Milý Richarde, vážené Ženy-in!
V první chvíli jsem si myslela, že se mě něco takového netýká, a nikdy ani nedotknulo. Najednou se roztáčí moje stále živá vzpomínka, která by dnes vzhledem k svému věku mohla už studovat vysokou školu.
Vidím slzy své mámy, bezradný pohled sestry a její zoufalý výkřik při probuzení. První, co mě napadlo, jak to že jsem ještě tady, když mám v sobě notnou dávku prášků? Nejsem schopna vstát. Můj pohled dosáhne na konečky prstů, které jsou jakoby od mouky. Celé tělo vylučuje povrchem kůže to samé. Oči, které přestávají poslouchat, vylézají z důlků. Všude zmatek a pláč, jenom já nic necítím. Nic špatného, zlého, dobrého. Jako v horečce slyším z dálky kroky táty, který okamžitě přišel domů z práce.
Babička přispěchala podpořit stav věci. Nikdo nebyl schopen slov. „Jak jsi to mohla udělat? Zavolejte záchranku. Potřebuje okamžitou pomoc!" říká babička. „To nemohu nikdy dopustit!" rezolutně zavrhne odbornou pomoc plačící máma. „Budu ji léčit doma. Nenechali by ji dostudovat a ještě prohlásili za blázna. To nikdy nepřipustím!" „A co když umře, půjdeš do školy? " křikl kdosi sám s nervama na krajíčku na šokovanou mamku.
Střípkům rána jako ze špatného filmu předcházelo moje dlouhé trápení s třídní učitelkou na střední škole. Známky jsem měla pěkné kromě jejího odborného předmětu, v němž mě doslova šikanovala a ponižovala před ostatními. Nebyla jsem ani v jejím předmětu nejhorší, a přitom byla. Když nebyl zrovna její předmět, jako třídní svými chapadly zasahovala všude a do všeho.
Byly například praxe v zahraničí a místní. Na zahraniční mohl jít ten, kdo měl výborně z cizího jazyka. Ona dala umístěnku tomu, kdo měl dostatečně z cizího jazyka, jenom aby nedala mně, která měla z jazyka výbornou. Nesmyslně si vymýšlela, prý si na mě někde stěžují, a přitom s mou prací byli velice spokojeni. Dokonce i od ředitele jsem obdržela nejednu pochvalu. Byla jsem černým Petrem ve třídě, ale jenom u ní, v jiných předmětech ne.
Šikanovala do morku kosti. Uvádím pár školních příkladů, osobní nechávám navždy uzavřené pro sebe. Snažila se ovlivnit i pohled mých spolužáků na mě samotnou v třídních hodinách. Hrůza!!! Někteří slaboši opravdu podlehli a pohrdali mnou. Škola, na níž jsem tehdy studovala, byla výběrová, a proto jsem ji chtěla dostudovat za každou cenu. Škoda, že chování všech učitelů už tak výběrové nebylo. Ve svých šestnácti letech jsem dlouhodobý nápor nevydržela a rozhodla se pro odchod.
Všechno ostatní víte. Z následků otravy práškama jsem se dostávala dobrého čtvrt roku intenzivně. Paměť byla otupělá a jen těžko se mi dařilo opravdu ve škole přežít a zvládat vše tak, aby nikdo nic nepoznal. Za pomoci rodiny, která mě nedala, jsem přežila a úspěšně s vyznamenáním odmaturovala a byla umístěna ve školním medailonku nejlepších studentů.
Z odborné praxe mi dala třídní při maturitě chvalitebnou, neboť horší při asistenci více lidí a perfektního výsledku opravdu dát nemohla. Dnes, v době, kdy se o šikaně otevřeně mluví, mohu říct, že od učitele je to jedna z nejhorších plev, jakými může dát najevo svoji slabost. A ten, kdo šikanuje, slaboch bezesporu bývá. Později jsem se dozvěděla, že nešťastná třídní, přestože mladá, byla čerstvá vdova, se stejně starým synem jako jsem byla já. Potřebovala si snad léčit svoje komplexy na mně, kterou život čekal? To není omluva, to je zvlášť od učitele neomluvitelné. My, jako studenti, její problémy neznali.
