Milé čtenářky Žena-in,
napíšu vám, čím s manželem procházíme, a ráda bych znala váš názor.
Jsme ambiciózní rodiče? Nevím, jestli to, čím poslední dobou s manželem procházíme, by se dalo nazvat ambiciózností, nebo je to jenom prachobyčejná touha po tom, aby bylo naše dítě jednou v životě štastné a spokojené.
Máme 14letou dceru. Puberta jako víno...
Z klidné, milé a usměvavé holčičky s blonďatými copánky, s tisíci zájmy a neuvěřitelnou touhou být vždy a všude nejlepší, se ze dne na den stala náladová, věčně uražená a naštvaná puberťanda s jediným zájmem - být nejhezčí a nejlepší pro kluky jakéhokoliv vzhledu, věku a inteligence...
Tohle všechno chápu, prošli jsme si tím všichni a bude to trápit všechny maminky, které pochopí, že jim děťátka prostě vyrostla.... ale stalo se to v nejméně vhodou dobu. Dcera je v devítce a za pár měsíců by měla dělat příjimačky na střední školu. Píšu - by měla - protože jedničkářka a premiantka třídy se úplně vykašlala na učení a ve čtvrtletí měla 4 trojky a pětku z chemie!!!
Od osmé třídy, kdy se začala zhoršovat, jsme na ni tlačili, vysvětlovali, jak je nutné, aby se trošku snažila, vždyť za pár měsíců jí půjde o celý život, snažili se, aby pochopila důležitost celé situace. Ale ona, jako by neviděla, neslyšela, nechápala... a navíc začala lhát.
A tak došlo na zákazy. Nejdříve chození ven, pak televize, mobil....
Našli jsme jí učitelku na doučování chemie, nakoupili knihy testů na příjimačky a nutíme ji denně strávit u učení alespon hodinu. Výsledek je ten, že s námi úplně přestala komunikovat, zavírá se v pokoji a myslí si, že jsme ti nejhorší rodiče pod sluncem, protože rodiče jejich kamarádek nic takového nedělají.
Ani náhodou nepřipustí, že by byla chyba taky na její straně a že nás celá tahle situace hrozně mrzí, ale prostě nemůžeme jinak, když nechceme, aby promarnila svoji šanci dělat jednou v životě to, co ji bude bavit. Musím podotknout, že dosud mohla opravdu všechno, měla celkem volný režim, a dokud byly výsledky ve škole uspokojivé, neměli jsme na ni žádné přehnané nároky.
A tak se ptám.
Je tohle přehnaná ambicióznost nás rodičů, když nutíme své dítě učit se a snažit se mít alespoň takový prospěch, aby se na tu střední školu dostala, protože víme, že na to stoprocentně má schopnosti, nebo ji máme nechat trucovat a prosadit si svou, že vlastně na žádnou školu nechce a klidně bude dělat třeba kadeřnici?
Mám strach, že kdybychom ji teď nechali dělat si co chce, že kdybychom jen trošku povolili a netlačili, tak by jednou, až dostane rozum a bude si složitě dodělávat maturitu při zaměstnání, které ji nebude bavit, tak by nám mohla vyčíst, že jsme se na ni vykašlali a pro pár měsíců pitomé puberty má jiný život, než jaký by si přála.
Budu moc ráda, když se se mnou podělíte o Vaše zkušenosti.
Krásný den přeje Simča
Milá Simčo,
nutno uznat - pekelná situace. Když to není moje vlastní, asi bych řekla - ať si holka natluče! Ale co si počít s vlastní puberťačkou? Nevím, ale myslím, že trestání nepomůže. A až dostane rozum, čím myslíte, že bude chtít být? Ptal se jí někdo? Co příprava k povolání a školní psycholog?
Pomůže někdo svými zkušenostmi?
Pište na:
Jste ambiciózní rodič?
Necháváte dítěti naprostou volnost?
Jak řešíte s dětmi konflikty ohledně jejich zájmů?
