Mít dítě bylo pro Janu v 31 letech nepředstavitelné, stejně jako stát se manželkou a usadit se. Chtěla si užívat života, cestovat, budovat kariéru, z toho důvodu opustila přítele, který toužil po rodinném zázemí. Tehdy to brala jako nejlepší rozhodnutí, jež mohla udělat. Teď, s určitým časovým odstupem, to Jana vnímá jinak. Obviňuje se, že se vzdala šance na šťastný a hlavně plnohodnotný život.
„Je mi 38 let, pracuji jako účetní, bydlím v pronájmu v malém bytě, nemám vlastní automobil a tři roky jsem bez vážné známosti. U moře jsem nebyla ani nepamatuji, protože na to nemám. Svou budoucnost jsem si ve svých 31 letech vysnila úplně jinak,“ líčí momentální rozpoložení Jana. Ta je nešťastná ze života, který žije.
„Nedávno jsem si uvědomila, že mi začal ujíždět vlak, jak se říká. Nemám nic, co by mi dělalo radost. O to více lituji rozhodnutí, které jsem tehdy udělala. Nevážila jsem si toho, co jsem měla. Myslela jsem, že na mě čeká něco lepšího. Nejraději bych si nafackovala. Teď bych dala vše, abych to mohla vrátit. Rozhodla bych se úplně jinak.“
Čtěte také:
- „Jak donutit muže, aby to ukončil s milenkou? Takhle se to povedlo mně!“ svěřuje se Lada (39)
- „Nechci být za šmudlu, proto si hledám krásné muže,“ vypráví Eva
- „Je důležité umět odpouštět, jinak bychom spolu nebyli 20 let,“ tvrdí Ivana
Nový komentář
Komentáře
To mi ukažte někoho, kdo je radostně přesvědčen, že v životě utrpěl jen samá pozitiva a sociální jistoty. Celkem dost lidí by udělalo změny, kdyby mohli vrátit čas. A pak by frflali zas, protože by se jim nelíbilo zas něco jiného. Člověk je od přírody takovej nespokojenej tvor a ženská často ještě o hodně víc. Jestli je paní nešťastná ze života, který žije, tak jediný, kdo to může změnit, je ona sama. Nikdo jí to nezařídí. To už si patrně všimla. Ovšem bylo by dobré vědět, co vlastně chce. A potom pro to začít něco dělat. Třeba si zvýšit kvalifikaci, přestěhovat se za lépe placenou prací, cestovat se nemusí nutně jen k moři, a auto nepotřebuje, jezdí vlaky, autobusy... nebo si může pořídit kolo šlapací. Kolik je na světě lidí, kteří by byli vděční, mít její možnosti? Žádné závazky, žádná starost o rodinu, žádné problémy se zdravím, žádná hypotéka na 30 let... akorát hnout zadkem, no.
Neštěstí druhých nám pomáhá nést naše vlastní. Já na tom nejsem o moc líp. Manželství mně nevyšlo a teď jsem sama s dvěma dětma a v takovém případě je malá naděje, že se najde někdo, kdo mě bude mít rád a zároveň respektovat dvě, pro něj cizí, děti. Takže dotyčná mohla pak dopadnout i tak. Člověk nikdy neví ... Jestli je to karmou, či osudem nebo obojím....
Když už udělala takové rozhodnutí, měla se snažit ho naplnit. Teď se jí může stát, že při rychlém výběru šlápne vedle, nebo chlapa zneužije jako trubce. Nevěděla jsem, že účetní vydělávají málo, u nás ve městě je po nich poptávka.
Má, co chtěla. Vždycky je něco za něco.
Jo kdybych tak mohla vrátit čas tak bych neváhala ani vteřinu,vše by mohlo být jiné
Možná by stálo za to změnit práci. Asi dělá v kanceláři mezi faktury pouze, tam toho opravdu moc nezažije, to už je snad lepší dělat za barem.....Pozdě? jak na co, lásku ještě můžete potkat, pokud chcete ještě dítě? možná nejlepší pro vás najít si muže rovnou s dítětem. Za prvé: nebude chtít další (jedno už má), za druhé: klidně bude chtít další (jedno už má a vztah k dětem), za třetí: kdyby to dítě nevyšlo, neopustí vás, páč jedno už má:). Ale je to jen na vás, pokud budete dřepět doma a v práci, tak toho opravdu moc nezměníte...chcete to změnit postoj celkově k životu a nelitovat se.
Nikdy není pozdě.
no já bych řekla, že už celkem pozdě je
no jo,někdy se šlápne vedle,ale ještě není pozdě,přijde ten pravý