V době, kdy jsem vozila kočárek se svojí narozenou dcerou, mě potkala rozesmátá na chodníku, pozvala na kafe, prý má přítele a věřte nevěřte, všechno všecičko mi řekla. Jak se trápila a jak moc by si přála, abych jí odpustila.
Umím odpouštět, a tak se i stalo. Jak jsem řešila svoje velké trápení s ní jsem neměla odvahu jí říct. Zda to bylo hrdinství nebo zbabělost nechám na každém z vás!
Krásný den, a když Vám bude nejhůř, tak si na hlavu vemte tabletu Valetolu, na pročištění myšlenek!
Pivunka
Pivunko, moc děkuji za příspěvek.
Není k tomu prakticky co dodat, je to stará záležitost, jen k té učitelce... Neexistuje omluva pro to, co udělala a jak se k vám chovala. Ani její problémy ji neomlouvají. To, že vás dohnala k sebevraždě, je skutečně strašné.
Obdivuji vás ale za vaši reakci při setkání. Stačila totiž jediná věta a mohla jste jí otrávit zbytek života. Kdybyste jí řekla, k čemu vás přinutila, asi by to pro ni byl největší trest. Ale je zřejmě dobře, že jste jí to neřekla a nechala odplatu na někom jiném. Dojde na každého.
Nový komentář
Komentáře
Co ja se natrapila a nabrecela kvuli jedne profesorce na stredni skole. Bohuzel moje kamaradka a spoluzacka breci do dnes, profesorka se stlala jeji tchyni
Zrovna včera jsme vzpomínali s manželem na naše oblíbený učitele. Třeba jeho fyzikářka ze základky a jeho třídní, která o něm prohlásila, že nemá na to, aby šel na střední školu, ať ho prý dají do učení. A to jenom kvůli tomu, že se kdysi popral s jejím stejně starým synkem. Prý ho potom pořád vyvolávala, zkoušela ho třeba celou hodinu z celé doposud probírané látky a čekala, kdy odpoví špatně.....
Já měla babiznu v 5. třídě, ta byla hustá. Sice mi nezhoršila prospěch, to nešlo, ale dotáhla jsem to na třídní důtku a hrozila mi dvojkou z chování za věci, které jsem v životě neudělala. Nebyla jsem sama - ve třídě byly dvě velmi dobré kamarádky, ona se je snažila rozeštvat a té jedné pořád pochlebovala a říkala jí, ať se s tou druhou nekamarádí, že není hodna jejího přátelství! Přitom to byly obě šikovný, hodný a chytrý holky, akorát rodiče té preferované byli nějaký úspěšný komunisti - právníci a druzí jenom obyčejní bezpartijní. Vůbec si myslím, že neměla ráda chytrý holky. Pak jsem babizně poslala před vánocemi nějakou vlastnoručně vyrobenou ptákovinu (byla jsem marod) a po vánocích najednou otočila a už mne nechala na pokoji.
slonbidlo: To si pleteš pojmy děvenko...asi jsi se ještě nesetkala s tím, že kdo je opravdu silná osobnost, tak si dokáže s problémy poradit.Fňukání totiž není řešení,permanentní smůla neexistuje, tomu někteří porozumět nechtějí...
Neexistují totiž problémy....jen řešení.
Stala jsem se obětí šikany třídky učitelky (vyučovala ovšem všechno) už v první třídě... naše rodina byla bohatá, měla jsem všechno, na rozdíl od ostatních, vilová čtvrť, něco jak vesnice, každý znal každého, v 50. letech jsem byla dcerou pěveckého idola celé republiky. Výsledek? Už od 3. třídy horší známky, v 8. třídě, kdy už mě neučila, propadání ze 3 předmětů. Posléze skvělí soukromí učitelé, střední škola, zlepšení v některých předmětech dokonce z 5 na 1 a maturita... Bohužel sebevědomí poškozené (nejen školou, ale i rodinnými poměry) téměř na doživotí, teprve pár let se z toho dostávám.