Nový komentář
Komentáře
Rienok -> no tak ted jsi me dostala tvym rcenim, chytry clovek se uci z chyb druheho a hloupy ze svych !!!! To znamena ze vsichni jsme tupci !! no to jsi me rozzlobila. Ja se teda za hloupou nepovazuji a rada se ze svych chyb ucim. Hlupak je u me clovek ktery se nikdy nepouci a ne ten, kdo dela chyby.
myslím že to není o tom, že když má supr známky tak jít určitě na střední.může jít i na učnák, něco co by ji bavilo, maturu popř. i vejšku si může dodělat později.Aspon zjistí že rodiče tenkrát měli pravdu.Jestli můžu poradit, tak s ní hodně mluvte a zároven ji vysvetlete ze to je jen její rozhodnutí, kterého by při špatné volbě mohla později litovat.Hlavně ji nic nenakazovat.to je uplne nejhorší.
samozřejmě, že "vašich"
až se mi z článku a vyšich příspěvků ježí vlasy na hlavě
já, když vzpomínám na dospívání svých třech dětí, tak vždycky říkám, že je puberta obešla velkým obloukem 
spíš mi lezly na nervy, když byly malé, bo se dvě nejstarší (necelé dva roky po sobě) dost často praly, tak jsem jim občas nějakou tu střihla 
ale nejmladší, letos jí bylo 21, ta nedostala nikdy, bo si to nezasloužila 
Tady je každá rada drahá, zažila jsem s dcerou něco podobného. Už to bylo o nervy a tak jsem zvolila metodu "zachraň co se dá". Její puberta trvala 2 roky a bylo to děsný....Jak to přišlo, tak to zase odešlo, až tak moc se to ovlivnit nedalo, byla to smršť, lavina.. Ale střední školu udělala a dál si v životě vede dobře, už na to jen vzpomínáme...Jo,je těžké být rodiči...Zkus s ní být spíš kamarádka a hodně s ní komunikuj, o všem...
a....: No, pak mám zcela netypické sestry.
Dobře, jsem nezkušený mlaďoch a ještě pár desítek let s rozdáváním svých zkušeností počkám. 
Mickey Mouse: jo.. tohle je chlapskej přístup-takhle se daj vychovávat kluci.Ale pubertální děvenka-to je úúúplně jinej živočich, tam to chce něco daleko sofistikovanějšího, hra "na férovku" moc nefunguje( mimochodem přesně tímhle způsobem se na ní snaží působit můj přítel-má zkušenosti s výchovou kluků, kde to fungovalo , ale u dcery -nic moc)
Mickey Mouse: Jenže pokud se nepřitvrí, půjde si dál podle toho, jak bude sama chtít a ne podle toho, jak by měla.A dopadne to jak jinak , než katastrofálně.Myslím si, že přiměřeně přitvrdit a nastolit režim úměrný jejímu chování a učení je pořád lepší, než to nechat být a uplácet ji za každý milostivý projev její dobré vůle.Tím samozřejmě nechci říct, že pokud uvidím snahu po zlepšení, nebudu ji v tom podporovat svými ústupky.Ach jo, je to prostě složité a na každého asi platí něco jiného.A to mám ještě jednu dceru, která přijde do puberty v momentě, kdy té starší bude končit.Ale tam už budu aspon připravená.Trošku....
a....: domluva a dohoda jsou různé věci. Domlouvat a promlouvat je jak házet perly...
Dohoda má vždy formu závazného souhlasu obou stran s jasným plněním a sankcemi za neplnění. V praxi: "řekni, co chceš dělat, a já ti řeknu, za co ti to umožním", nebo: "nebudu ti mluvit do života, když budeš dodržovat tohle a tohle". Nic není 100%ní, ale zkoušet s potomky, kdo má tvrdší hlavu, to nechci.
Mickey Mouse: na to přitvrzení musíš najít ten pravý okamžik-když pokračuješ v planých "domluvách" vymkne se ti to z rukou a pak to už nefunguje.A hlavní je mít u dítěte autoritu-pokud tohle není je to v háji.
Maši: Vzdor to je určitě. Zájmy nejspíš nějaké má.
Možná si něco dohání. 
Ačkoliv jsem provedl pubertou čtyři své mladší sourozence, neumím poradit jinak, než, že přitvrdit ve výchově mívá za následek ještě větší revoltu.
Maši: joj opravdu to máme stejný-ta moje se na to kouká-Tak jsem blbá-no a co????Berte mě takovou,jaká jsem, nebo nechte být...
