Polila prasata voňavkou!

Mahara: ono to bude od všeho něco a ještě trošku navíc Já jen abys věděla, že ji nijak bezmězně ani nemiluju a ani nenávidím a beru to tak, že 4-5x do roka to vydržím a šmytec. A že zase tolik důvodů k tomu, abych se jí klaněla a líbala nohy, taky nemám. Chovám se k ní normálně, ani poníženě ani povýšeně, pouze někdy oponuju a řeknu co si myslím, když už mě krmí podle mně moc velkými bláboly. Takže ona si o mě myslí svoje, já o ní taky, ale navzájem si své pocity nesdělujeme . Společné bydlení sdílet nemusíme a tím to pro mě končí. Teď máme stejně malého mimoucha, takže tam nejezdím vůbec a je to. Možná se tam svezu někdy v létě s manželem a pro rok 2005 mám splněno. Měj se hezky a ahoj

Mahara: to je ale jen můj úhel pohledu, protože tchýně to zase vidí ze své strany. Asi 2 nebo 3 roky zpět jsme byli na SLovensku u tchýniny matky (manželovy babičky) a ta manželovi začala promlouvat do duše, že přece najednou nemůže chtít dům, když si to tam jeho starší bratr všechno udělal. Já osobně jsem se teda nestačila divit Tchýně argumentuje tím, že ona taky od rodičů nic nedostala a že nám dala dost (dala manželovi během 10let ještě asi 40 tisíc) a nemusela nám dát nic. S tím jsem teda vždy naprosto souhlasila - opravdu nám nic dávat nemusela. Ještě ti napíšu jednu věc, kterou asi nikdy nezapomenu. Když se nám narodil syn, tchýně dorazila někdy před vánoci na jeho "kolaudaci"(narodil se v září). Dovezla mu jakýsi balíček. Osvítili mě všichni svatí, že jsem balík nedala o pár dnů později pod stromeček, protože bych to ořvala jako siréna. V balíku byly hnusné zažloutlé přízové dupačky po jejich dětech (tedy skoro 30 let staré), velikostí tak na 2leté dítě, papučky, které upletla taktéž ze staré a párané vlny - a nebyla to zdaleka měkká vlna vhodná pro mimi, potom nějaká gumová hračka z obchodu alá vietnamci - takovou hračku bych miminu nedala, strká vše do pusy a ty hračky jsou plné formaldehydů a všelijakého svinstva. Asi tam bylo ještě něco, ale vše ve stylu starých krámů a harder. Fakt jsem po rozbalení nevěděla, jestli mám brečet nebo se smát A řekla mi na to, že švagrové koupila pro malého papírové pleny (měli o měsíc starší dítě) a mi donesla ony skvosty, protože nevěděla, jestli papírové pleny používám. Manžel, když to viděl, zbalil dary a odnesl je do popeláku. Dodnes nechápu, co to mělo znamenat Teď v lednu se nám narodilo druhé mimi a v březnu měla bábi přijet kolaudovat. Než přijela ptala se, co má přivézt, tak jsem raději řekla, aby nic nevozila. Dovezla NOVÉ dupačky a dokonce 500kč. A kvítko. Ale ty staré hadry pro miminko a ještě zabalené do balíku jí asi nikdy nezapomenu Když už něco takového doma vyhrabala, měla to hodit do tašky a nabídnout, jestli se mi něco z toho třeba nehodí, ale zbalit to a dát to jako dar... Nechci vypadat jako fajnovka, ale prostě jsem to nemohla rozchodit. Manžel vždy konstatoval, že se to asi jejímu lepšímu synovi nehodilo, tak to hodila k nám.
Jinak o tchýni se my starat určitě nebudeme, bydlíme 4 lidi ve 3+1 a oni mají barák jako hrad a bydlí tam dva. Tady by babička narazila na těžký manželův odpor, protože on tvrdí, že jaké si to udělala takové to má. A že když strkala do svého lepšího syna, tak at si to taky od něj vybere zpátky. Víš, mi ta slova přijdou strašně drsná, protož se svými rodiči vycházím dobře, ale kdybych byla na jeho místě, nejsem si jistá, jestli bych byla k mamince přehnaně vstřícná

