V sobotu večer, kdy slunce už tolik nepálilo, jsme se vraceli s manželem z chaty.
 
Asi 10 kilometrů od domova jsme najednou uviděli otevřené auto, u něhož zuřivě mával mladý muž.
 
Zastavili jsme. Muž nám rychle vysvětlil, že veze manželkou do porodnice, ale auto mu vypovědělo službu, stejně jako jeho mobil.
 
V autě ležela mladá žena a na jejím obličeji bylo vidět, že se chystá k porodu.
 
Manžel ihned zavolal mobilem sanitku a já se ujala mladé maminky (díky bohu za kursy zdravovědy).
 
Miminko se opravdu rozhodlo narodit uprostřed polí na málo frekventované silnici.
 
Teď nastalo očekávání,  přijde dřív mimi, nebo dorazí sanitka.
 
Bylo to miminko.
 
S pomocí manžela jsem pomohla na svět krásné černovlasé panence.
 
Její tatínek omdlel jako špalek.
 
Konečně dorazila sanitka, ujala se všech, včetně omdlelého tatínka.
 
No a my v klidu dojeli domů.
 
Zdraví Januše.
 
PS. Zrovna mi dorazila SMS zpráva od oné maminky, že by chtěla, aby se její holčička jmenovala po mě - Jana. No není to super pocit?
 

Milá Januše, závidím ti tvou chladnokrevnost. To je úžasné.. nemáš fotku toho miminka?