Rychlá doba vyžaduje rychlé a jednoduché řešení problémů. Navzdory varování Mezinárodního výboru pro kontrolu drog, spotřeba volně prodejných léků i těch na předpis rapidně stoupá. V polykání pilulek na žaludek, bolesti hlavy, běžné nachlazení se Česko srovnalo se západní Evropou. Jen „na nervy“ spolykali lidé rekordních 57 milionů krabiček.
Zneužívání léků se často toleruje a podceňuje, přitom je běžnější než braní nelegálních drog. Pilulky se z důvodu všudypřítomného stresu staly součástí života mnohých lidí. Na jedné straně pomáhají, na druhé mohou ublížit, až způsobit smrt.
Lidé si často neuvědomí nebezpečí použití léků. Chtějí být rychle vyléčeni, aby se znovu mohli zapojit do pracovního procesu. Lékaři na tuto zrádnou hru přistupují a předepisují nové a nové léky. Chybí přitom přehled, kolik lékařů pacient navštěvuje, které léky a v jakém množství užívá. Dochází k vzájemnému vylučování vedlejších účinku či získání návyku.
Až příliš často dochází ke zneužívání léků ovlivňujících lidskou psychiku, které jsou vázány na lékařský předpis a jejichž úkolem je především léčit. Při delším užívání, mimo případy určené odborníkem, tyto látky vedou k vytvoření závislosti se všemi negativními průvodními jevy, a tedy i se zvýšeným rizikem sebevražedného jednání. Tyto látky se navíc mohou stát v rukou sebevrahů účinným nástrojem k tomu, jak si vzít život. Nejčastěji jde o léky ze skupiny antidepresiv, prášky na spaní (benzodiazepiny) nebo na bolest (opioidy).
Všechna tato léčiva jsou pouze na lékařský předpis, což by mělo riziko zneužití snížit na minimum. Přesto závislosti na psychofarmacích ani otravy těmito látkami nejsou žádnou vzácností.
Z pomocníka se snadno může stát zabiják
Pětatřicetiletá Anna vypadá navenek jako silná žena. Byť má za sebou smrt otce, s kterým měla velmi blízký vztah. V té době přišla o práci, kterou měla ráda, a její životní partner jí byl nevěrný. Manželství po nekonečných rozepřích ohledně majetku nakonec skončilo rozvodem. Anna složitým obdobím procházela úplně sama. Navíc se starala o nemocnou maminku, dvě malé děti, navenek to vypadalo, že pomoc druhých nepotřebuje. Nedokázala si o ni říct. „Často jsem si uprostřed noci říkala, že by bylo nejlepší nebýt vůbec. Ale tenhle luxus zbaběle utéct jsem si už kvůli dětem a bezmocné matce nemohla dovolit. Cítila jsem obrovský strach. Neměla jsem koho požádat o pomoc. Všichni měli svých starostí dost. Když jsem jednou večer našla při uklízení krabičku antidepresiv, které mi obvodní lékař ochotně předepsal, neváhala jsem jako tenkrát, kdy jsem ji držela v ruce, a řekla si, že to zvládnu i bez téhle berličky. Ted už ne, nemohla jsem prostě dál, neměla jsem sílu. Vzala jsem si dvě malé tabletky najednou a říkala jsem si, jak mi takové malinké bílé nic pomůže vláčet tak těžký balvan. Po chvilce jsem cítila teplo po celém těle, které mi rozpalovalo tváře, chvěla jsem se při tom po celém těle. Měla jsem pocit, jako když vystoupím z těla a pozoruji samu sebe. Nejhrůznější pohled a pocit, který jsem kdy zažila. Strašně jsem se chtěla vrátit zpátky, být zase já, ale nešlo to.“
To stejně stará Dana antidepresiva užívá už několik let. Zobe je k snídani a zapíjí bílou kávou. „Co kdyby – pro jistotu. Preventivně. Je mi pak všechno jedno. Jsem nad věcí,“ libuje si.
Prakticky neprojde den bez zprávy, že se některá ze známých osobností předávkovala léky, nejčastěji v kombinaci s alkoholem. Bolesti a úzkosti trápí v poslední době čím dál víc lidí. A stále více z nich hledá útěchu právě v lécích.
