Čtenářka Olga Ebertová je po nemilých zkušenostech přesvědčená, že pomoci si musí každý sám.
V Boha nevěřím,nikdy mi s ničím nepomohl!! Všeho čeho jsem v životě dosáhla,jsem si zasloužila svou pevnou vůlí. Můj syn se narodil předčasně,zůstala mu různá postižení,ale to největší je na jeho duši.
Jednou mi řekl: maminko,proč já jsem jiný,než ostatní děti,proč mně nechtějí brát mezi sebe,proč mně kluci neberou na fotbal. Co mu máte odpovědět?? Protože si to tak pámbůh přál?? To přeci není pravda ! Je to ve společnosti a výchově dětí k postiženým lidem.
Kdyby Bůh existoval,tak přece nedopustí,aby se takoví lidé rodili .Že je můj syn mezi normálními dětmi, v normální základní škole,vděčím jen sama sobě a času který mu věnuji,největší zápřah nám dává rehabilitace,při které občas můj statečný kluk pláče,ale mi oba víme,že musíme zatnout zuby a ono to půjde a Bůh mám při tom nepomáhá !
Olga Ebertová
Poz. red.: Text nebyl redakčně upraven.
Cítíme s vámi a za celou Ženu-in přejeme, aby už bylo jen líp.
Dnes si celý den budeme povídat o tom, v co věříte. Své názory, příběhy, postřehy či vlastní zkušenosti, které můžete doplnit i fotkou, posílejte na e-mail, který už dobře znáte
- Hledáte-li inspiraci, podívejte se SEM.
- A čemu věří redaktorka Eva? Čtěte v dnešním článku Věřím na postavy z hororů. A bojím se jich!
Vaše příspěvky budeme v průběhu dne zveřejňovat a na ty nejzajímavější už tradičně čeká odměna.
Nový komentář
Komentáře
Nejsem ateista, ale ani nevěřící, prostě jsem v žádném náboženství nebyla vychována... ale věřím, že člověk by se neměl rouhat a když tak čtu příběhy cicinky a olgy.ebertové, tak mám pocit, že se rouháme my, které máme děti zdravé často všechny, když si stěžujeme, na cokoliv...
já se dovolávám Boha, když je mi nejhůř a to se nemá..
ale musím říct, že jedno moje štěstíčko jsem si vymodlila
...pardon, kouslo se to
DRŽÍM PALCE A PŘEJU HODNĚ SÍLY!!!
Díky
olga ebertová — #3 Taky nevěřím v boha právě pro tahle příkoří (války, hladovějící děti v Africe, postižené děti...), to by přece všemohoucí nikdy nemohl dopustit!!!!!!
I když si sotva dovedu představit, co jsi musela zažít a čím projít, hledej sílu v tom, co všechno jste už spolu dokázali!
držím
olga ebertová — #3 Tak to je máme stejně staré. Mému bylo 13 v červnu.
Vím jak ti je. Bojovali jsme s učiteli ohledně syna. chtěli jsme aby se uplatnil. A naučil se do života co se musí. Makat a makat a makat
Jenže všichni si mylseli, že je línej, lajdák, a pak že je úplně hloupej. A ejhle není, je autista. Není to na něm sice vidět, ale ty problémy s komunikací má. A tak je někdy taky hodně nešťastný. A my s ním, má naši lásku, podporu. Ale život je drsnější.
Děti umí oplácet to co jsme do nich vložili. A jak je vidět u Vás to platí 100%. Tak se drž, jsme v tom s Vámi.
Milá Olgo, mám přesně stejný názor jako vy.
cicinka — #2 Synovi bude za měsíc 13,právě se dostává do věku,kdy nad vším přemýšlí a někdy je to oravdu hodně náročné.Sílu budeme ještě potřebovat.Nejhorší je,že mi už dochází.Někdy mám pocit,že už to nedám,ale vždycky se seberu,kvůli němu i dceři ,která když vidí že je mi ouvej,tak vždycky příde,pohladí,pomazlí se a je to OK.
Mám taky svým způsobem "jiného" syna. Dlouhé roky měl problémy s vrstevníky. Naštěstí má ještě jednoho spolužáka, který je na tom podobně a tak si rozumí. Ale třeba vloni chodil a říkal, že je asi duch. Prý proto, že se s ním nikdo nebaví,nikdo na něj nereaguje. Také jsem si říkala, proč zrovna mě se povedlo mít "jiné dítě" .
Přeju Vám oběma hodně síly a ať se Vám všechno daří a jste jenom spokojeni.