O naší tradici koledování s pomlázkou na Velikonoční pondělí slyšelo 95 % expatů žijících v České republice, polovině z nich však tento zvyk přijde vyloženě barbarský. S poléváním mužů však cizinci takový problém nemají – 70 % zahraničních zaměstnanců se naopak líbí.

Podobnou tradici byste ve většině zemí hledali marně – kromě Maďarska. „U nás hraje hlavní roli voda. Na Velikonoční pondělí mají chlapci za úkol promáčet dívky až na kost. Lejí proto na ně kbelíky studené vody. Dobré na tom je, že v úterý jim to mohou dívky oplatit,“ směje se Karin Svitáková, která z Maďarska pochází.
6062e410d8bd1obrazek.png

Pomlázky potkáte i v Brazílii

Pro řadu cizinců můžou být některé naše zvyky matoucí – a zdaleka nejvíce je tomu tak u tradičního koledování s pomlázkou. „Abych byl upřímný, stále moc dobře nerozumím, odkud tato tradice pochází. Když jsem o ní poprvé slyšel, neměl jsem tušení, proč taková tradice vůbec existuje,“ diví se Bernardo Ferrara z Brazílie.

Přitom právě v Brazílii byste se s pomlázkou setkali také. „V Brazílii máme relativně velkou českou komunitu, kolem 500 tisíc lidí českého původu. Ve městech jako Batayporã, které založil Jan Antonín Baťa, proto tato tradice stále přežívá,“ popisuje Ferrara.

Namísto žen se ale šlehání týká většinou jenom vycpané figuríny. „Brazílie je velká země, takže se tradice liší region od regionu. V některých oblastech na jihovýchodě Brazílie, odkud pocházím, bičují vycpanou panenku, která představuje Jidáše Iškariotského, který byl apoštolem, jenž zradil Ježíše,“ vysvětluje Ferrara.

Co si expati myslí o šlehání pomlázkou?

„Nemyslím si nutně, že je to barbarské, ale vnímám to jako mocenský tah. Muž si vezme moc nad tělem ženy a může jí šlehat, aby ‚pomohl’ s její plodností – jako by jediným cílem ženy byla plodnost a děti. V tomto smyslu si osobně myslím, že to lze považovat za sexistickou tradici, ale protože nejsem Čech, cítím, že není na mě vést tuto diskuzi.” Bernardo Ferrara, Brazílie „Nyní jako dospělá vidím hlubší poselství této tradice. Ale samozřejmě se musí šlehat jemně.“ Karin Svitáková, Maďarsko „Slyšet, že jakýkoli druh násilí vůči komukoli je ‚tradicí‘, je surreálné, a to i hravou formou.“ Susanna Lähteelä, Finsko

Ve Finsku chodí o Velikonocích čarodějnice

Ve Finsku byste velikonoční pomlázku hledali marně. „Pro mě osobně je tato česká tradice extrémně neetická a nesprávná. Pocházím z Finska, kde, jak se domnívám, jsou si muži a ženy sobě rovni a všichni se navzájem respektují,“ komentuje tento zvyk Susanna Lähteelä, která v ExxonMobilu pracuje jako Customer Experience Professional.

Velikonoční tradice ve Finsku tak trochu připomínají americký Halloween, který začíná být čím dál tím populárnější i u nás. „V neděli, týden před Velikonocemi, se děti oblékají většinou jako velikonoční čarodějnice a chodí od dveří ke dveřím, přejí lidem zdraví a štěstí, odříkávají rýmy a mávají vrbovými proutky. Dospělým dávají ozdobenou vrbovou větvičku a na oplátku očekávají bonbóny nebo nějaké drobné,“ popisuje Lähteelä.

Pokud byste se chtěli naučit finskou velikonoční rýmovačku, asi by se vám pořádně zašmodrchal jazyk, zní totiž: „Virvon varvon tuoreeks terveeks, tulevaks vuodeks. Vitsa sulle, palkka mulle!“ a překládá se jako „Přeji vám čerstvý a zdravý nadcházející rok, větvičku pro vás, sladkost pro mě!“

Kromě toho se ve Finsku na Velikonoce vysazuje velikonoční tráva Rairuoho a podobně jako u nás tam lidé také malují kraslice – jenomže o poznání sladší, z čokolády. Poslední finská tradice je nám ale jistě ze všech nejbližší. „Jako dospělí se obvykle scházíme s rodinami a hodně jíme,“ usmívá se Lähteelä.

Velikonoční lahůdky z různých zemí

Tradiční český mazanec nebo velikonočního beránka ochutnalo 70 % cizinců, kteří v České republice působí. Každý z nich ale zná také nějakou specialitu ze své rodné země, po které se mu stýská. Tedy – téměř každý. „Na Velikonoční neděli někteří lidé chodí na mše a poté mají velký oběd, během kterého se obvykle podávají ryby. Tradiční velikonoční ryba je treska, kterou já obzvláště nesnáším. Upřímně řečeno, nejím žádné mořské plody, ale vůně tresky je pro mě opravdu moc,“ směje se Bernardo Ferrara.

Pro Finy je zase typickým velikonočním jídlem jehněčí maso a dezert Mämmi, studená sladká žitná kaše se smetanou a cukrem. V Maďarsku je na stole místo mazance sladké pečivo podobné vánočce, hlavní chod ale představuje šunka s křenem a masem. „Po půstu chtějí lidé konzumovat co nejvíce masa, i když se ve skutečnosti nepostí,“ komentuje to Karin Svitáková. „Pak jsou tu vejce, salát, klíčky a zelené listy. Jsem vegetarián, takže se držím salátů a klíčků, abych po dlouhé zimě získala tolik potřebné vitamíny,“ uzavírá Svitáková.

Reklama