Foto: Jarmila Švédová, se souhlasem Akademie věd, rekonstrukce podoby ženy
Světlá pleť, hnědé vlasy a hnědé, široko od sebe posazené oči, výrazná brada, drobnější postava ozdobená bronzovými a zlatými šperky a nádherným náhrdelníkem z jantaru: tak vypadala žena pohřbená s přepychovou výbavou v Mikulovicích u Pardubic.
Žena vybraná pro ztvárnění podoby zemřela ve věku kolem 35 let a pocházela z vyšší společenské vrstvy starší doby bronzové. Její hrob je nejbohatším ženským hrobem tzv. únětické archeologické kultury a jeden z nejbohatších v tehdejší Evropě. Pohřbená měla celkem pět bronzových náramků, tři bronzové jehlice, dvě zlaté záušnice a především nádherný třířadý jantarový náhrdelník složený z více než 400 korálků a nejméně pěti tzv. rozřaďovačů. „Jde o naprosto unikátní šperk, který mezi nálezy z této doby nemá obdoby,“ říká Michal Ernée z Archeologického ústavu AV ČR, Praha. „Radiokarbonové datování provedené v laboratoři v Mannheimu klade hrob do rozmezí let 1880 až 1750 před Kristem,“ dodává archeolog.
Na skutečných poznatcích: bez spekulací a umělecké licence
Přesná antropologická rekonstrukce byla možná díky dobře a téměř kompletně dochované lebce pohřbené ženy a také díky provedené analýze archaické DNA získané z kosti pohřbené ženy. „Není to žádná spekulace ani umělecká představa. Analýza nám nejen potvrdila údaje o pohlaví pohřbené ženy, ale umožnila získat i bližší informace o barvě její kůže, vlasů a očí. Toto jiným způsobem než analýzou DNA získat nelze,“ zdůrazňuje Eva Vaníčková z Laboratoře antropologické rekonstrukce Moravského zemského muzea. „Právě tyto přesné a vědecky podložené informace posouvají celou rekonstrukci na kvalitativně daleko vyšší úroveň a umožňují nám získat daleko reálnější a původní, skutečnosti bližší, představu o jejím vzhledu,“ vysvětluje antropoložka.
Metoda antropologické rekonstrukce postavená na empirických základech podle Evy Vaníčkové výrazně obohacuje možnosti prezentace antropologických nálezů laické i odborné veřejnosti.
Jantarový zlatý důl
V letech 2007–2009 prozkoumali archeologové z Archeologického ústavu Akademie věd Praha a Východočeského muzea v Pardubicích v lokalitě Mikulovice u Pardubic několik skupin kostrových hrobů z počátků doby bronzové, tedy z období let 2200–1700 před Kristem. Jednou z významných odlišností území dnešních Čech od všech sousedních oblastí je masový výskyt jantaru v hrobech zdejších obyvatel. Jantar je na našem území jednoznačně cizího (podle archeologů baltského) původu. A je proto významným dokladem kontaktů s Baltem zdejších obyvatel ve starší době bronzové.
Archeologové plesají
Pohřebiště v Mikulovicích svým bohatstvím ale jednoznačně vyčnívá. S téměř 900 jantarovými předměty identifikovanými ve 27 zdejších hrobech jsou Mikulovice na jantar nejbohatší lokalitou.
Kostrová pohřebiště jsou pak pro archeology „darem z nebes“. Proti jiným typům nalezišť, jako jsou sídliště nebo depoty bronzových předmětů, obsahují lidské kostry pohřební výbavu zemřelých a další důležité předměty. Lidské kosterní pozůstatky, tak jako kostra ženy z hrobu č. 2, která nyní získala zpět svou podobu díky antropologické rekonstrukci, jsou pro vědce velmi perspektivním zdrojem informací, zejména díky dynamicky se rozvíjejícím oborům, jako jsou archeogenetika, výživové a mobilitní izotopie, paleopatologie, radiokarbonové datování a další.
Foto: Jarmila Švédová, se souhlasem Akademie věd, ostatky ženy z hrobu č. 2
Zdroj: Akademie věd ČR, Laboratoř Moravského zemského muzea, Michal Ernée - Archeologický ústav ČR, Eva Vaníčková - antropolog
Nový komentář
Komentáře
To je úžasné,