Pochopení významu pomalé módy jde nejlépe z definování jejího protikladu, a sice módy rychlé. Do rychlé módy spadá oblečení, které najdete v běžných řetězcích. Rychlou módu produkují značky, které chrlí jednu kolekci za druhou, dochází u nich k rychlému střídání trendů, oblečení je z obtížně rozložitelných syntetických materiálů, je velmi levné a při jeho výrobě vzniká velké množství textilního odpadu.

Lidská síla

Výrobci rychlé módy ponoukají své zákazníky k dalším a dalším nákupům věcí, které nevydrží déle než jednu sezónu, a které člověk ve většině případů ani nepotřebuje. Rychlá móda také vykořisťuje dělníky. O těch v továrnách na oblečení se navíc hovoří jako o novodobých otrocích. Žádné dny volna, 12 až 16 hodin práce denně, a to vše za směšnou finanční odměnu. To se odehrává zejména v zemích, jako je Čína, Indie a Bangladéš. Každý rok se celosvětově vyrobí asi sedmdesát milionů tun oblečení.

Planeta a zdraví

Rychlá móda škodí planetě a lidskému zdraví. Řada míst trpí nedostatkem vody, přitom podle Světového fondu na ochranu přírody se na výrobu jednoho bavlněného trička spotřebuje asi 2 700 litrů vody. Chemikálie a pesticidy používané při výrobě oblečení se navíc dostávají do světových oceánů a i na oblečení mohou způsobit zdravotní problémy.

Naopak pomalá móda se snaží nebýt vším tím, čím je móda rychlá. Jsou pro ni zásadní principy udržitelnosti, odpovědnosti, etiky, recyklace a podpora lokální výroby. Součástí je i myšlenka nehromadit věci, ale upřednostňovat menší počet kvalitních kusů oblečení, popřípadě dát druhou šanci něčemu, co se jinému člověku už nehodilo. Neoddiskutovatelnou součástí je i péče o oblečení, aby co nejdéle vydrželo v dobré kondici.

Pomalá móda s sebou samozřejmě nese i nevýhody, tou stěžejní je, že je finančně nákladnější. Za cenu jednoho trička byste jich měla v řetězci několik, ale otázkou je, jestli byste je skutečně všechny potřebovala. Ušetřit se dá i nakupováním v secondhandech.

Certifikáty

O tom, že při výrobě určitého kusu oblečení byly dodrženy základní ekologická a ekonomická kritéria, svědčí udělená certifikace. Nejznámějšími jsou Fair Trade a Global Organic Textil Standard neboli GOTS. Vždy je samozřejmě také lepší upřednostňovat oblečení od lokálních výrobců. To, které nemuselo letět přes půl planety. A pokud chcete o módě více přemýšlet, zaměřte se i na materiály.

Výroba chemických vláken jako je polyester, silon, nylon nebo viskóza stojí mnoho energie a jejich následný rozklad není vůbec jednoduchý. Lépe jsou na tom přírodní materiály, jako je bavlna, len nebo konopí. Ale právě u bavlny jsme zmínily množství vody, které se spotřebuje. Na oblečení se proto využívá i bambus nebo konopí.

Móda v řetězcích

S kolekcemi, které tolik nezatěžují životní prostředí, přicházejí v poslední době i velké módní řetězce. Představily je například značky H&M, Mango, Zara, Adidas či Topshop. Recyklují například rybářské sítě či pet lahve, ze kterých vyrábějí textilní vlákna. Pro někoho to může být kompromis, který mu dá při nákupu lepší pocit, ale někdo za tím může vidět pouze marketingovou strategii, takzvaný greenwashing.

Firmy se snaží působit ekologicky a eticky, i když takové nejsou. Jedna kolekce je ostatně jen kapkou v moři a v záplavě ostatních levných kusů oblečení se snadno ztratí. Některé firmy se ohánějí označeními udržitelnější kolekce, ale ve skutečnosti se dá jen obtížně zjistit v čem přesně je udržitelnější. Jak konkrétně materiály vznikly, jak se s nimi zacházelo a jak za ně dostal dělník zaplaceno se ovšem většinou nedozvíte a mezinárodní certifikát také postrádají. 

Kde tedy v Česku hledat skutečně udržitelnou módu? Mnoho českých i zahraničních značek nabízí Etik Butik, dále Green Butik, firma Respiro, Local Labels, Férová Móda, Biošatník, Treefactory nebo Zdravé tričko. 

Foto: Shutterstock

Čtěte také:

Reklama