Mít dítě bylo pro Janu v 31 letech nepředstavitelné, stejně jako stát se manželkou a usadit se. Chtěla si užívat života, cestovat, budovat kariéru, z toho důvodu opustila přítele, který toužil po rodinném zázemí. Tehdy to brala jako nejlepší rozhodnutí, jež mohla udělat. Teď, s určitým časovým odstupem, to Jana vnímá jinak. Obviňuje se, že se vzdala šance na šťastný a hlavně plnohodnotný život.

„Je mi 38 let, pracuji jako účetní, bydlím v pronájmu v malém bytě, nemám vlastní automobil a tři roky jsem bez vážné známosti. U moře jsem nebyla ani nepamatuji, protože na to nemám. Svou budoucnost jsem si ve svých 31 letech vysnila úplně jinak,“ líčí momentální rozpoložení Jana. Ta je nešťastná ze života, který žije.

„Nedávno jsem si uvědomila, že mi začal ujíždět vlak, jak se říká. Nemám nic, co by mi dělalo radost. O to více lituji rozhodnutí, které jsem tehdy udělala. Nevážila jsem si toho, co jsem měla. Myslela jsem, že na mě čeká něco lepšího. Nejraději bych si nafackovala. Teď bych dala vše, abych to mohla vrátit. Rozhodla bych se úplně jinak.“

Čtěte také:

Reklama