pol

Když se rodina připravuje na nový přírůstek, všichni jsou na nohou. Nakupuje se výbavička, vybírá kočárek, jméno... Zdá se, že když je miminko na cestě, jsou všichni kolem spokojení. Možná by se tady hodilo víc „všichni kromě budoucí maminky“. Ta většinou bojuje s povstáním, které zahájila trávicí soustava, a postupně se k ní začíná přidávat i opěrný aparát. 

Své o tom ví čtenářka Vlaďka, která nám do redakce poslala svůj příběh o těhotenských útrapách.

V práci jsem se zdržela, jela jsem domů v podvečer. Přede mě si sedl bezdomovec „navoněný“ nejnovějším parfémem řady Los kanálos, za mě se pro změnu postavila dáma, z níž se počala linout těžce sladká vůně. A můj pobouřený žaludek začal nekompromisně zpracovávat stravu, kterou se chystal vyslat opačným směrem než obvykle.

Konečně se z repráků v autobuse ozvalo vytoužené ohlášení stanice „Mírové náměstí“. Vyběhla jsem rychlostí kulového blesku ven. Věděla jsem, že to nerozdýchám. A tak jsem se ladným sprintem jala hledat nejzazší odpadkový koš, kde by mé dávení obtěžovalo co nejmíň lidí. Našla jsem a hned se pustila do práce.

V tom na mě cosi klepe, otočím se a tam rozzuřená dáma v pokročilém věku s holí a řvala: „Ty krávo feťácká, že se nestydíš se tady takhle zfetovaná vystavovat!“ Nebylo mi do řeči, a tak jsem jí jenom doporučila návštěvu blízkého Kauflandu, že tam mají v akci vajíčka, a dál jsem se věnovala koši. Babka odešla a já to brala za ukončený incident.

Ještě chvilku jsem se skláněla nad košem a proklínala bezdomovce s převoněnou dámou. Za chviličku mi někdo znovu klepe na rameno. Otočím se a za mnou dva esenbáci s babkou. Pardon, policajti, docela mladí, v doprovodu oné dámy.

Jeden mi s úsměvem povídá: „To jste vy, ta feťačka, co se tu pozvracená válí omotaná kolem koše?“

„Jestli vás přivedla tamta stará paní, tak to jsem já.“

Babka: „No prosím, ještě je drzá, dejte jí pokutu, tý s***i feťácký, vožralý.“

Policajt přísným tónem: „Občanský průkaz, prosím, půjdete s námi na odběr krve.“

Cukaly mi koutky, podala jsem jim místo občanky těhotenský průkaz se slovy: „Nejsem feťačka a toto je příčina mé nevolnosti. Bohužel jsem ve třetím měsíci a břicho holt ještě vidět není.“ Načež se mladší z policistů obrátil na tu přívětivou seniorku a říkal jí: „Vidíte, paní, žádná feťačka to není, má jen těhotenské nevolnosti.“ Babčina pleť rázem dostala odstín rajčete.

Starší z uniformovaných mužů na její účet dodal: „To víte, paní je vycvičená z minulého režimu. Krátkovlasá mladá holka, v riflích a kožené bundě. To bude jedině zfetovaná rebelka, co se staví proti režimu a je nutné zachovat pořádek a volat esenbáky.“

Ale nakonec to byla docela výhra, až k nádraží jsem měla policejní doprovod. „Páni orgáni“ se mi totiž omluvili a ještě jako bonus nabídli doprovod na vlak, kdyby se mi náhodou po cestě udělalo zase špatně. V životě by mě nenapadlo, že i kvůli nevolnostem v těhotenství se budu muset zpovídat strážcům zákona.

Máte také nějakou úsměvnou historku na téma těhotenství? Co by vás napadlo jako první, kdybyste viděla někoho ve stejné situaci, jako byla Vlaďka?

Reklama