Olga (49) vždycky ráda cestovala; ať už zamlada s kamarádkou, nebo později s manželem. Když se narodily děti, dal si mladý pár na nějaký čas cestovatelskou pauzu. Jakmile ale trochu povyrostly a byly schopné si cestování užívat, opět se vyrazilo na cesty. Roky plynuly, syn s dcerou téměř dospěli a o společné dovolené přestali stát. Olga se zpočátku bránila přijmout fakt, že jejich potomci - zvlášť po delší pauze způsobené světovou epidemií a jejím úrazem - s nimi letos k moři nevyrazí; nezbývalo ale nic, než jejich rozhodnutí respektovat.
Připadalo mi to hezky symbolické
„Nakonec jsem se přece začala těšit a snažila se najít co nejvíc výhod cestování ve dvou jako zamlada. Pár večerů jsme s Radimem i poseděli nad starými alby a zavzpomínali na časy dávno minulé. Rozhodli jsme se nakonec pro jižní Itálii, stejnou destinaci jako v roce 2000, kdy jsme naposled byli na dovolené jen sami dva. Právě tam jsem tehdy otěhotněla – právě tady se odstartovala naše nová životní etapa. Připadalo mi to hezky symbolické, s kapkou té letní romantiky,“ vypráví Olga. Manželé si objednali útulný apartmánový hotel kousek od pláže. Těšili se na klidný pobyt v malebné Kalábrii, křišťálové moře, vzduch provoněný solí, milé lidi a stravování formou all inclusive. Ve druhé polovině června vyrazili.
Chovala jsem se nesnesitelně
„Měla jsem za sebou náročné období. Počátkem loňského roku jsem upadla na lyžích a začala mít velké problémy se zády. Do té doby jsem byla zvyklá pravidelně sportovat, teď to ze dne na den najednou nešlo. K tomu se přidala štítná žláza, začaly mi řídnout vlasy, dostavily se psychické problémy. Díky medikaci a nemožnosti se hýbat jsem během roku přibrala patnáct kilo. Byla jsem z toho nešťastná, doktorka mě ale ujišťovala, že jde o dočasný stav. Přesto jsem musela kompletně obnovit šatník, protože jsem se do ničeho nevešla. Manžel mě ujišťoval, že mě má rád v jakémkoli těle, já se přesto cítila jako slonice. Doufala jsem, že to na dovolené přestanu řešit, že se od všeho odpojím… Opak byl ale pravdou,“ svěřuje Olga.
Už první den, kdy Olga na pláži a v hotelové restauraci potkávala tu a tam i velmi atraktivní ženy, veselé, opálené a bezstarostné, a když příležitostně zaznamenala i manželovy obdivné pohledy, začala se cítit nepříjemně. „Nechtěla jsem být za takovou tu ženskou, co žárlí na každou, o kterou zavadí pohled jejího muže, snažila jsem se maximálně ovládat. Popravdě mi to moc nešlo a já se – v manželových očích – nakonec začala chovat nepochopitelně. Byla jsem protivná, utrhovala se na něj, případně nekomunikovala. Nechtěla jsem se s nikým potkávat, bavit se. Uzavřela jsem se do sebe a cítila se opravdu zle.“
Podsouvala jsem mu své domněnky
Šestý den dovolené situace vygradovala. Během večeře, kdy se její manžel příjemně bavil s jiným českým párem, a Olga opakovaně spatřovala obdivné pohledy jasně mladší a minimálně o deset kilo lehčí tmavovlásky, s níž měl Radim společné fotografické téma, nebyla schopná to vydržet. Její muž byl pohledný a vysportovaný, ženám se vždycky líbil. A když se ona teď přestala cítit ve svém těle dobře, vnímala se jako rozteklá obryně, o to víc atraktivitu svého manžela vnímala.
„Z večeře jsem doslova utekla. Nechala jsem na stole plný talíř jídla a bez vysvětlení opustila restauraci. Když za mnou manžel asi po dvaceti minutách přišel, začala jsem brečet, ječet na něj a podsouvat mu své přesvědčení, že pro něho už dávno nejsem dost dobrá. Že je se mnou jen ze soucitu či setrvačnosti, že se mu takhle nemohu líbit. A taky že je mi jasné, že je jen otázkou času, kdy mě opustí. Koukal na mě jako na zjevení. Nechápal. Jen zakroutil hlavou a odešel.“
Něco je teď jinak
Radim se za Olgou vrátil nad ránem. Noc strávil zčásti v hotelovém baru, zčásti na pláži – alespoň tak to později své manželce sdělil. Posledních pár dnů dovolené proběhlo ve zvláštním napětí, o kterém jeden i druhý předstíral, že tam není; přesto velmi intenzivně bylo.
