Existují různé profese. Jsou profese důležité, veledůležité, společensky ceněné či zatracované, státně utajené, prestižní, fyzicky náročné, nebezpečné a psychicky vyčerpávající.
Jsou zaměstnání časově náročná, jsou ranní směny, odpolední směny, noční směny, druhé směny či víkendové směny a bůhví jaké ještě jiné směny.
Jedno z takových důležitých zaměstnání je pomocný podavač dudlíku.
Že nevíte co to je, že jste o tom nikdy neslyšeli?

To je panečku velice důležité, společensky nedoceněné a málo placené zaměstnání.
Jen považte.
Zpravidla se toto zaměstnání vykonává v nočních směnách, zcela ojediněle i v ranních či odpoledních.
Pracovník na takovouto práci musí být předem řádně vyškolen a s certifikátem opravňujícího vykonávat tuto profesi. Pracovní náplní je pak noční vstávání a podávání dudlíku plačícímu dítěti v postýlce.
Jestli jste teď nabyli dojmu, že toto zvládne opravdu každý , tak se mýlíte. Vše se musí odehrávat v naprosto synchronizovaném pohybu na raz - dva - tři - čtyři, maximálně pět dob.

Signálem k zahájení akce je dětský pláč, vyskočit z postele – raz, skok k postýlce – dva, zarazit ucpávku – tři, skok zpět do postele – čtyři.
Přípustná je ještě doba pět – tj. hledání dudlíku, ale šest a sedm je již známkou naprosto neprofesionálního přístupu zaměstnance.
V takovém případě, se totiž ozve z postýlky okamžitý nesouhlas zaměstnavatele v podobě křiku, který upozorní lehčí spáče v prvním, v druhém, popřípadě i v třetím podlaží panelového domu, že zaměstnanec v přízemí zase něco zvoral.
Ti zkušenější podavači spí již předem s dudlíkem v ruce, profíci pak s jedním dudlíkem na každém prstě. Vyvarujete se tak situací, kdy ve čtyři ráno zběsile pobíháte po bytě a hledáte aspoň jeden ze stopadesáti dudlíků, které se někde v bytě zaručeně nacházejí, včetně dalších tří, co večer bezpochyby byly v dětské postýlce.
A zaměstnavatel na vás mezitím řve a řve. ..

Stejně jako jsou dobří či špatní zaměstnanci ve funkci podavače na straně jedné, tak jsou i dobří či špatní zaměstnavatelé na straně druhé. Někteří Vás nepovolají do práce za celou noční směnu a Vy můžete v klidu spát, druhý vyžaduje Vaší přítomnost tak 1-2x za noc, ale existují i zaměstnavatelé, tak zvaní prudiči, kteří vykořisťují své zaměstnance prakticky celou noc.
Všichni zaměstnavatelé mají však jedno společné. Naprostá ignorace zákonem stanovených půlhodinových přestávek na odpočinek, překračování 40 hodin práce týdně a více jak 12 hodinové denní či noční směny. Jsou to malí novodobí vykořisťovatelé, kterým je úplný šumák, že zaměstnance ráno postaví na nohy už jen litrové kafe, kde je víc kofeinu než vody.

A víte, co je na tom to nejhorší ? Že Vás ani nenapadne podat výpověď.     

    
Reklama