„Povědomí o domácím násilí je stále nedostatečné, chybí jasné odsouzení násilí. To ale komplikuje situaci obětem, které chtějí svou situaci řešit – často se setkávají s nepochopením či obviňováním a odpovědnost za násilí po té v očích okolí nenese pachatel, ale oběť,“ uvádí Marie Vavroňová, ředitelka občanského sdružení Rosa a dodala: „Chceme, aby se to změnilo a veřejnost si uvědomila, že domácí násilí nelze tolerovat - omlouvání násilí prohlubuje přesvědčení pachatelů, že na jejich činech není nic špatného a že za ně pravděpodobně nebudou potrestáni. Domácí násilí se tak stává asi jediným trestným činem (či přestupkem), po němž pachatel bez obav zůstává na místě činu a neočekává, že by se mu vůbec mohlo něco stát.“

Pojem domácí násilí zahrnuje fyzické, sexuální, psychické či ekonomické násilí, k nimž dochází mezi blízkými osobami – nejčastěji mezi partnery či bývalými partnery. Objevuje se mezi lidmi všech úrovní sociálního postavení, nezávisle na vzdělání, ekonomické situaci, rase či příslušnosti k etnickým skupinám.
Většinu obětí násilí tvoří ženy, přičemž pachateli jsou obvykle jejich současní i bývalí partneři. Pravdou ale je, že dochází i k násilí na dětech, starých osobách, násilí žen proti mužům či k násilí v homosexuálních vztazích.

K domácímu násilí dochází obvykle po dlouhou dobu a opakovaně v určitém cyklu (střídají se období líbánek, vzrůstání tenze, konfliktu a usmiřování), přičemž má násilí stoupající tendenci. Svědky domácího násilí jsou ve většině případů děti – a ty v tomto případě charakterizuje Světová zdravotnická organizace jako děti týrané (psychicky).

Podle odborníků lze říci, že domácí násilí má přitom vždy svoji historii.
Začíná velmi nenápadně, takže si jeho prvních příznaků oběť často ani nevšimne. Pokud se však nezastaví, nabývá na intenzitě a k násilí dochází neustále.
Typické jsou při tom tři faktory: láska, naděje (vše se zlepší, partner se změní) a strach.

Domácí násilí nelze zaměňovat s partnerskou hádkou či manželskou rozepří! Při běžné hádce totiž stojí proti sobě dvě rovnoprávné osoby, které si vyměňují názory – v opačném případě stojí proti sobě bezmocná a vystrašená oběť, která se obává trestu či napadení a pachatel, který se skrze použití moci snaží oběť ovládat a donutit k tomu, co chce on.

Mýty o domácím násilí

Domácí násilí se týká jen sociálně slabších vrstev

Vyskytuje se, bohužel, (jak už bylo uvedeno výše) ve všech společenských vrstvách, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci pachatele či oběti.

Domácí násilí jsou spíš hádky a italské manželství

K domácímu násilí dochází většinou záměrně a opakovaně. Je třeba odlišit běžný manželský či partnerský konflikt.

Příčinou domácího násilí je především alkoholismus partnera

Alkohol může sloužit jako spouštěcí prvek nebo jako výmluva, není ale příčinou násilí. Příčinou je snaha získat kontrolu nad partnerem.

Za domácí násilí si mohou ženy samy, protože provokují

Násilní partneři se na vyprovokování k násilí vymlouvají často. Ovšem, i kdyby je někdo provokoval, těžko by napadli kolegu v práci, spolucestujícího, apod. K násilí v rodině se uchýlí proto, že mají pocit, že si to mohou dovolit, a proto, že chtějí získat absolutní moc a kontrolu nad partnerkou.

Ženy mají domácí násilí ve vztahu rády

Druhý nejčastější mýtus, navíc výrazně podporovaný porno průmyslem. Prakticky žádná žena však netouží po soužití, v němž by byla tlučena, ponižována a psychicky deptána.

Situace není tak strašná, jinak by od něj odešla...

Ženy neodcházejí od násilného partnera z řady důvodů – chtějí zachovat dětem úplnou rodinu, mají k partnerovi citový vztah, omlouvají jeho chování a hledají chyby především v sobě. Patří sem ale i strach z fyzického napadení či zabití (když by partnera opustily).

 

Několik smutných čísel

Domácí násilí není samozřejmě specifikem pouze ČR – vyskytuje se na celém světě a všude se jedná o velmi složitý a závažný problém.
Podíváme-li se do zemí Evropské unie, zjistíte, že v Irsku mají polovinu zavražděných žen na svědomí manželé a bývalí partneři. V Rakousku je polovina žádostí o rozvod zdůvodňována násilím manželů. Ve Finsku a Nizozemsku si na násilí v rodině stěžuje pětina žen, v Portugalsku polovina.
Jak ukázal průzkum Eurobarometru z roku 1999, tři čtvrtiny lidí z EU se domnívají, že domácí násilí je běžné, ale jen dvě procenta jej pokládají za přijatelné.

V naší republice zná 61 % lidí domácí násilí z doslechu, 26 % lidí ho zažili přímo.
Ženy tvoří 97 % obětí, muži zbývající podíl.

Velmi smutný je ukazatel, který hovoří o tom, že 29 % lidí si u nás myslí, že by se násilí v rodině mělo spíše tolerovat, protože si ho zainteresovaní vyřeší sami a 47 % lidí by váhalo pomoci, kdyby slyšeli zoufalý pláč a křik od sousedů.

Smutná čísla doplňují ještě statistiky Informačního a poradenského centra ROSA:
za loňský rok bylo v centru evidováno 127 nových klientek (jak ale přiznává ředitelka tohoto centra, od počátku jeho vzniku již vyhledalo pomoc jen zde přes tisíc postižených).
Díky opakovanému psychosociálnímu a právnímu poradenství se rozvedly v roce 2002 tři ženy, jejichž muži byli násilníci (jedno manželství trvalo 9 let, druhé 10 a třetí 39 let!).
Není výjimkou, že se takovéto manželství rozvádí i několik let, protože muži uvádějí lživá obvinění, jsou nutné opakované soudně znalecké posudky a soudní rozsudky bývají opakovaně napadány (odvoláním k vyšším soudům).

 

Všechny tyto důvody a skutečnosti vedly ke vzniku a odstartování kampaně proti domácímu násilí na ženách, kterou vyhlásilo 10 neziskových organizací (ROSA – Praha, Acorus – Praha, Český svaz žen- Praha, Most k životu – Trutnov, Nesehnutí – Brno, Pansophie – Č. Budějovice, Poradna pro ženy v tísni – Brno, proFem – Praha, Slezská diakonie – poradna ELPIS – Havířov a Ženy bez násilí – Brno) z různých regionů ČR, zabývajících se touto problematikou. Vedle poukázání na skutečnost, že domácí násilí nelze tolerovat, se kampaň zaměří i na některá konkrétní témata z nichž nejdůležitější bude prosadit nutné změny v legislativě a zavedení pojmu domácí násilí v trestním zákoně, potřeba zavedení prostředků k ochraně oběti.

I na stránkách Žena-in se potvrzuje, že jde o masový problém ať už někoho z nás osobně, tak třeba o problém v našem sousedství. Proto se k němu budeme průběžně periodicky vracet.

Na závěr několik kontaktů:

www.stopnasili.cz

http://www.rosa-os.cz

http://www.profem.cz

http://zenskaprava.ecn.cz  

            
Reklama