.Že na sobě musí pracovat, to jí samotnou nenapadne ani náhodou-přitom příkladů kolem sebe má až až....
sebevědomí jí fakt nechybí
Mickey Mouse: Měla tolik kroužků, kolik jen dokázala časově zvládnout.A ven nechodila nikdy dřív, než měla splněné povinnosti, a to nemyslím jen učení.Mě spíš připadá, že je jí ted absolutně všechno jedno.Že z ní vyprchala taková ta zdravá ctižádost, ona nepotřebuje maturitu,nechce být úspěšná,chce se dobře vdát a užívat si života.To , že bude krásná, ale totálně blbá jí vúbec nevadí.Nechápu, kde se to v ní vzalo.Vždy jsme jí ukazovali- a příkladů v rodině máme dost- že člověk opravdu musí makat, aby něčeho dosáhl. A to nemyslím jen nějaké postavení, ale docela obyčejné věci, které dělají lidi štastnými.A nemyslím,že by výchova měla nějaký zásadní vliv na jejím současném postoji.Nevěřím, že by se tak změnila.Spíš je to jen forma protestu, který prostě k pubertě patří. Jen doufám, že se to všechno utřepe dřív,než bude pozdě.
Mickey Mouse: hele pubertální děvenka žádný zájmy nemá-ty dřívější "dětský" jsou odvrženy a teď jí zajímá jen jak by se načančala, aby byla nejkrásnější na celém světě a aby tlachala se svými deseti kamarádkami o hadrech,šminkách a klukách
.Všechno, co jí navrhneš jí připadá trapný a blbý a když se jí zeptáš, co by chtěla dělat-tak řekne, že nic, nebo že neví...
Takže nezbývá, než ten výběr udělat za ní.
Mickey Mouse: č.43 - prosím tě přečti si ten článek ještě jednou - vždyť píše, že měla hodně zájmů, čili to nemůžeš brát tak, že terpve v pubertě jí chtěli začít organizovat čas
tady je jasně vidět rozdílnost ženského a mužského pohledu
Mickey Mouse: no podle tvého info tvé děti do puberty teprve jdou, takž odtud to mám
Nemyslím, že jsem někdy byla ambiciózní rodič, v podstatě jsem od potomků chtěla jenom to, aby se takzvaně "neflákali" bezcílně po světě, a něco dělali, vcelku jedno, co. Sami si vybrali a vyzkoušeli, co je baví a zajímá. Chodili na sportovní hry, na judo, do skauta, na informatiku, do kroužku mladých přírodovědců... a ve škole měli nejhůř tak trojky, když se něco nepovedlo. Jenže toto šťastné období skončilo úderem jejich 14.roku, a vypukla u nich pubertální vzpoura v podobě, na jakou jsem nestačila zírat. U staršího syna se mi to nepovedlo uřídit, takže 9.třídu prolezl se spoustou čtyřek, a na střední školu se pochopitelně hlásit ani nemusel. Teprve na třetí pokus se vyučil, a bylo to spojeno se spoustou času a nervů, než zhruba kolem 19.roku "dostal rozum". Maturitu nemá, a pomalu začíná přicházet na to, že to nebylo nejlepší řešení. Mladší syn se sice na střední školu dostal, ale druhá pubertální vlna se u něj dostavila těsně před maturitou, takže má sice dokončené střední vzdělání, ale bez této dosti podstatné zkoušky. Všechny koníčky, co oba synové provozovali v dětství, jsou dnes zapomenuty, a můžu být ráda, že oba pracují, kouří jenom cigarety, občas zajdou na pivo, nehrají automaty, nekradou a nevraždí stařenky v parku. Bohužel je to spíš náhoda, než zásluha mých výchovných metod, takže radit opravdu nemůžu
Maši: Pokud dřív neměla odpoledna po škole předem daný plán a odpoledne vyplněná mimoškolními "povinnostmi", ve 14ti už na to nepřistoupí. Z její strany to vypadá, že jsi zcela nečekaně a neadekvátně změnila pravidla. Že nejsi spokojená ví i bez toho.
Jako dobrý nápad mi připadá, že jí nabídneš podporu v jejích zájmech s tím, že ona tebe má možnost "uplatit" zlepšeným prospěchem a pravidelnou pomocí doma.
Mickey Mouse: Měla jsem na mysli, že nebyl důvod ji nějak trestat a zakazovat, když s ní nebyl žádný problém a povinnosti si plnila na jedničku, tak proč jí nedat volnost, když jsem věděla, že se v určitou hodinu a v pořádku vrátí domů.Myslím si, že tím, jak jsem jí ted nastolila režim a pravidla jí chci jen říct: něco není v pořádku, zkus se zamyslet a pokud chceš svoje výsady zpět, musíš pro to něco udělat.
a....: Puboš hlavně nestojí o problémy. Nabídni mu jasnou cestu, jak se jim vyhnout a máš půl cesty za sebou.
Myslím, že beru v úvahu i situace, kdy dochází ke střetům a útěkům z domova, či jiným demonstarcím síly a nezávislosti z obou stran.