Máte-li více dětí a jeden pokojík, nezoufejte. I tady vedle sebe mohou existovat batole i školák. Při zařizování ovšem berte v úvahu potřeby obou. V případě mladšího je to nárok na dostatečnou herní plochu a v případě staršího nezbytný pracovní koutek. Podle pedagožky Anny Rydvalové je pro začínající školáky důležité, aby měli svůj pracovní prostor „Dítě by mělo vědět, že když jde psát úkol, na stole už nebude nic jiného než učební pomůcky. Rozhodně nedoporučuji, aby maminka vařila, tatínek se díval na televizi a dítě mezi tím někde psalo své domácí úkoly,“ dodává.
Základ - světlo, kvalitní stůl a židle
Pro malého školáka bychom měli vybrat kvalitní stůl a odpovídající sezení. Standardní plocha pracovní desky umožňující pohodlnou práci by měla měřit nejméně 70×100 cm. Správná výška stolu je taková, když lokty dítěte při položení na desku zachovávají pravý úhel. Výhodná je i možnost naklápění pracovní plochy – pro čtení více, pro psaní o něco méně. Světlo by mělo na pracovní stůl dopadat z opačné strany, než je ruka, kterou dítě používá na psaní. Tak zabráníte, aby si stínilo. Správná pracovní lampička by měla být tříkloubová kvůli snadné manipulaci.
Nebojte se experimentu!
Školákovi je ale dobré zajistit i druhé posezení k pracovní ploše, bude tu trávit přece jen hodně času. Můžete zakoupit například klekačku nebo gymnastický míč. Sezení na nich má totiž pozitivní vliv na psychický i fyzický vývoj. "Nám sezení na míči doporučila naše paní doktorka s tím, že Péťa si tak hezky posílí svaly kolem páteře, čímž předejdeme vadnému držení těla. Navíc si taky "pohupováním" hezky zarelaxuje,“ říká Marie Kuncová, maminka desetiletého školáka. Barevné míče jsou zároveň i příjemným doplňkem v pokojíčku a ocení je i menší sourozenci vaší školou povinné ratolesti.
Kam s učebnicemi
Platí, že vše potřebné by mělo být po ruce. Vnější i vnitřní uspořádání polic, regálů a skříněk by mělo být účelné a variabilní a nezasahovat do volného prostoru. Nábytek i ostatní vybavení dětského pokoje musí být ze zdravotně nezávadných materiálů. V malých prostorech se velmi dobře využije mobilní nábytek - vyklápěcí postel nebo pracovní stůl, pojízdné šuplíky, kontejnery atd. Nebojte se ani uzamykatelných skříněk a šuplíků na sešity a učebnice, hlavně pokud pokojík sdílí i menší dítě, předejdete tak mnohým nepříjemnostem.
Barvy pomohou
Největší vizuální plochou jsou v každé místnosti stěny. Pokud se chystáte pokojík nově vymalovat, dbejte na dispozice místnosti (výška stropu, velikost pokoje, orientace oken). Barevné odstíny také působí na každého jinak a opět byste měli respektovat názor dětí. Stále platí, že pro spaní a práci jsou vhodnější barvy studené (zelená, modrá) a naopak místo na hraní můžete vyvést v zářivějších teplých tónech (oranžová, meruňková). Pokud máte jen jeden pokojík pro více dětí, můžete jim pomocí barevných ploch vytvořit alespoň vlastní koutky.
Prostor pro fantazii
Dětský pokoj by v žádném případě neměl sloužit jako odkladiště přebytečného nebo vysloužilého nábytku. Děti potřebují především prostor a v ideálním případě nábytek, který poroste s nimi. Nicméně záleží jen na vás a samozřejmě vašich finančních možnostech, jak bude nakonec pokojíček vypadat. Naslouchejte svým potomkům. Bude to přece především jejich místo, a proto by se tam měli cítit dobře. O výzdobě by si do jisté míry měli rozhodovat sami, rozvíjí se tak i jejich vkus. Starší děti si rády zdobí pokoj fotkami a plakáty svých idolů, ani to už není problém. Můžete zakoupit speciální lepidlo, které svou konzistencí připomíná žvýkačku, a když už dotyčného obrázek nebaví, lze jej bez jakýchkoli následků na zdi rychle odstranit.