Bridgetj: Mně chutnal SEVAK.Nevím už ale kolik to stálo.
Holky,potěšily jste mně

Mahara: my jsem spolu kdysi vycházely, řekla bych, velice dobře. Možná to bylo tím, že jsem naprosto neprotestovala. To jen manžel mi neustále říkal, že není všechno zlato, co se třpytí , že protěžuje staršího syna atd. Potom už jsem začínala chápat, která bije, když padly výroky, že staršího syna krmila a Zdeneček (o 2 roky mladší) papal sám. Starší měl svůj pokoj a světe div se, ten mladší chtěl taky atd... Když starší byl na zábavě a ztratil tam kolo, budil se mladší, aby šel kolo hledat, ten odmítl a byl špatný, místo aby dostal zdrba starší, že kolo ztratil, straší nemohl šlapat zelí, protože by byl nemocný, našlapal ho mladší, protože je zvyklý, pro návštěvu 3/4 hodiny chůze měl jít mladší, protože starší nerad chodí a mladý chodí rád atd atd... No závěrečnou tečkou bylo to, že tchán onemocněl a bylo to s ním hodně zlé. Mladý chodil do špitálu na návštěvy za otcem, starší taky ale s papírem, aby na něj přepsal vrch baráku. Což se nakonec stalo, barák byl přepsán a tchán zemřel. (tchýně to vysvětlovala tak, že barák potřeboval jako ručení na půjčku či co) V praxi to dopadlo tak, že dědictví dopadlo tak, že maminka se starším synem si nechali barák a mladý odešel s vkladní knížkou na 24.000Kč , protože celá polovina domu + nějaké pozemky nebyly už součástí dědictví, byly staršíhio bratra. Chápala bych, kdyby si doma sedli a probrali, že starší dostane to, co dáme druhému atd. Ale barák za několik set tisíc v té době přepsali na staršího, aniž by mladému cokoliv řekli. (když se pak jednou mladý zmínil, tchýně řekla, že on přece říkal, že nic nechce) A když jsme se o několik let později brali, šla si tchýně ke švagrové pro souhlas, jestli nám může zaplatit snubní prstýnky v hodnotě cca 2000Kč. Švagrová to tchýni schválila, takže jsme dostali 2000 na prstýnky. V souvislosti s tím bylo ještě pár takových zajímavých situací. A to jsou věci, které leží někde mezi, nikdo do nich už nevrtá. Manžel zastává názor: co ji lituješ, má co chtěla. Takže naše setkání jsou spíš ve stylu nějak to přežít a hajdy domů Takže vlastně díky dvojímu metru a pokřivené spravedlností spolu bráchové prakticky neudržují žádný kontakt. Hodně mi vadilo období, kdy se naše rodiny tchýně snažila za každou cenu skamarádit, pořád chtěla, abychom chodili makat na barák (to je přece jedno, na koho je to napsané,ne?) a pořád vedla řeči, jejichž výslednicí bylo to, že chudák starší bratr, má barák, furt maká a nic nemá, kdežto my jsme dostali prachy a mohli si užívat. To, že v té době jsme za 24000 koupili pouze obývací stěnu, jí bylo šumafuk. Takže je tam jistá hořkost Tchýně s postupem času přehodnotila situaci, teď hází zpátečku, a tvrdí, že kdyby to věděla, že by všechno udělala jinak (už přesně ví jak) a tak dál. A potom začně s řečmi, abychom ji nedávali do domova důchodců Na to jsem jí řekla, že my ji nikam nedáváme, že proč by chodila do domova, když má velký dům a hodného syna, který se o ni jistě rád postará, když ho tak dobře zaopatřila. na to mi řekla, že jim vlastně nic nedala a že nemá dva domy, tak že to jinak nešlo. Čili už nerýpeme do vosího hnízda, slušně pozdravíme, manžel sežere chlebíčky s gothajem, pomazlíme se s králíkama, mladý polítá po zahradě, občas dostaneme vajíčka, igelitku brambor a hurá domů
Takže klasický případ, kterak se rodinné vztahy poserou kvůli majetku

Baronka z Kratihájů: pokud byly čisté tety i jejich zvěřinec a tam, kde se dělaly sýry bylo taky čisťounko, tak není co řešit.