Vyřešit situaci s léky na předpis je především v rukou lékařů a na jejich odpovědnosti, aby pacient dostával jen to, co potřebuje, a v takové formě, která jej neohrozí.
Jiná situace je u volně prodejných léků.
Čtyřicetiletý Milan pracuje jako obchodní prodejce a je neustále pod stresem. Krabičku svého „brufenu“ má vždy u sebe. V autě, na nočním stolku, v kanceláři. Bez něj nefunguje. Jeho posedlost „malým růžovým práškem“ došla tak daleko, že malá tabletka je první, na co myslí, když otevře oči, a poslední, co spolkne, když jde spát. Jsou dny, kdy má v žaludku jen růžové tablety a litry černé kávy. Málo platná jsou zděšená upozornění blízkých. Milan je prostě přesvědčený, že mu brufen pomáhá přežít.
Předávkování je pak otázkou času
Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci chorob (CDC) představuje předávkování velmi závažný problém. U žen se počet případů předávkování od roku 1999 do roku 2010 zvýšil o neuvěřitelných 415 procent! U mužů o 265 procent.
Odborníci doporučují sepsat si léky koupené v lékárně za poslední dva měsíce, stejně jako obsah domácí lékárničky. Růžové na bílém, respektive napsané, bývá jasnější. Dobrý začátek k zodpovědnějšímu chování ke svému zdraví, které - jak moudře říkavali naši předci - máme jen jedno.
Nový komentář
Komentáře
pajda — #31 ano správně...chce to "pečlivé klinické vyšetření" jenže kolik lidí se na takové pečlivé klinické vyšetření běžně dostane ? Mé dceři to trvalo dva roky, než se jí něco takového zařídilo. Její stav se přisuzoval poporodní depresi, pak následek epilepsie, pak simulování, prostě bylo to podle nich vše, jen ne ta deprese.
A tak jak já kdysi určitě neměla nedostatek serotoninu, tak možná část lidí "v depresi" a v situaci kdy sahají po lécích taktéž ne. Proto jsou jedinci, kteří se z toho dostanou sami, třeba jako já. Někdy tě život tak semele, že jen těžko zjistíš že stavy které máš jsou, nebo nejsou ta pravá deprese. Je ti nahovno úplně stejně. I já tenkrát polykala vše co bylo...dokonce jsem chtěla spáchat sebevraždu...nejednou.....trvalo to roky, než jsem se srovnala. Tenkrát málo kdo vyhledal psychiatra, nebo psychologa. Alespoň u nás byly podobní "odborníci" ještě víc pošahaný než jejich pacienti
. Dnes je to jiné....lepší. Není ostuda navštívit třeba i psychiatra, dříve zvaného pouze cvokaře.
pajda — #31 mno, já tam to paušalizování zas tak moc nevidím. Píše se tam o paní, která si vzala bůh ví co, když po tom vystupovala ze své tělesné schránky - to velmi připomíná účinky některých drog. Pak se zmiňuje chlap, co pojídá něco růžového, což by možná mohl být ibalgin, ale klidně taky vitamin B, i ten bývá růžový. A paní, co bere údajně antidepresiva preventivně a je po nich nad věcí - to mi taky přijde divné. Nikdo z nich zřejmě není ten případ, kdy by mu ta léčiva či co to berou, byla ku prospěchu.
A že doktoři napíšou každému všechno, o co si řekne a kolikrát i když si neřekne, to je stará vesta. Sama jsem zůstala civět na doktorku, když mi kdysi napsala Lexaurin jen tak, čistě jen proto, že měla subjektivní pocit, že jsem nebyla dostatečně pozitivní a rozesmátá. Na můj dotaz, proč to, pravila, že je to neškodné a bude se mi po tom dobře spát. Já blb zkusila jednu tabletku, a pak jsem měla dva dny pocit, že mi někdo vyměnil hlavu. Absolutně neschopná jakékoli jasné myšlenky. Nikdy více, pravím, na to se mám moc ráda. 