„Když jsme se vrátili domů, zdánlivě se vše vrátilo do starých kolejí. Já ale stále vnímám to bolestné cosi, co jsem mezi nás na dovolené dostala. Když se nad tím zamyslím teď s krátkým časovým odstupem, vidím, jak nesmyslně jsem se chovala. Pokazila jsem to. Tak nějak znehodnotila celý náš vztah. Ráda bych to celé smazala. Vím, že čas nevrátím, a na první pohled to až taková tragédie nebyla. Přesto cítím, že je něco jinak, než by mělo být. Uvažuji o návštěvě odborníka, možná manželské poradny. Je mi jasné, že překážkou na cestě k sobě a k nám je má momentální ne-sebeláska,“ uzavírá smutně Olga.
Čtěte také:
- Manžela usvědčil z nevěry sousedův pětiletý syn, popisuje Anna (28)
- Nesnáším líbání. Jazyk partnera v mojí puse se mi hnusí, říká Mirka
Zdroj: Příběh čtenářky, upravila autorka textu
Nový komentář
Komentáře
49? To nemusí být nemocná. Hodně žen v klimakteriu přibere. Moje babička byla malá a kulatá celý život. A vždy mi říkala: Neboj se tlustých lidí. Ti jsou spokojení a usměvaví. Ona sama byla moc hodná, optimistická a byla s ní legrace. A že by všichni muži měli slabost pro štíhlé? No, v padesáti už to není štíhlost. Ty hubené chtějí trochu přibrat, ty při těle chtějí být hubené.... A když měla ta paní pocit, že v plavkách není pěkná, proč jela na dovolenou k moři? Proč nejela šplhat do hor? Asi je líná.
Štítná žláza není až taková sranda a její porucha dokáže v těle udělat řádný nepořádek. Navíc vychytat správnou léčbu a optimální dávkování léků je někdy běh i na několik let. Paní přišli na tuto nemoc teprve nedávno, takže ideálně zaléčená zřejmě ještě nebude a jedním z příznaků nemoci je i přecitlivělost, sklon k hysterii, nepohoda a vůbec nepěkné psychické rozpoložení. Pokud ji navíc k tomu trápí ještě problémy se vzhledem a tím, že je ve svém měnícím se těle nespokojená, je jasné, že je na malér zaděláno.
Ovšem proč v takové situaci zvolila zrovna "plavkovou" dovolenou, mi tedy hlava nebere...
Počátkem loňského roku... takže rok a půl. To jako žádná rehabilitace, žádné cvičení, aby se zas dostala do formy, nic? Takovou dobu? Co to má proboha za medikaci, že se u toho nesmí vůbec hýbat?
A i kdyby, dobře, tak holt přibrala. Plno tlustých lidi je přívětivých, veselých, je s nima sranda, jsou v pohodě, a neberou to jako světovou katastrofu. To by patrně manželovi úplně stačilo, kdyby na něj byla vlídná a nějakých 15 kg by byl vůbec neřešil. Ovšem scény před cizími lidmi na dovolené, to ničemu neprospělo, a i toho, koho to dřív nenapadlo, to napadne poté - jestli má tohle zapotřebí.
Já se jí nedivím. Jestli byla dřív štíhlá a sportovala, tak 15 kilo musí být znát. Pokud se sama sobě nelíbí, tak je jasný, že si myslí, že se nelíbí ani manželovi. Má teď problém se srovnat sama se sebou. Takže jestli má někdo pocit, že nemá velké starosti a přeje ji exekuci a těžkou práci....Trocha lidskosti by Gerdo neuškodila.
Potřebovala by nějaké pořádné starosti, ne jenom o to, jak vypadá. Třeba zakusit exekuci, pořádný zápřah v zaměstnání, kde ji opravdu ty mladší předbíhají a ona kvůli věku místo nesežene.