Moc mi vadí ten černobílý pohled naší české společnosti. Nepřijde mi jako zlo, když se maminky na mateřské rozhodnou pracovat. Je to jen jejich rozhodnutí. Důvodů pro to mohou mít tisíc a jedním z nich může být, že je mateřství až zas tolik nenaplňuje, připadají si samy, finančně strádají a práce jim chybí...

Částečné odloučení maminky od dítěte nemusí být peklo. A tvrdit, že všichni dětští psychologové doporučují maminkám zůstat s dětmi do tří let je velmi zavádějící. V sousedním Německu již pět let platí zákonný nárok na místo v mateřské školce pro děti od jednoho roku. Nebo co příklad z Francie? Kde funguje nepřeberný systém jeslí a baby sitterů dotovaný státem dokonce již od třech měsíců dítěte? Znamená to, že všechny děti z namátkou jmenovaných evropských zemí jsou již od malička emočně frustrované a vyrostou z nich „nemocní“ lidé? Každému dítěti, ale i rodiči vyhovuje přeci něco jiného. Někdo se může utlouct po banánech a jiný o ně nestojí a tady nám to přijde tolerovatelné. Proč tedy do výchovy „kecáme“ ostatním maminkám tak rády?

A já osobně, i přesto, že se to u nás nenosí, všem maminkám, které se rozhodnou začít pracovat, protože chtějí, moc fandím. A rozhodně si nemyslím, že by své děti milovaly méně… Takže za mě pryč s tímto jednostranným přemýšlením a stigmatizací matek, které to dělají jinak něž ostatní.

Foto: Shutterstock

Reklama