Léthé — #27 nedostatek serotoninu se diagnostikuje celkem dobře, stačí na to pečlivé klinické vyšetření. Problém je, že většina lidí to nepovažuje za nemoc, ale za projev špatně zvládnutých emocí - a v tom je právě zakopaný pes. Úplně stejně jako u diabetu, kde se dodává chybějící inzulín, se u depresí a jim podobných poruch dodává chybějící serotonin. Proto píšu, že jde o stejný typ léčby, tedy dodání látky, kterou si tělo už nikdy samo nevytvoří.
Jenže zatímco o diabetikovi by nikdo nikdy nenapsal, že je nenapravitelný feťák, který by měl namísto pojídání haldy léků změnit režim, tak o lidech, beroucích antidepresiva, se to píše dnes a denně - i když obojí je stejný nesmysl. A jinak - pokud jsi své potíža zvládla sama, pak jsi nikdy tuto nemoc neměla, to je celé.
Každý je občas smutný a na dně, ale tito lidé nemají nikdy pocit, že jsou šťastní nebo spokojení. Jsou na dně pořád a každý krok je pro ně utrpením. Proto mi paušalizování v článku připadá trapné a neetické.
Májík — #10 držím pěsti, až už je jen dobře
paníliška — #25 bohužel takových pacientů je víc než opaku. Je to pohodlnější.
LudPa — #24 možná ano
...a s Tamoxifenem jsem dokonce nakrmila nejspíš kachny
....vyhazovala, přesněji řečeno jsem je nakopla směr rybník. A určitě se mi ulevilo víc, než kdybych je poctivě vrátila tam kam se to má. Někdy člověk musí i do toho vyhazování léku zapojit "psychoterapii".
pajda — #26 počkej počkej....o depresi, o panické poruše jsem nepsala, tedy nejmenovala....tam opravdu může být důvodem nedostatek serotoninu. Ale určitě ne u cukrovky, vysokém tlaku, nebo problémech štítné žlázy. Navíc nedostatek serotoninu se opravdu špatně diagnostikuje, chce to kvalitního neurologa, neb někdy to nemusí být ani serotoninem, ale třeba životní událostí, kterou člověk nezvládne. Pak stačí psychoterapie....tedy někdy. Já se třeba z psychickými problémy vždy vypořádala sama....již od dětství. Nic jiného mi nezbylo.
Léthé — #23 problém je, že právě nedostatek serotoninu patří do toho typu nemocí, které jsi vyjmenovala. A v článku je jen velmi okrajově zmíněno nadužívání léků obecně, ale zato je většina textu o navážení se do lidi s vleklými depresemi. Takové názory byly únosné za středověku, ale dneska bych už čekala přece jen něco poněkud odbornějšího. Ano, kdyby tam bylo popravdě rozebráno, že doktor napíše komukoliv cokoliv bez dlouhého uvažování, byl by to článek k zamyšlení pro čtenářky. Takhle by se měl zamyslet šéf magazínu...
Léthé — #17 Máš pravdu, na druhou stranu je spousta pacientů, kteří o úpravě životosprávy nechtějí ani slyšet a dožadují se předepsání léků.
Léthé — #17 Již vyzvednuté léky šly do koše.Taky pěkná kravina.
cilani — #21 je to jak píšeš...něco o tom vím
pajda — #22 no tak...jsou nemoci, které když se neléčí, tedy nedodává se to co člověku chybí, tak to může být i konečná. Nikdo se tu nezmiňuje o cukrovce typu I. která již musí být léčená inzulínem, ale při jednom měření, kdy se zjistí hodnota 7, okamžitě nasadit léky považuji za trestné
. Taktéž co se v ordinaci naměřeného tlaku týče. Kdybychom byly jako blbé ovce, tak u nás léky na tlak bere již celá rodina, zatím kromě vnoučat....obvoďačka nemá tlakoměr pro kindrharanty.
Já třeba užívám jeden lék a to na hypofunkci štítné žlázy...vím že ten hormon již moje tělo nevytváří dostatečně....nejspíš mě dorazilo ozařování...a ani kdybych se rozkrájela, ten hormon nenahradím s ničím a bez toho bych nefungovala. Co se zmiňovaného serotoinu týče, je to obdobné. Ale uznej, že dnes se nejedna seniorka nasnídá jen po užití svých ranních léků. Moje tchýně jich "snídala" patnáct....již nežije.
