Moc mi vadí ten černobílý pohled naší české společnosti. Nepřijde mi jako zlo, když se maminky na mateřské rozhodnou pracovat. Je to jen jejich rozhodnutí. Důvodů pro to mohou mít tisíc a jedním z nich může být, že je mateřství až zas tolik nenaplňuje, připadají si samy, finančně strádají a práce jim chybí...
Částečné odloučení maminky od dítěte nemusí být peklo. A tvrdit, že všichni dětští psychologové doporučují maminkám zůstat s dětmi do tří let je velmi zavádějící. V sousedním Německu již pět let platí zákonný nárok na místo v mateřské školce pro děti od jednoho roku. Nebo co příklad z Francie? Kde funguje nepřeberný systém jeslí a baby sitterů dotovaný státem dokonce již od třech měsíců dítěte? Znamená to, že všechny děti z namátkou jmenovaných evropských zemí jsou již od malička emočně frustrované a vyrostou z nich „nemocní“ lidé? Každému dítěti, ale i rodiči vyhovuje přeci něco jiného. Někdo se může utlouct po banánech a jiný o ně nestojí a tady nám to přijde tolerovatelné. Proč tedy do výchovy „kecáme“ ostatním maminkám tak rády?
A já osobně, i přesto, že se to u nás nenosí, všem maminkám, které se rozhodnou začít pracovat, protože chtějí, moc fandím. A rozhodně si nemyslím, že by své děti milovaly méně… Takže za mě pryč s tímto jednostranným přemýšlením a stigmatizací matek, které to dělají jinak něž ostatní.
Foto: Shutterstock
Nový komentář
Komentáře
Kdyby si každý zametl před svým prahem než zahájí kritiku druhého, bylo by na světě lépe. Proto souhlasím s paní Vendulou. Ať to uděláte, jak to uděláte....stejně se vždy najdou kritici.
Já byla doma při třetím dítěti 3 roky. Ze zdravotních důvodů. Co jsem si vyslechla od okolních drben...líná a nechci makat.
Starší dcera pracovala vlastně už den po příjezdu z porodnice. Pochopitelně částečně, ale firma nečeká. Tak to byla úplná tragédie... co je to za matku, že?
Mladší dcera po roce odešla do práce a na mateřskou nastoupil tatínek...zas špatně.
Snacha odešla na částečný úvazek po půl roce....také se to neobešlo bez kvalitní kritiky.
Česká společnost nehodlá akceptovat názory či aktivity druhého. Vždy se najde plno oponentů. Ať je to u čehokoli.
Ono je to těžké a nelze srovnávat. Je to každého věc a každý to prostě jinak vnímá. Já si užila jak krásně dlouhou čtyřletou mateřskou a rodičovskou dovolenou a také jsem po naší nejmladší šla téměř okamžitě do práce. Měla jsem možnost mít dceru v práci, stejně tak si nosit práci domů a nakonec měla i skvělou tetu, která se s láskou o dceru starala. Dcera je benjamínek, je na rodinu vázána a je pro mě dokonalá. Mimochodem pouto matka - dítě? ...dceru jsem kojijla dva roky a nevykazuje známky zanedbání citové péče. Je jí čtrnáct a dle mého názoru máme báječný vztah a ano, ještě jsem zapomněla na její tři starší sourozence, kteří také pomáhali a nikdy nemuseli dělat, co nechtěli. Stejně chodili do školy
a pak, byla tady teta 