Už jsme dlouho nenahlédli do starých čarodějných knih, abychom se dozvěděli cosi o zcela iracionálních možnostech a způsobech, jak si pomoci. Můžete si myslet, že nejsem zcela způsobilá, ale kouzla, jsou-li správně vykonána, prostě fungují…
Vynechejme na chvíli racionální úvahy, protože tudy cesta k pochopení moci a funkčnosti magie opravdu nevede.
Ovšem ruku na srdce, je spousta věcí kolem nás, jejichž princip nám zcela uniká, tak proč ne magie, když navíc ještě funguje!
A nedá si pokoj!
Drbavec se prostě rozhodne, že pokud není něco pravdivého, co by momentálně na vaší osobě mohl detailně probírat, tak si to prostě vymyslí, nebo zcela evidentně ve snaze něco vyplodit překrucuje nevinná fakta. To už vadí i tomu největšímu flegmatikovi.
Ano, můžeme si dotyčného člověka najít, víme-li, o koho jde, což také není pravidlem, a rázně si s ním promluvit, případně ho rovnou obdařit dobře mířenou ranou do brady.
Jenomže to může být hezky kontraproduktivní, protože na to může náš milý pomlouvač klidně i čekat. Vy mu dáte jednu kontrolovanou ránu a on půjde, omlátí si hlavu o betonový sloupek a šup, máte z toho ublížení na zdraví, dost aktivně komentované snad všude, kde se dá.
To takovým kouzlem se působení podobného aktivisty zbavíme mnohem efektivněji.
Abyste si ale nemysleli, že vás nabádám k nějakým zlým kouzlům… vůbec ne. Tímto rituálem se totiž zbavíte pouze pomluv, nikoli toho, kdo je roznáší. Je tedy karmicky bezpečné jak pro vás, tak pro druhé.
Rituál
Nelekejte se, je to kouzlo staré a podle mojí babičky pochází někde z Rumunska.
Vyberte si den, kdy ubývá měsíc, nebo je v Novu.
Vezměte skleněnou nádobku s víčkem, případně jako původně hliněnou. Naplňte ji ostrými věcmi.
Nejlépe se hodí rezavé hřebíky, sklo, žiletky a podobně.
Potom počkejte, až bude dvě hodiny po západu slunce. Nemělo by pršet.
Potom budete muset tyhle věci v nádobě počůrat.
Nádobu vezměte a vyhledejte místo, mimo svůj pozemek, kde minimálně deset metrů okolo neroste žádný strom.
Udělejte v zemi dostatečně hlubokou díru na to, aby se k věci nedostal třeba pes, který by ji vyhrabal. Nádobku do ní vhoďte, a než na ni dáte první dávku zeminy, vyslovte nahlas:
Mě nemůžete počůrat, já počůrám vás!
Díru dobře zahrabejte. Domů jděte tak, že se nebudete ohlížet zpátky.
Po celou dobu rituálu nemyslete na žádnou konkrétní osobu, i kdybyste věděli, o koho se jedná. Není to potřeba. Zbavujete se pomluv, ne lidské bytosti, a kouzlo si viníka už najde samo.
Patrně bude mít brzy dost starostí a na pomlouvání mu nezbude čas.
Nový komentář
Komentáře
taky mě v mém okolí celkem dost pomlouvají, ale říkat nějaká zaklínadla mě tedy rozhodně nenapadlo :D Zkoušel jsem však v této problematice pár tipů z https://ideaclub.cz/media/jak-se-branit-pomluvam a musím říct, že se to od té doby o dost zlepšilo.
hey tak to zkkusím xD vipadá to zajímavě xD až na to vyčůrání xD lol
Michaela Kudláčková — #18 Ještě jse mse chtěla zeptat, co je to za rituál - pro kytku nahá? Zní to zajímavě.
Lze se tak zbavit všech pomlouvačů, ne jen jediného?
OlgaMarie — #31 wich — #25 Já to měla s kolegyní vyřešený. Říkávala jsem jí:"Nežer,"ona mně "žer"!
Dante Alighieri — #28 Hlavně je důležité se nikdy na úroveň těchto kunhůt nesnížit. Já si svých zaměstnanců vážím - nebýt jejich dobré práce, nedaří se nám tak jako teď. Na vedení s "ostrými lokty" jsem nikdy nesázela. Jsem přísná, ale nezapomínám být člověkem.
mmarianne — #29 Asi ti lidé sami bloudí v nějakém kruhu a neví, co se sebou, nebo se jim nedaří na nějakém poli a spokojený člověk je snadná oběť pro léčbu vlastní křivdy páchané jiným nebo sebou samým
Tuto službu ale bohužel neposkytuji. Já přijatelný vzhled zadarmo nemám - roli hraje genetika (nevybavím si tlustého příbuzného), každý den učím tělocvik, dobře jím a spím 
A vypadat v rámci dovednostních a finančních možností člověka beru jako výraz společenského chování.
