V kinech stále ještě běží snímek Národní třída, o kterém jsme zde již psali. V souvislosti s 30. výročím od sametové revoluce jsme se zeptaly Hynka Čermáka, představitele hlavní role, nejen na jeho vztah k hlavní postavě, ale také právě na vzpomínky na významnou historickou událost.

Národní třída - film (foto: Falcon)

Jak byste charakterizoval hlavního hrdinu, o které se ve filmu říká, že dal do pohybu události na Národní třídě, a ztotožňujete se s ním v něčem?
Já se s Vandamem, jak se postava jmenuje, neztotožňuju vůbec v ničem. Naopak je to prototyp člověka, kterého já nemám vůbec rád. Je to takovej BLBEC, že to je to, co mě baví hrát, a důvod, proč jsem ten film udělal. Protože je potřeba stále upozorňovat na to, ze těchto blbců je plnej svět a že jsou hrozně nebezpečný.

Přesto nějaké záblesky konání dobra v příběhu ten chlapík má…
Ano, to má, ale takto to nefunguje. Jediná věc, která s tím může něco udělat, je dbát na odpovídající vzdělání, získat určitou schopnost sebereflexe… Ale pokud to vzdělání je na bídné úrovni, tak to může dopadnout jako v tomto filmu.

Národní třída - film (foto: Falcon)

Jistá skupina lidí se v hlavním hrdinovi bohužel asi zhlédne a může je to inspirovat k podobným činům...
Ano, já si myslím, že to pro ně bude třeba i návodné. Ale existuje již slavná knížka, namluvil jsem před časem také stejnojmennou audioknihu - příběh je hodně známý. S tím rizikem se musí počítat. A z hlediska každého nebezpečného blbce je úplně jedno, jestli viděl film, nebo neviděl, protože zůstane nebezpečnej tak jako tak….

Ve filmu má hlavní hrdina určitou roli v listopadových událostech roku 1989. Jak vzpomínáte vy na toto období?
V osmdesátým devátým mi bylo sedmnáct let a byl jsem předsedou stávkového výboru na střední škole. V listopadu 1989 jsem sedmnáctého byl na Národní třídě. Byl jsem tam i před tím a potom. Samozřejmě jsem bojoval, seč mi síly toho věku stačily…

Národní třída - film (foto: Falcon)

A co se vám vybaví z let před sametovou revolucí?
Vzpomínám na to rád i nerad. Roky na střední škole byly plné komunistických systémových opatření…. Každé ráno jsem chodil na odborný výcvik v půl šesté na „píchačky“ a v řadě jsem pokřikoval „dobré ráno, soudruzi“ a „dobré ráno, soudruhu mistře“. Mám tedy za sebou nechutné vzpomínky na období socialismu.

To, že mi bylo sedmnáct, bylo tehdy hodně romantické. Dnes je mi šestačtyřicet, tak jako každej rád vzpomínám na dobu, kdy jsem byl mladej. Ale to, že by to mělo něco společného s tím, že za komunismu bylo líp, to se rozhodně říct nedá.

Děkujeme za rozhovor.

Přečtěte si také:

Reklama