Vzpomínám, jak na mě moje matka často křičela: „Nebýt mě, shniješ tady špínou!“ Nechápu to. Já, která má doma uklizeno jako málokdo, že by někdy byla takové prase? Špinavé nádobí poházené na kuchyňské lince, fleky na podlaze, rozházené postele, nelesknoucí se umyvadlo…..? To u mě nenajdete, i když mě to stojí dobré dvě hodiny denně.
Doma se chci ale cítit dobře a vím, že to za mě nikdo neudělá. A tak občas zařvu: „Beze mě byste tady shnili špínou, vy lenoši líní!“ A jdu už v jednom dni aspoň potřetí utírat lepkavá kolečka od sklenic s limonádou ze skleněné desky konferenčního stolu v obýváku. Cestou přetřu prach z obrazovky u televize, smetu drobky kolem právě vyjedené kočičí misky a utřu po té potvoře obtisknuté packy na jídelním stole.
Pak pověsím prádlo, přeleštímt zrcadlo v koupelně, otřu pastu z baterie na umyvadle, seberu vlasy ze země, uklidím po skoro sedmnáctileté dceři fén, žehličku na vlasy a kulmu, vyvětrám mlhu po polovině vystříkané lahvičky deodorantu, zavřu už do poloviny vyschlou tubu s drahým make upem, setřu hadrem fleky z podlahy….Večer, když si postěžuji na únavu si vyslechnu otřepanou poznámku „Z čeho jsi pořád unavená? Co pořád děláš?“ A nebo, a to je ještě kurióznější. „TO PŘECE DĚLAJÍ VŠECHNY ŽENSKÉ!!!“ A je vymalováno.
Vražedné provokace
V sobotu jsem chtěla, aby dcera vytřela, vyluxovala a umyla v domě schody. Práce byla hotová po třech dnech, kdy se už moje přesvědčovací metody blížily k vraždě a její odpor ke krvavé nenávisti. A to nejhorší je její pokoj. Dáma, která nevyjde na ulici bez dokonalého vysprchování, účesu, makeupu a bezchybně sladěnými svršky žije v chlívě, za který by se nemusel stydět ani bezdomovec.
Ve věčně neustlané posteli se válejí talířky se zbytky tvrdých rohlíků, v peřinách drobky, za postelí sklenice se zbytky limonád, na zemi hory čistých i špinavých svršků, kabelek, tašek, šminek, hřebenů, knih, časopisů, plesnivých broskví….všude prach a rozházená změť všeho, na co si lze vzpomenout. A v tom trůní hollywoodská hvězda a provokativně se mi dívá do očí, když po osmnácté přijdu žádat, aby vynesla koš s odpadky. Nehne brvou a napjatě čeká, kdy vybuchnu. Těší se na své vítězství a má radost z dalšího bodu. Zuřím tak, že mám temno před očima a chci vraždit. Svou dceru nenávidím!!!! Je tohle normální?
Odborníci tvrdí, že ano. Vzdor a revolta k pubertě patří a rodič je holt na ráně.
Jaký má názor na práci v domácnosti moje šestnáctiletá dcera Nikol (snažila se být fakt upřímná)?
Já: Co bych měla udělat, aby sis uklidila pokoj?
Ona: Rozhodně na mě neplatí žádné řvaní ani výhrůžky. Dokonce nepomáhá ani zaražené kapesné, protože to mě většinou rozzuří ještě víc a pak už si neuklidím vůbec. Asi by nejspíš zabrala odměna v podobě něčeho dobrého. Třeba čokoláda, něco z McDonalda nebo KFC.
Já: Vadí ti nepořádek?
Ona: Vadí mi neuklizený byt, ale ne můj pokoj. Sama to pořádně neumím vysvětlit, ale v pokoji je moje zázemí, je to jen můj nepořádek a nikdo tam nemá co dělat. Když vyjdu ven, je příjemné, když je všechno uklizené.
Já: Vadí ti plesnivé jídlo v pokoji?
Ona: To mně vadí a nevím o tom, že bych ho v pokoji měla. Možná párkrát svačinu, ale jinak ne.
Já: Proč nechceš vyluxovat?
