Každý rok na Vánoce se naše velká rodina těší na smaženého kapra s bramborovým salátem.

Jednou, když už jsem byla velká holka, tak mě maminka pověřila úkolem. Koupit kapra, do tří kil, nejlépe jikrnačku a zdůraznila, že ho mám nechat zabít a zbavit šupin. Já, celá natěšená na tu velkou událost, jsem ji ani moc neposlouchala, vzala jsem několik tašek, peníze a pelášila jsem před náš malý obchůdek, kde se každý rok prodávali kapři z kádí.
Venku se šeřilo a já stála u kádí a pozorovala mrskající se kapříky v ledové vodě. Konečně na mě přišla řada a já jen pípla: „Prosím, paní kaprovou, do tří kil“.
Ochotný pan prodavač zalovil v kádi a vytáhnul krásného kapříka, mrknul na něj, potom na mě: „Živého?“ zeptal se.
Já zasněně koukala na kapříka. „Ano,“ odpověděla jsem.
A tak kapr putoval do igelitové tašky a já vítězoslavně kráčela domů.
Doma se mamka podívala do tašky a zhrozila se: „Proč je ten kapr živý?“
Já ještě plná dojmů z koupě kapříka jsem se stáhla do své ulity a jenom jsem pípla: „Bylo mi ho líto.“
Kapr putovat do vany. Každou chvíli jsem se na něj chodila koukat a povídala jsem si s ním.
Přirostl mi k srdci, tak jsem mu dala jméno „Evička“.
Večer přišel domů táta a celý natěšený se vrhnul do koupelny, že se vykoupe. A tak ani nevěřil svým očím, když spatřil kapříka ve vaně.
„A kde se mám vykoupat?“ ptal se taťka.
„Třeba v rybníku!“ odsekla mamka.
A tak se ten večer nikdo nekoupal.

Druhý den nastalo velké dilema, kdo toho kapříka zabije.
„Já tedy ne,“ řekl táta.
„To ho mám zabít jako já?“ ptala se mamka.
Tak táta vylovil kapra z vany, vzal paličku a na kuchyňské lince se ho pokoušel bacit.
Kapr byl slizký, a tak první pokus skončil třepetající se rybou na zemi.
Druhý pokus skončil stejně. Všude byla voda a sliz z kapříka.
Mamka ječela. Táta hudroval. A já jediná litovala kapříka.
Do akce dne se tedy vložila mamka.
Chytla kapra do utěrky, vzala paličku a kapr vylít z prkénka i s utěrkou a přistál na mojí hlavě a pěkně mě proplesknul. Začala jsem brečet a hned mi natékal obličej, tak jako když štípne vosa.
Další pokus byl už úspěšný, mamka statečně skolila kapra, a tak jsme měli kapří řízečky a bramborový salát.
Jenom já byla opuchlá a moc jsem z večeře a štědrovečerního večera neměla.
V noci jsem se pak v duchu ptala: „Proč se mi kapřík pomstil?“

jochova

Milá jochova,
tak vidíte, za dobrotu na žebrotu. Kdybyste ho dala rovnou klepnout, nemusel naklepat on vám. Pardon, ona.
Posílám 500 bodů jako dodatečnou náplast na bolístku.

Reklama