Taky jsem to zažila. Bylo mi třináct a soudružka zástupkyně ředitele mě dusila a dusila, dělala ze mě blba před celou třídou. Tenkrát jsem to nechápala. Až později jsem pochopila, že to byla šikana kvůli politickým názorům mého otce a emigraci mého bratra. Je to strašně dlouho, jak to tu čtu, děsně nepříjemně se mi to vybavilo. Když už jsem byla dlouho vdaná, pořídili jsme si chalupu a brali tam i rodiče. A ejhle baba se vyloupla za plotem a hned na moji mamku, že mě kdysi učila a samý úsměv a že jsem byla hodná a chytrá holka. Mamka si ji nepamatovala a pak mi to vyprávěla. Tak jsem ji řekla, ať se s ní nebaví, že je to zlá babizna, co ubližuje dětem. No a když se baba lísala příště, tak moje mamča ji řekla, že mi o ní říkala, ale že já jsem řekla, že na ni nemám hezký vzpomínky a bylo vymalováno. Můžu Vám říct, že když jsem ji pak někdy potkala, tak jsem ji ani nepozdravila, čůzu jednu .............
Je to hnus, co někteří lidi dokážou .....
Pivunka: To se ti nedivím,některý věci je lepší z paměti vytěsnit.
Pivunka: To je fakt hnusný, když ti takhle někdo zkazí mládí, já na svá středoškolská léta vzpomínám jako na nejlepší dobu svého života..žádný starosti, zábava, škola pohoda,milí spolužáci a příjemné prostředí
pajda: Se smrtí, rozchodem,osobními problémy se člověk musí umět vyrovnat sám, v určitých časových horizontech. Tohle není nic extrémního, jen života běh. Tahle učitelka je je dalším příkladem zamindrákovaného jedince, jakých je ve školství mnoho.Nedat na sobě nic znát nevylučuje své problémy vyřešit.
a....: ale ta učitelka, o které pivunka píše, byla také v extrémní suituaci...jenže ji nedokázala nijak ventilovat, nedokázala si ji prožít, prostě ji uzavřela a neuvědomila si, že to není možné. Dnešní doba je prakticky založená na tom, že na sobě nedáš nic znát - a tohle pak jsou výsledky.
Meander: To naprosto chápu.
V té poradně mi ještě zjistili, že jsem poloviční dyskalkulik. Neumím počítat z paměti apod. Ovšem učitlka může zato, že já teď, když bych měla řešit nějaký složitější příklad, tak mozek raději vypne, aby nedošlo k přetížení a následnému zhroucení...Já jsem tehdy byla pod strašným tlakem...
Ne každý má na to,aby dělal profesi učitele. S jedním takovým jsem se setkala na ZŠ. Díky tomu,že bydlel ve stejném domě, jsem byla neustále vyvolávána, posílána na různé soutěže, za všechno ve třídě jsem mohla já, kluci se něčemu smáli, ale já šla za dveře. Pak mi látku důležitě vykládal osobně. KDyž jsme byli navečer všechna děcka před domem,křičel na mně,že se neučíme. nebo...Znáte to, když kantor něco čte, a celá třída si to má napsat do sešitů.. tak u nás to vypadalo tak, že já to psala na tabuli a všichni si to opisovali do sešitů, takže logicky vzato jsem mněla práci na víc a musela si to opsat ještě sobě. A vyvrcholením bylo,když jsem byla nemocná (dost často na záněty průdušek),jednoho dne mě naši pro něco poslali k jedné paní o pár vchodů dál a samozřejmně, kdo mě nenačape. Náš pan třídní! A víte jak to dopadlo? Byla jsem ten největší lempl ze školy,který se fláká. Řval po mně před všemi lidmi na cestě, pak i ve třídě... jak já ho nesnášela a pár večerů probrečela. Naštěstí se blížil konec školy a odchod na gympl... jinak nevím jak by to pokračovalo dále.... Omlouvám se za ten chaotický tok myšlenek, ale potlačené vzpomínky opět vyvřely na povrch a nikdy NIKDY bych si nepřála, aby nějakou šikanu zažilo moje dítko.