Ona: Mám pocit, že ta práce prostě počká, až se mi bude chtít. Nevím jak dlouho, o tom nepřemýšlím.
Já: Jsi naštvaná, když se po tobě chce práce?
Ona: Jo, to teda jsem. Nemám sice pocit, že by to nebyla moje povinnost, ale jsem prostě líná. Nechce se mi do toho. Asi taky proto, že vím, že to vždycky nakonec udělá někdo jiný.
Já: Motivovaly by tě peníze?
Ona: Ano, za stovku bych si pokojík uklidila hned, ale tu mi zatím nikdo nenabídl.
Jak naučit dítě pořádku když je malé? (V pubertě na to ale stejně zapomene)
- Vysvětlete mu, že každý musí s něčím pomoci. A taky, že už je dost staré na to, aby se zapojilo.
- Funguje - já pomůžu tobě ty mě.
- Když mi pomůžeš, budeme to mít rychleji a můžeš mít pohádku nebo jinou odměnu.
- Úklid pokoje - slibte, že mu pomůžete uklidit pokojíček, ovšem za předpokladu, že uvidíte, že uklízí nejdříve samo. Hned to půjde veseleji a rychleji.
Co zabírá u vás doma?
Nový komentář
Komentáře
Moje dcera má občas záchvaty uklízení, ale zatím málo často.
Irad — #29 jastura — #30 Mám takový pocit, že netušíte co znamená " uklidit pokoj". Kdybyste měly doma pravidelně docházející paní na úklid, taky byste byly proti, aby uklízela ve vašem pokoji?
a.... Máma se nám taky nikdy nesměla vrtat ve věcech. Ani nedávno když už jsem tam nebydlela, ale měla jsem tam ve skříňce nějaké věci mi do nich mamka nelezla, jen mě požádala, ať si to přeberu. Já se jim taky ve věcech nevrtám, tak nevím, proč by měli oni. Pokojík jsme si uklízeli sami. Mamka by nám v tom udělala akorát chaos. Zastávali jsme názor, že organizovaný bordel je lepší, než naklizeno a nic k nenalezení.
Kdyby nám mamka uklidila věci v pokojíčku, asi by se pěkně divila. Pokojík byl prostě náš, jejich zase ložnice.. a nebylo to o tom, že by jsme si jich nevážili a neměli je rádi.
a.... — #22 Pokud tě někdo uhodí a vyhrožuje ti smrtí, tak ano - chyba je na jejich straně. Moje máma si vzala grázla, který celou rodinu jenom tyranizuje (z prvního manželství má máma tři děti, všichni jsme se odstěhovali - já ještě na vysoké, sestra před maturitou!). Udělala jsem nejlepší rozhodnutí svého života, když jsem se odstěhovala pryč. Pryč se soucitem, že nemůžu opustit moji mámu, že mě potřebuje. Já jenom doufám, že moje máma dostane rozum a pochopí, že život není jen o násilí a psychickém teroru, a dá konečně té vyžírce kufry před dveře.
Ale o to tady nejde. Není dobré hrabat se pubertálnímu dítěti ve věcech (nemyslím si, že jsem jediná, komu by to vadilo). Je to její teritorium a tam rodiče nemají co dělat.. V nejlepším případě to dopadne tak, že to bude považovat za samozřejmost, že mu vždycky uklidíš.
Wombatt — #27 Kurňa! Přesně tohle dělá manželce jeden náš soused.
já tedy nevím jak u vás? Ale já byla celkem pořádkumilovný tvor, právě do té doby, než jsem si s přítelem pořídila byt. On je pravý opak normálního chlapa! Ráno ustelu a on, že je to hrozné, že to musí přestlat, vyluxuju a on, že to není ono...najde na kuchyňské lince drobek, vyfotí ho a pošle mi ho MMSkou, tak jsem se rozhodla radši doma nic nedělat, když je to stejně špatně... Sice furt nadává, že doma nic nedělám a on je jak služka, ale může si za to sám... asi se řídí heslem - máš čepičku, nemáš čepičku, stejně dostaneš na budku :-( Než na sebe nechat ječet, že je všechno udělané špatně, je lepší nic nedělat a nechat na sebe ječet stejně... Ale to je jen můj názor a Vy ostatní mě za něj asi ukamenujete
Bébina — #19 Měla jsem doma rok schovanku. Její mamince jsem slíbila, že bude mít nejakou pravidelnou povinnost v domácnosti. Každé ráno měla vzít cestou do školy smetí, ať ho bylo málo nebo hodně a ve čtvrtek měla vyluxovat předsíň a svůj pokoj, včetně utření prachu. Občas jí koukalo z očí takové zoufalství, že bych se nad ní rozplakala. Když odejela na Vánoce domů, volala mi její mamka, cože jsme to s ní udělali, protože přijela domů, seřvala je, jací jsou bordeláři a vycídila vánočně byt, jak ho snad nikdy neměli.