Nový komentář
Komentáře
Gabi: s těmi kamrlíky, to bych zase nesouhlasila, třeba puboši už moc velký prostor nepotřebují, hlavně, že mají klid.
Ťapina: ani já ne
...spodní prádlo jsem tam nevěšela nikdy.Máme sušáček na malé věci v komoře, páč když se my 4 holky vysvlečeme z bombarďáků, tak jich máme hafo
Ale připadá mi pořád lepší, když prádlo je pěkně vypnuté na klasickém šušáku, než když mají připevněný sušáky ve 3/4 výšky okna přímo uvnitř balkonu a visí tam jak oběšenci 
novinka: Naše sídliště bylo kdysi reprezentativní, takže bylo přímo zakázáno, aby na viditelném místě viselo prádlo (doba asi přd 20 - 30 lety). Tak má většina lidí sušák v úrovní pasu, zakrytý balkónovou stěnou. Prádlo visí, schne na sluníčku a nic nehyzdí
Taky bych už nechtěla věšet svoje bombarďáky do ulice 
Kdyby jste si chtěly povídat o pokojích nebo hledáte nějaké zajímavé odkazy a fotky pro inspiraci, je tu i diskuse na tohle téma //zena-in.cz/auditoria/auditorium_osobni.asp?stranka=1&id=881
Rikina: "my" jsme teďka panelák zateplovali a měnili jsem i balkony-ty starý závěsný kovový hnusy a na jejich místo "přišly" velký betonový.Úžasný,to je věc, po které jsem toužila..hnípnout na bakon s
, přečíst si tam knižku.
. A páč jsem technický typ
, vymyslela jsem si sušák na pantík, který se vyklopí ven jen když visí prádlo-takže nic nehyzdí
-a hotovo 
Pochopitelně mi chtěl někdo zkazit radost a vymyslel,že sušáky na prádlo by balkony hyzdily a že se tam nebou dávat.Takže to vypadalo,že budu mít sice skvělej balkon, ale povlečení a velký věci budu obracet na malém rozkládacím sušáčku
Odemětobě: tak konkrétně já bydlím v domě starém necelých 20 let, panely se dělaly v Prefě zde v Ústí, dnes už ta fabrika dávno nestojí, a stavěly to Pozemní stavby, které taky už nejsou, podle ruskýho projektu neznámého autora. Mělo by se to ukazovat jako odstrašující příklad výstavby, jak to nemá vypadat. Bohužel co vidím dnes, stavět nové domy, je to ještě horší, a to už se nedá svádět na rozměry a formy, z panelů se to nestaví. Ale taky je zjevně záměr, aby to bylo co nejlevnější, či co. Proč se třeba nestaví pořádné balkóny ? Nemyslím ty úzké metr dlouhé lodžie, ale pořádný poctivý balkón, kde je trochu prostoru, a od jara do podzimu by se na něm dalo bydlet, ne jen věšet prádlo. K čemu je dobrá 14m dlouhá chodba přes celej byt ? To aby měl jeden koloběžku na domácí přesun. Přitom je zároveň tak úzká, že se do ní nedá nic postavit. Já mám druhej extrém - velkou prostornou předsíň, do který vede 7 dveří, takže se do ní taky nedá nic postavit, ani pitomý botník ne. Ale za tu 14metrovou bych to neměnila.