Takže kdo si píchá inzulín, je neschopný? Lidi po infarktu nebo s deformací páteře jsou hypochondři, neschopní postarat se o svůj život?
Nedostatek serotoninu, který se řeší dlouhodobým užíváním antidepresiv, je totiž fyziologická vada a ne něco, co si dotyčný vymyslel. A jestli není ostude jít k lékaři se zlomenou nohou, pak proč je ostuda jít k lékaři se špatně fungující nervovou soustavou?????
Jestli si dotyčná "zalítala" po dvou tabletkách, pak je otázka, kterej blb jí nechal v lékárničce Extázi...
Léthé — #17 ano, lékaři z toho mají velmi slušné bonusy, když jdou obchoďákům v tomhle byznysu na ruku. Známý tuto práci dělá a jeho vyprávění, jak se za odměnu berou lékaři a sestřičky, co předepisují pacientům, jejich produkty na konference do Švédska, Paříže.. dělají jim výlety, nosí dárečky, starají se o ně, tu jim zaplatí za večírek, támhle zas něco jiného, div jim prdýlky neutírají...
Léthé — #17 v tom s tebou souhlasím, můj bývalý manžel měl taky vyšší krevní tlak a zvýšený cholesterol a domluvili jsme se,že to nejdřív zkusíme řešit bez léků,přesto, že mu je obvoďačka napsala. Upravila se strava, sehnali jsme nějaké bylinky a šlo to i bez léků.
Jenže na depresi a na nespaní z důvodu nějaké stresující situace prostě nic takového nezabírá,takže pak holt musí nastoupit léky.
mamaoma — #13 zkus nespat několik nocí za sebou a při tom jít ráno na šestou do práce a celý den tam fungovat, to nemůže člověk dlouhodobě vydržet
Bwt...jen se třeba podívejte na reklamy. Na každý zaražený i nezaražený prd je něco, co MUSÍTE mít.
Reklamovat volně prodejné léky...nic debilnějšího jsem nezažila. To bych spíš vrátila do reklam cíga
, přesto že jsme proti nim. Myslím že až tolik škody nenadělají, jako zneužívání léků....vlastně svým způsobem "drog"
Já jsem striktně proti léků....tedy zbytečným lékům, které dnes lékaři předepisují velice často úplně zbytečně. Holt farmaceutický průmysl je dnes dobrý džob a oni z toho podle mě taktéž profitují..
Já kdybych poslouchala naši obvoďačku...a i jiné lékaře
, tak již chodím z lékárny s igelitkou.
Úplně jsem se zhrozila, když byl u mě můj bratr, který denně polyká myslím 10 léků. Od třetího léku který kdysi dostal už ani neví na co, jsou ty ostatní již na vedlejší účinky předešlých léků...a tak se to krásně nabaluje.
Můj manžel dostal nejdřív lék na tlak...vyhodila jsem mu již recept a objednala na tlakového holtera...žádný vysoký tlak nemá, bylo to jen u preventivní prohlídky, zřejmě syndrom bílého pláště....pak dostal léky na cukrovku typu 2....a to jen kvůli malinko zvýšené hodnotě. Již vyzvednuté léky šly do koše...cukr již nemá, neb si upravit životosprávu a zrovna tak letěli i léky na tuk, který již taktéž nemá.
Pro lékaře je pohodlné napsat lék, místo toho, zjistit důvod problémů, anebo třeba domluvit pacientovy že by měl o sebe více dbát...prostě osvěta prevence u nás velice kulhá.
Prášky neberu. Fuj.
mamaoma — #13 A hlavně asi nemusím vstávat do práce, že.
mamaoma — #13 Jenže když člověk musí vstávat ráno v 6 (nebo i dřív) do práce, tak tohle nelze dlouhodobě vydržet. pokud nemohu spát jednu noc, je to ještě dobrý, ale několik nocí za sebou, to prostě nedám. Ty si jako důchodkyně můžeš dovolit spát třeba od 4 od rána do 12, nebo si zdřímnout po obědě, u pracujících to nejde.