Asi tak do 32 jsem byla pitomá a pořád jsem kdeco myla, aby děti vyrůstaly v hygienicky nezávadném prostředí. Uhnala jsem si silnou alergii na saponáty a saponiny, ruce samý puchýř třeba i po oloupání brambor. Jenže manželovi se v tom nechtělo pokračovat, když jsem já nemohla. Sice uklidil, ale stačilo to jen jednou týdně. Zvykla jsem si. Teď jsem bordelář taky, tudíž mě binec v dětském nechával lhostejnou. Prostě jsme se domluvili, že jednou týdně utřou prach a vyluxují a peru jenom to, co je v koši se špinavým prádlem. Když neodtáhnou postel a nevyluxují za ní, budou si kašlat sami a soucitu se nedočkají. Přežili jsme všichni v plném duševním zdraví. Nemáme naklizeno, jen svinčík tu snad nemáme, ale binec rozhodně ano - tu je kniha, tam časopis, tuhle foťák, tamhle krabice s korálky a drátky, v předsíni kolo, v obýváku roztahané šití. Našim maminkám se to nelíbí, ale žijeme tu my
.
Mno, v určitém období jsem do pokojů mých synů vstupovala opatrně a pokud možno se nerozhlížela, neboť to nebyly místnosti, ale doupata. A to i přesto, že chlapečci byli od útlého dětství vedeni k úklidu a domácím pracem. Nicméně to asi nějak patří k pubertální vzpouře. S úsměvem mi tvrdili, že okno mýt netřeba, protože jsou stejně pořád zatažené žaluzie, ten pavouk na stropě je kamarád, a tak se mu nemůžou zničit ty závoje pavučin v každém rohu, a sedmnáct a půl ponožky ležících různě po podlaze je čistých, vůbec nezapáchá a ničemu nepřekáží. Ovšem trvala jsem na tom, že chaos nesmí překročit práh jejich pokojů, a ve zbytku bytu bude křišťálově čisto a běda, jak ne. Což, dlužno konstatovat, dodržovali. Po nějakém čase "z toho vyrostli", vzpomněli si na vštěpované dovednosti, a pokoje opět začaly vypadat jako u lidí.
no myslím, že až se dcerka z domu odstěhuje, tak ji to přejde :-) a navíc matinka to s úklidem očividně přehání, tak proč by se slečna dcera namáhala, docela to chápu :-)
Irad — #21 Něco mi říká, že ty s rodiči moc nevycházíš a brzy ses stěhovala z domu
daleko od pravdy nebudu, že? Chyby samozřejmě vidíš čistě na jejich straně
a.... — #18 Njn, dá se to vzít i z druhé strany - mít doma mámu - služku - může být také fajn..
Kristováhnáto, to je přeci jasné, že puberťák nebude rovnat hadary do komínu a denně luxovat, stejně tak je jasné, že puberta jednou odezní a on dospěje. Autorka to zřejmě nazažila .
OlgaMarie — #12 S tou unavou je to pravda. Je vedecky dokazano, ze mozek pubertaka potrebuje k vyvinu spoustu spanku, proto pubertaci dokazou spat do obeda. Neni to lenost, je to fyziologicky proces. Taky jsem vyspavala, o vikendu se budila i ve tri odpoledne, jeden cas me mama podezirala z brani drog, protoze jsem vzdy prisla ze skoly a upadla na par hodin do postele, nez jsem byla schopna neco delat. Me, ktera jsem v zivote nevykourila jedinou cigaretu, v hospode byla poprve az po 18tych narozeninach a na diskotece asi 3x v zivote
. Pak se prehouplo 25let, potreba spanku se snizila a ja vstvam v pul osme i o vikendu. Cekam, kdy se propracuji k starecke nedospavosti.
