Možná je to tím, že doma jsem to moc nepociťovala a jsem za to svým rodičům vděčná. Jejich manželství bylo úžasně harmonické a vyvážené. Tatínek byl ten, kdo více vydělává, a maminka se stará o děti a domácnost. Teprve s odstupem času si uvědomuji, že táta byl hlavou rodiny v tom dobrém slova smyslu a maminka tím krkem… no však to znáte. Často byl pracovně mimo domov a maminka ho dokázala plně zastoupit.
A když jsme jí už někdy přerůstaly přes hlavu, stačilo pohrozit větou: „Počkejte, až se táta vrátí§“ a bylo po problémech. Táta měl prostě přirozenou autoritu, a my jsme ji respektovaly.
Proto jsem v dospělosti nechápala, proč chtějí mít chlapi vždycky navrch. A když to nešlo po dobrém, vynucovali si „vedení“ po zlém.
Až teď na stará kolena jsem poznala muže, který se v mnohém podobá mému tátovi, a moc si to užívám.
Nový komentář
Komentáře
Dano, prosím, poraďte, kde rostou chlapi s přirozenou autoritou. nebo alespoň s takovou, kterou by respektovala i ToraToraTora.
Zn. Nihilistka hledá šéfa
Můj otec byl (a je) taky velká autorita - až moc... Máma se mu často bála vůbec něco říct. Tohle já bych v manželství vydržet nemohla..
můj otec byl neskutečnej despota
už jako malá jsem nechápala, jak s ním moje máma může žít 
To Ti moc přeju! Já ho taky našla na stará kolena a naštěstí se mému otci, nebo nevl. otci vůbec nepodobá!
Přestože vím, že to není natrvalo, moc si toho vážím a užívám si to taky!