Kuře: Dospělý člověk by měl své emoce zvládat, tenhle případ je jen příkladem extrémní situace a s dlouhodobými emocemi nemá nic společného. Ale ventilova svou dlouhodobou frustraci opakovaně ve třídě, to je trochu něco jiného. Takový člověk se prostě do školy nehodí.
gwen: Já z toho dějepisu dělala taky reparát. A díky tomu, že tam seděla spousta učitelů, jsem to zvládla v klidu. Já dějepis uměla a doteď umím, ale můj odpor k němu je tak značný, že nenávidím i Tři mušketýry a to nejhistoričtější, co dokážu číst, je Zolla.
a....: I učitel je člověk a pokud své emoce "nezvládne" v extrémních situacích, tak to studenti i žáčci dokážou pochopit. Naopak, většinou si uvědomí právě to, že i ten kantor je živý člověk.
Já sama jsem jednou musela z hodiny odejít, přišel pro mne osobně náš pan děkan, aby mi na chodbě podal bundu a oznámil, že mi dceru ze školky převáží do nemocnice a že před vchodem čeká kolega s autem,aby mne tam odvezl. Kývla jsem na to, že studentům řekne důvod mého odchodu pravdivě.
Ve své poště jsem po návratu do práce měla moc krásné přání pro dcerku, které jí "kluci" sami nakreslili, před hodinou se velice opatrně ptali, jak jí je a tehdy jsem pochopila, že mne berou najednou úplně jinak.
Mě takhle drtila naše paní řiditelka a současně učitelka matematiky. V každém ročníku si našla svoji oběť, které nešla matematika. Ona byla ubohá a nešťastná, protože neuměla učit, teď už to vím. Vysvětlil mi to speciální pedagog z pedagogicko-psychologické poradny. Skvělý pán, který mě ze mě sňal vinu a podpořil mě. Ve třeťáku jsem totiž musela dělat reparát. Díky výborné paní učitelce, která mě přes léto na tuto zkoušku připravovala, jsem reparát zvládla.
Nejhorší bylo, že se mě moji rodičové nepostavili a pořád mi to dávali za vinu. Tak tohle vám, moji rodiče, bohužel nemůžu nikdy odpustit. Sorry
A paní řiditelce doporučuji ať se mi vyhýbá velice pečlivě a nediví se tak blbě, když ji ani nepozdravím.
pajda: nečtu, tenhle žánr mi nesedí..
a....: čteš Terryho Pratcheta? Tedy teď myslím postavu Zuzany Stohelitské...90% jejich postupů (vynechám-li dědictví po dědečkovi) funugje na všechny
Ale abychom byli spravedliví, někdy se stává, že je žáky šikanován učitel
Milí studentíci střední školy, o kterých jsem si původně myslela, že to jsou úplný zlatíčka, mi jednou pustili nahrávku jejich hodiny němčiny
Nestačila jsem zírat a běhal mi mráz po zádech. Ptala jsem se jich, jak si něco takového můžou k té učitelce dovolit a odpověděli mi, že ona se stydí před ředitelem, že je nezvládne, tak si nikde nestěžuje a naopak se to snaží ututlat. 
Však prý dobře vědí, že ředitel jí už párkrát nadával, že to nezvládá
Rybulka: Pokusila se to přežít. Kdybych měla tehdy ten rozum, co mám teď, nepovedlo by se mu to. Doufám, že už ho víckrát nepotkám, protože tomuhle pánovi jsem ochotná odpustit až in memoriam.
Dedida: Jak kdy. Třeba u nás na střední si kluci pořád dělali srandu z jedný profesorky a když zakopla a spadla na stupínku (starší ženská to byla), tak se smáli...
Meander: Tak to je hustý! Cos dělala? Mě by snad klepla pepka!