Z nich obavami o zdraví svých ratolestí trpí sedmapadesát procent.
Matky se zejména obávají, aby se jejich dítě nezadusilo malým předmětem, nepopálilo horkými předměty a vařícími pokrmy a nespadlo ze schodů.
Téměř třetina dotázaných matek potvrdila, že z obav o zdraví svého miláčka chodí k pediatrovi každé dva až tři měsíce, aniž je to mnohdy potřeba.
Hrůzu a děs budí v osmi ženách z deseti, že jejich dítě předškolního věku bude na cestě z mateřské školky nebo z dětského hřiště obtěžovat úchylná osoba.
Ale ani frekventovaná doprava nenechává matky v klidu.
Dvě třetiny matek na ulici nikdy dítě nepouštějí a vždy ho vedou za ruku.
Ačkoli se většina žen bojí, že jejich dítě bude obtěžovat cizí člověk v jejich nepřítomnosti, čtyřicet procent matek nedovolí komunikovat cizí osobě se svým potomkem ani ve své přítomnosti.
Odborníci varují, že přehnaná a úzkostná snaha chránit své dítě může být nebezpečná jak pro duševní zdraví matky, tak pro správný rozvoj dítěte a budování jeho vztahu ke společnosti. Uvádějí, že za nepřiměřené obavy o děti mohou především hrozivé zprávy v médiích, které nejen matky dennodenně bombardují.
Nový komentář
Komentáře
mna by zaujimalo, ako dosla k takemuto nazoru - citujem - "Uvědomme si ale, že před padesáti roky to bylo s podezřelými osobami horší než dnes. V současné době existují v tomto ohledu menší rizika, ale ženy se bojí mnohem více." vyssie menovana pani doktorka
.
zijem v niekolko milionovom meste a vecerne spravy su plne zavrazdenych teenage, ci uz z dlhej chvile, alebo pre lasku, alebo ze sa zaplietli s niekym s kym nemali. pripadne sa patra po uchylakoch, o ktorych susedia vyhlasuju, ze su sokovani, ved doteraz sa dotycny javil ako bezproblemovy sused. atd, atd kauzu odrezanej hlavy spolucestujuceho na beznej linke asi netreba spominat... zrazu zistim, ze pred 50 rokmi to s uchylmi bolo horsie?
Léthé: ještě neznám, ale věřím, že strach o vnoučata může být větší než o děti.
zemim: to není špatný, ale dobrý není takový ten přehnaná starch, který dětem zabránit se přirozeně vyvíjet a zkošet nové věci
debi:přesně tak
hlídání mě taky dost vyčerpává,jelikož je to opravdu sto procentní vytížení.Nechápu jak jsem mohla zvládnout kdysi dvě děti,necelé dva roky po sobě
...já dokonce občas říkám dceři,aby z ní venku ani na chvilinku nespouštěla oči
...a nejlépe by bylo,kdyby dokonce přestala i mrkat
Léthé:To mi rika moje mamka taky.. Radeji vola kvuli kazde potravine,jestli to male muze dat nebo ne..A vubec si neodpocine,kdyz ji hlida-je stale na sto procent vytizena malou.
Myslím ,že o děti se bojíme všechny. At jsou malé nebo velké.
Sama: Mám stejný názor a stejný strach.
Léthé:
pro Tebe
Jo jo
kam se hrabe náš strach a obavy o své vlastní dítě,na strach a obavy o svá vnoučata?
To je teprve paranoia
Kdyby jen o děti strach.
si koupil motorku a tak je další o koho se budu strachovat.
Manžel mi říká ,že jsem paranoidní, že vidím všude nějaké nástrahy, ale se třemi až moc živými dětmi,16 let dcera
to vidím
a už se chystám
,14 let syn
neustále na kole,skejtu,bruslích a musí být všude středem pozornosti, a malý tomu jsou tři a ten neustále někam leze, něco zkoumá, atd. Myslela jsem si, když budu mít víc dětí, že se strach roztříští mezi všechny : Ale on potvora furt roste.
aninas: tak hele, to byla majdulka (nebo Majdulka?,) a na tu mi sakra práce šahat tedy nebudeš!!!!!!!!! TO jsme si snad už vyříkaly, ne!!!!!!!!!
Jsi tehdy byla asi mimo
..ono u Adama je to psáno totiž trochu JINAK, víš?
..a jestli chceš, vysvětlím víc ve vzkazu...prostě nemůžeš taky vědět všechno
..ještě že Majdulka tehdy odletěla (a nečetla TO)!!!!!!!!!
Agátka:
kápla si na to..Aninas, ty potvoro, mne s tím už ne***!!
Pro TEBE
Bojím se o děti, ale chodit kvůli tomu s nimi k doktorovi? Hrůzu ve mě budí, pokud se někde opozdí, ale přece je kvůli tomu nebudu držet doma zavřené
Ono je tak lehký nebát se o dítě,když máte vše OK
,ale když Vám málem po porodu dítě zemře,pak do roka nevíte,co bude, ve 3 letech se to začne rýsovat, a teprve v 5 snad to bude dobrý,nebojte se o dítě
...
podívejte se, jak vysoký počet dětí u nás ročně zemře na různá poranění nebo na různé zanedbané "prkotiny". někdy by byly obavy na místě. myslím, že lékařům se někdy nelíbí, že by měli něco dělat a tak častují starostlivé matky různými přídomky a diagnózami
Adi:
Doktoři pro to mají dokonce název - syndrom nedělního odpoledne...(návštěva a
na stole). Taky se o
bojím, ale tak nějak přiměřeně, to je snad normální. Nenormální je asi matka, která se o své děti nebojí
To moje tchýně vždycky vykreslí, co by se mohlo stát, kdyby...A hrůza je, že můj chlap to má po ní! Chlapovi vždycky povím...nojo, lidi jsou svivě, viď..?
Ale tchýni si netroufnu!
O své
se bojím, ale myslím, že přiměřeně.
udělá své
Ono opatrnosti není nikdy dost. Stačí chvilička a horká
Lhasa: Bát se budeme vždycky, ale člověk by měl mít rozum a neměl by kvůli svým strachům nadměrně dítě omezovat. Jasně, že jsem bez sebe strach, když nás na výletě na kole předjíždí na nějaké pidiokresce autobus a já vidím mladýho vedle něj (a taky mi halvou proběhnou aspoň dva katastrofické scénáře), jenže kvůli tomu nemůžu s
jezdit na kole furt jen u nás v parku.
s ním jel do nemocnice
- no magor hadr
)
jinak pokud jde o vymýšlení katastrofických scénářů, tak jsem přeborník (stačí, když jdu z práce a nevidím před barákem zaparkované auto - mně nenapadne, že nám ho někdo ukrad, ale že se madýmu něco stalo a
aninas: s tou dovolenou - ono záleží i na věku dítěte, já bych taky babičce dceru(3roky)na 14 dní nesvěřila, obzvlášť kdyby ji chtěli vzít s sebou na dovču do zahraničí. Něco jiného je kdyby měla třeba 10 let.