No a co se týče tchána - znáš chlapy, takové věci šly mimo něj. Zezačátku jsem z toho byla dost hotová, potom už to šlo. Teta má taky hospodárku, takže tam to je podobné, akorát teta má teda v baráku příííšerný bordel. Já nejsem žádný pořádkem posedlý člověk, spíš naopak , ale doma u tety to byl fakticky nářez. Ale u ní jsem byla zvyklá vídat to tam o prázdninách, tak mi to ani nepřišlo. Nevím, proč jsem z toho u tchánů byla tak mimo, ale byla jsem. Navíc přede mě na uvítanou tchán postavil hořčičák čuča Nestačila jsem se tehdá prostě divit

Mahara: určitě se dá nějak vyjít, jen musí chtít obě strany. Mi to tam je celkem fuk, nějak to vydržím, ale podle toho, co z tchýně vylezlo, tak s ní švagrová dost cvičila. Asi tam padla kosa na kámen, tchyně se jí snažila zavděčit, ale nějak to nedopadlo. Já vlastně ani švagrovou moc neznala, akorát jsme se občas pozdravily, řeč jsme za těch 10 let daly snad 5x.
Když odjíždíme od tchýně, občas dostaneme vajíčka a brambory, takže s prázdnou neodjíždíme. A jednou za rok zabíjačku, na kterou chodíme pomáhat.
Do nějakých hádek s ní už nejdu, odkývu jí skoro všechno a myslím si svoje. A to, že chodí zahnojená - nevím, jestli sis nepopletla příspěvky, já psala, že chodí oblíkaná normálně, že ve věcech do chlíva nevyráží za kulturou . Jestli myslíš to, že v gumákách z hnoje až do kuchyně - z toho jsem tenkrát byla celkem v šoku, ale pak jsem si zvykla, navíc co zemřel tchán, tak je to zase jinak. Ale to neznamená, že v té kuchyni měli bahna po kolena - v "provozní dobu" se tam tak chodilo, pak se zametlo nebo vytřelo a bylo .

Mici:

....vytočená jako klíště...

Maharo: na mě to nedělá dojem, že by to Mici myslela zle....
Prostě je to příběh ze života. Dva rozdílné pohledy a Mici to ve své podstatě bere s humorem, ne?

Mahara 87: úcta k tchýni je jedna věc a nechat si všechno líbit je věc druhá. Já po ní nechci extra chování, každý jsme nějaký. Taky neříkám, že ona je ta nejhorší tchýně na světě, ani ten příspěvek jsem nepsala s úmyslem vykreslit ji v těch nejčernějších barvách. Nebudu ale dělat, že vše je OK, když to není pravda. Ale že má svůj podíl na tom, že se rozpadlo manželství jejího "lepšího syna", jak tvrdí můj muž, tomu bych i věřila.

Baronka z Kratihájů 84: chudák teta

Baronka z Kratihájů: ten binec si umím představit, podobnou skládku si na dvoře pěstovala moje teta, ale asi ne až tak moc a nikdy neměla

Jó tepláky v kombinaci se zástěrou (nejlépe oboje záplatované)- to je chuťovka

Mahara 71: neříkám, že takové názory mají pouze vesnické babky, jen jsem popsala trochu její styl jednání.

Mici..to pak jo:-)) já znám spíš ty, co choděj z chlíva přímo mezi lidi..to je chuťovka..

Mahara.. ty lidi, co takhel chodí, zvyklí jsou..ale co ti chudáci v obchodech, na poštách a doktoři???ona vesnice se nám změnila:-) všichni nechoděj z chlíva rovnou na nákup...

Baronka z Kratihájů 64: opět mi nebývá než přitakat. Jen to zdrav. středisko tam nemají , je to malá vesnice. Je tam spokojená, v paneláku by zblbla. Tak si tam opečovává svoje králíky a slípky a je jí fajn. Na tom bych nic špatného neviděla
Pavla_b: ona není žádná špindíra, se šátkem do obchodu chodí, ale tak tam chodí skoro všechny její vrstevnice. Ale má jiný šátek do chlívka a jiný do obchodu Nechodí oblíkaná podle poslední módy ale čistě a přiměřeně své fin. situaci a věku. Řekla bych, že tak normálně.

Mahara..pak by ti mělo připadat divné ve stejném oblečení a botách jít na úřady, nákup nebo k lékaři....

Mahara: ne, lodičky bych si nebrala ale Baronka popsala krásně samotný akt křtění Denimem . Prostě to tak na vesnicích je