Irad — #15 Tak to jsem v klidu, moje dcera zas není tak drzej spratek, aby mi vynadala, že jsem jí uklidila. Tak zlé to s našimi vztahy zas není, vím, že mi poděkuje
Podívej se na to z druhé stránky, když žiju s někým v jedné domácnosti musím se mu alespoň částečně přizpůsobit. Mě bordel prostě irituje a štítím se ho, pokud mě někdo nutí k tomu, aby v jednom pokoji našeho bytu byl setrvalý chlív, tak by naše soužití nemůže být v pohodě. Pokud mám v jedom pokoji snášet nepořádek, beru to jako omezování své osobní svobody, já prostě s čuňaty ve svém příbytku žít nemohu a kdo se mnou chce bydlet, ak tohle musí absolutně akceptovat.
myše — #8 Byla jsem hodne velky bordelar a i ted mi rozhazene veci nevadi, vadi mi jen spina. Ale s vlastnim bytem se to vyrazne zlepsilo. Maloktere dite samo od sebe a rado uklizi, k tomu proste musi dospet. Co se moje mama nazlobila, ze neuklizim. A neuklizene veci mi parkrat vyhodila do kose. A vis co tim dokazala? Vubec nic, jen jsem si o ni myslela, ze je naprosty idot nehodny jakekoliv ucty.
Pokoj mých dcer, když byly v pubertě, byl jejich pokoj. Když jim ten bordel nevadil - jejich problém. Ale pokud možno jsem tam nelezla, abych na to nemusela koukat. Když pak začaly chodit s klukama a třeba některý přišel na návštěvu, tak si aspoň trochu uklidily. I když i pak to vypadalo hrozně. Když jsem se jedné dcery ptala, jestli se nestydí ho tam pozvat,řekla - ať si zvyká, aspoň nebude mít o mně falešné představy. No a teď, když se obě odstěhovaly, tak dcera, která studuje jinde a aspoň občas přijede na víkend, mi vždycky vzorně uklidí celej byt. Nevím, kde se to v ní vzalo!
Barbucháč — #4 Pedanti jsou nejhorší. Doma jsem měla také jednoho. I když nevím, jestli přímo pedanta nebo jen zmetka. Každopádně odpor k úklidu a nějaké aktivitě v tomto směru ve mně vzbudil dokonale. Ječení stylu, že neumím nic pořádně, že dělám h*vno, protože jsem umyla jen vrch sporáku (a po stranách ne), vysala jenom předsíň či dala pračku prát, ta doprala a já ještě nepověsila prádlo, bylo dost běžné. Křik ani nic podobného zákonitě nemotivuje.
a.... — #5 Kdyby mamka uklidila někdy v mém pokoji, byl by oheň na střeše. Rozhodně bych jí za to nepoděkovala. Nesnesla bych představu, že se mi hrabe v MÝCH věcech. Vím, že to myslíš dobře, ale tohle není řešení.
a.... — #5 Můžu si tipnout ? Nebude.
A já se teď jen směju.... starší syn /a to byl ještě o fous pořádnější než ten mladší/ na mne házel nejošklivější ksichty, které uměl, když byl požádán o úklid svého pokoje, tj. aby z chlíva udělal místnost obývanou člověkem. A těch keců, co jsem musela coby rodič-prudič vyslechnout a těch "otravací", které on musel snášet. Nyní žije s přítelkyní v pronajatém bytě a najednou je to on, komu vadí nepořádek a slyším na přítelkyni neustálé stížnosti ohledně jejího náhledu na pořádek. Když mu řeknu, aby tedy uklidil, že to umí, tak jen zabručí, že se ho vůbec nezastanu. Někdy dle vzoru "otec" začne vyprávět, že proto má doma ženskou, aby uklidila.... navrhnu mu tedy, ať si zaplatí hospodyni.... a skončí to jeho konstatováním, že hospodyně by ho určitě vyšla levněji a že přítelkyni nejspíš brzy stejně vymění.... tak jsem zvědavá