Třicetiletá Lucie se před časem vrátila z cest po světě. Několik let v zahraničí studovala, pracovala a nabírala nenahraditelné zkušenosti z praxe. Jako každý spořádaný občan i ona tady doma recykluje odpadky a chová se tak, aby co nejméně zatěžovala přírodu. Přijde jí to naprosto přirozené a zbytečně o tom příliš nepřemýšlí.  Viděla ekologické hrůzy, o který u nás málokdo tuší. A tak jen dělá, co je potřeba. Ještě před rokem netušila, že se jí při pomyšlení na toto zodpovědné chování budou ježit všechny chlupy na těle. „Ano, život je někdy absurdní,“ smutně se usmívá atraktivní blondýnka.

Vše začalo zcela nenápadně a vlastně to poměrně dlouhou dobu vypadalo na příběh se šťastným koncem. Po svém návratu do vlasti se seznámila se zajímavým mužem. Jmenoval se Pavel a od první chvíle ji okouzlil tím, že se choval jako gentleman. „Takové drobnosti jako pomoc do kabátu, uvaření voňavého čaje či podržení dveří působily na mou trochu unavenou duši jako balzám,“ vysvětluje Lucie a dodává, že kvůli náročnému putování po světě žila donedávna v režimu „silná a nezávislá žena“, jež se musí postarat sama o sebe.

Netrvalo dlouho a domluvili na společném bydlení. Nejenže Lucie slyšela své biologické hodiny, ale navíc měla pocit, že ze všech mužů, které za svůj dosavadní život poznala, je tento ten pravý. A on se také opravdu snažil. Nakupoval, vařil, všemožně se o ni staral. A ona si to užívala. Nepopírá. „Vlastně jsem docela překvapená, že to vše probíhalo tak idylicky,“ komentuje začátky krachujícího vztahu dnes.
 
Co se stalo? „Hádáme se kvůli blbostem. Můj gentleman se změnil ve věčného kontrolora s neblahými rysy eko despoty,“ vysvětluje Lucie. A jmenuje konkrétní příklady: „Nesmím si kupovat kosmetiku a oblečení, které nejsou podle jeho měřítek dostatečně ekologické. Domů nám nesmí samozřejmě igelitové sáčky a tašky, které rovněž nemusím, ale někdy se jim zatím člověk zkrátka nevyhne. Minule mi ztropil scénu v obchodě, když jsem si koupila pití v plastové flašce. Pořídil mi přece tu skleněnou láhev, kterou mám nosit s sebou…“ 
 
Nejvíc na tom Lucii vadí jeho urputnost a snad i jistá omezenost, neznalost. „Osobně si o sobě myslím, že se chovám nadstandardně ekologicky, ale na druhou stranu vím, že když se budu zbytečně zatěžovat a ničit maličkostmi, tak tím planetě nepomůžu, ale pro moje zdraví a psychickou pohodu to zdravé rozhodně nebude,“ vysvětluje svůj názor, který se opakovaně, a zatím neúspěšně snaží zavést v jejich společné domácnosti.

Přečtěte si také:

Reklama