novinka: Paneláky jsou z doby,kdy bylo třeba stavět rychle,levně,na kvalitu a na životní styl se nehledělo.Všechno muselo být rozměrově koordinované aby se mohlo vyrábět ve formách.Nebyla šance řešit,že dětský pokoj je nejmenší místnost a otočená na sever.Jak se uspořádá nábytek v nudli 5*2 m nikoho nezajímalo.Vím o čem mluvím,jsem stavařka a začínala jsem s praxí v r.84.Panely se vyráběly většinou v Prefě v Kuřimi=vyráběli je muklové.Tím je daná kvalita.Panelová sídliště v žádném případě neodsuzuji,ale dneska řešíte problémy s bydlením v zastaralých domech,30 let starých.Vlastně vaše děti odnášejí omyly svých dědečků.Moc jsem se rozvášnila,omlouvám se.
no a my máme děti 3...takže to je taky paráda v "uspořádání".Když nejstarší dcera postoupila na 2. stupeň ZŠ, tak jsme se chca-nechca přestěhovali z ložnice a tu předělali na dětský pokoj. Naštěstí máme dlouhý obývák, takže jsme tam vměstnali letiště a oddělili ho vertikálními žaluzkami.Aspoň nemusíme každý den rozkládat gauč: Souhlasím s Rikinou, že toho "pana architekta" co navrhoval byt, dostat do ruky, tak by byl chudák
taky mám oba kluky v jednom pokoji a nijak velkém...mladší jde teď do 1.tř. a starší na SŠ
psací stůl máme jen jeden a starší syn teď má rýsov.prkno..tak to jsem opravdu zvědavá jak se tam vejde
Mí synci měli zhruba od 10 let každý svůj pokoj. Předtím jeden společný, kde tedy měli stolky sklápěcí, přišroubované na zdi, jinak by tam nebylo k hnutí. Ono tam stejně moc místa nebylo, co taky člověk nacpe do místnosti v podobě nudle 5 x 2m. Zajímalo by mě, jestli někdy dotyčný architekt, co ty paneláky projektoval, zkusil v něčem takovém bydlet... pokud to vůbec je práce architekta. Občas mírně pochybuju.
Stes: Každé dítě svůj pokoj
- v Praze určitě ne. A na druhou stranu lepší jeden větší pokoj společný, než dva kamrlíky o 8 m2. Svůj koutek - to už je něco jiného - ten potřebuje každý.
Pokud je místo na pracovní stůl pro každé dítě, je to dobré, ale i u jídelního stolu se dají psát úkoly. A skladování věcí do školy - 90% toho zůstává stále v aktovce. Ve vybavení pokoje stěstí rodiny neleží.
Naše děti mají naštěstí každý svůj pokoj,jinak by se asi sežraly.Dcera si na konci roku roztřídila sešity a učebnice,nepotřebné uklidila do šatny.Syn tu svoji hromadu jen přesunul z batohu na okraj psacího stolu,celé 2 měsíce se na ni dívá a je mu to jedno.
Stes: moje děti jsou spolu v jednom pokoji a nemyslím si, že je to nepřekonatelné. JIstě, samostatnépokoje jsu fajn, ale já třeba nikdy neměla žádný pokojíček, ba ani svlůj kout, takže už ten fakt, že moje děti mají celý pokoj samy pro sebe, mi přijde
Ale asi to je snazší v tom, že jsou to dva kluci chvíli po sobě.
Stes: no jo, ale někdy ta možnost prostě není.
Máme zatím jedno dítě, ale víme už teď, že až budeme mít druhé, budou prostě muset být v pokoji spolu, jinak to nepůjde. Naštěstí mám švagra architekta a necháme si poradit, jak nejlíp ten pokoj "rozdělit", aby tam mělo každé dítě svůj koutek a nějaké soukromí.
něco podobného jsem nedávno četla v časopisu. Já ovšem preferuju to, že pokud je možnost, každé dítě má mít svůj pokoj. Já se s bratrem prala jak zvíře, naprosto jsme se nesnášeli .. pak jsem se odstěhovala do jiného pokoje a je to SUPER! Za 10 let jsme se pohádali jen jednou a skvěle si rozumíme (už jsme taky dospělí, ale i tak).
Zrovna teď o víkendu jsme dělaly pořádek ve stole a skříňkách, kde dosud byly hračky a mrněcí binec a už jsme na školu připravení