OlgaMarie — #31 Já tě prostě MILUJU!
peetrax — #30 Ptá se mě takhle často. Já se obvykle ptám, jestli jim nevadí, že se hloupě ptají.
OlgaMarie — #31 dobře!
peetrax — #30 Roky se mě takhle ptal kdekdo. Pak už jsem byla naprdlá a říkala jim, že by měly nějaké to kilo shodit nebo jsem se naklonila a důvěrně jim sdělila, že jim zapáchá z úst.
wich — #25 "nevadí ti, že jsi tak hubená?" - to se tě vážně někdo zeptal? Idiot...
wich — #25 To mi vysvětli. proč se do nás trefujou prasnice, který sežerou na co přijdou, necvičí a válejí se doma u televize u přiblbllých seriálů. Místo aby zvedly pr... a šly si zacvičit, místo řízku si daly třeba mrkev. Taky věčně poslouchám tyhle tlachy hraničící snad s nenávistí. Přitom každý může vypadat přijatelně. Tím nemyslím nemocný lidi, ale ti jsou většinou chápaví a milí, protože mají jiný starosti.
wich — #27 Ano, vím
Nezajímal jí můj výkon, ale to, že jsem si asi tak 2x denně dovolila zkontrolovat svůj look v zrcadle. Času na to bylo dost, protože v tom obchodě bylo MRTVO. Když skončila 3měsíční lhůta, dala mi s gustem výpověď. Na rovinu mi řekla, že si mě tam nechala jen proto, že nikoho jinýho neměli. Přitom předtím jsem byla na jiné pobočce a tam si mě rádi chtěli nechat! Jenže mě vedení přesunulo jinam a dostala jsem se k týhle ropuše. Tomuhle pískleti, který vypadalo na 14, bylo 21 let. A v interní korespondenci moje kolegyně objevila, jak o ní bývalá manažerka píše, že se dělá strašně důležitou (to ještě byla normální zaměstnanec) a ať si s ní tedy užijí společnou směnu. Prostě tady nebyl problém ve mně.
Dante Alighieri — #26 "byla jsem - troufám si říct - mnohem atraktivnější než ona" a to byl ten důvod
Většinou mě pomlouval ten, koho jsem si jako člověka vůbec nevážila a tímto se u mě znevážil ještě víc. Dělala jsem chvíli v jednom samozvaně "prestižním" obchodu s oblečením a moje kolegyně mi pravidelně každou směnu hlásila, co o mně vykládala MANAŽERKA. Začala s pomluvami už týden po mém nástupu a dost ostře se do mně obouvala. Většinou šlo o narážky na můj vzhled a starost o něj; byla jsem - troufám si říct - mnohem atraktivnější než ona. Tenkrát jsem to přešla, ale dneska bych jí to vpálila a okamžitě odešla - tou dobou se mi už v té práci nelíbilo a mým okamžitým odchodem bych jí navíc pořádně zavařila, takže by to byly dvě mouchy naráz!
Občas se taky stanu terčem pomluvy - cokoli se může stát důvodem. Je úplně jedno, jestli je to sebevědomí, dobrá práce, sympatický muž, bezdětná... kdo chce, důvod k rýpnutí, či pomluvě si najde i na světici
Zpravidla nějaká nesebevědomá kačena za zenitem. Pokud to není vážné, nejlepší, co můžete udělat, že to s hrdostí lva přejdete, jako třeba Olga Marie 
Úsměvné jsou otázky typu "nevadí ti, že jsi tak hubená? 
", naschvál odřené auto sousedem, který rád parkuje před naším pozemkem, je horší.
OlgaMarie — #20 Jeden z nejlepších způsobů
.
Michaela Kudláčková — #6 Míšo, a už jsi někdy běhala o půlnoci nahá pro kytku?
OlgaMarie — #20
Michaela Kudláčková — #18 No kdyz myslis...
Bylo by uz nacase! 
A ja vim, ze emoce jsou vlastne fajn, jen jsou asi jako ohen - dobry sluha, spatny pan... To jsem si zase zafilozofovala...
Jo a na knizku se tesiiiiiiiim. Strasne
.
OlgaMarie — #20 To je přečůrání!
Já se pomluvy na pracovišti zbavila jednoduše. Tušila jsem, odkud vítr fouká a tak, když bylo vícero bab v šatně pohromadě, včetně té dotyčné, mrtvá smíchy jsem jim sdělila: "Představte si, že o mně tady někdo roznáší, že... ". Všechny zraky se upřely na dotyčnou. Podívala jsem se na ni a stále s úsměvem dodala: "Věříš, že může být někdo tak blbej?" A mohla si už vykládat, co chtěla.