr si chodí po pomlázce, je venku a já sedím doma na zadku a čekám, kdo mě párkrát šlehne proutkem za doprovodu špatně přednesené básničky. Snažím se tedy vždy i s dcerami vyrazit zase ven. Pasivní čekání na něco, co mi připadá roztomilé jen na idylických vesnických obrázcích Josefa Lady, není nic pro mě.
Zdroj informací: respondentky redakce
Nový komentář