Psychologové dělí žárlivce na dva druhy. Chorobné a reaktivní na momentální situaci.
Reaktivní žárlení se spouští v důsledku objektivních příčin - odhalené nebo správně vytušené nevěry.
Chorobné žárlení pramení z chuti někoho vlastnit, ve skutečnosti s láskou nemá nic společného. Patologický žárlivec se snaží mít druhého pod kontrolou. O spokojenost toho druhého mu vůbec nejde.
Tušenou žárlivost zná jistě mnoho z nás. Psychologové jsou za jedno - je zcela normální. Co dělat, když komunikace selhává? Jak si poradit sám se sebou nebo partnerem, který žárlí na nás? Odpovídá psycholožka PhDr. Jana Wiesnerová (www.larra.cz, e-mail: wiesner.jana@seznam.cz)
Žárlivý partner
- V prvé řadě musím zjistit, zda se nejedná o žárlení patologické. Jeden z typů psychopatie, tj. nevyvážené struktury osobnosti, je právě žárlivecká (paranoidní) psychopatie. Pokud ano, tento typ bude žárlit neustále, bez jakýchkoli spouštěcích momentů, „sám od sebe“, naprosto nepřiměřeně situaci, a žárlivost a její i násilné projevy se budou nevyhnutelně stupňovat. A protože na věrnost neexistuje důkaz, tato muka nebudou nikdy ukončena. Jediný lék je okamžitý, neprodlený a nekompromisní rozchod. Může to totiž končit až patologickým slíděním.
- Pokud se jedná o žárlení jinak standardního partnera – zde se jedná většinou o žárlení vyvolané konkrétní situací, kterou partner vyhodnotí jako ohrožující. Pomozte partnerovi vybudovat si sebeúctu. Opakujte mu, jak je skvělý (klidně lžete a přehánějte) a pro vás jediný. Obracejte jeho pozornost k jiným problémům.
- Též může jít o záměrně vyprovokované žárlení – účelové jednání – abychom zrevidovali, jak si u partnera stojíme. Tady radím velkou opatrnost a mít stále na zřeteli osobní zodpovědnost.
Co ale sám se sebou, jestliže jsem tím žárlivcem já?
Jestliže nejste žárlivec patologický, lze své pocity zvládnout sebekázní a disciplínou.
1. Uvědomte si, že nikdo nikdy nedokáže se stoprocentní jistotou tvrdit, že mu protějšek nezahnul. Druhého totiž neuhlídáte, kdybyste se rozkrájeli, takže vlastně nemá význam se žárlením zabývat.
2. Pocítíte-li žárlivost, snažte se ji rozumem potlačit. Odejděte z místnosti a odreagujte svou mysl sportem, úklidem, četbou.
3. Od začátku vztahu si poskytujte vzájemnou volnost, pěstujte si vlastní koníčky, kamarády a část volna travte každý zvlášť. Svého partnera nekontrolujte desítkami telefonátů a esemesek.
4. I přes všemožné urážky a aroganci je žárlivec na svém protějšku velice závislý. Protože sám nevěří ve své kvality, neustále se obává, že si partner najde někoho lepšího. Proto ho chce mít stále pod kontrolou, vyžaduje stále další důkazy věrnosti, chová se majetnicky. Sužují-li vás tyto pocity, ubijte je prací nebo novými koníčky.
5. Změňte účes, kupte si pár sexy modelů a vyrazte si zvýšit sebevědomí mezi lidi. Zhubněte, překonejte lenost, naučte se vyšívat, přihlaste se jako dobrovolník do humanitární organizace, zkrátka udělejte cokoli, kvůli čemu byste si sama sebe začala vážit. V ten moment si vás začne vážit i vaše okolí včetně záletníka. A jestli ne, vám už to možná bude docela jedno.
Jste žárlivá? Máte zkušenosti se žárlivcem? Jak proti tomu bojujete?
Nový komentář
Komentáře
wich — #50 Právě,že jsem v plné invalidce,někdy lépe,někdy hůře pohyblivá.V tom je ten háček.Nejde mi vše tak rychle,jak bych chtěla.Když půjdeme,tak daleko odsud,nebudu to řešit mezipřistáním,protože to fyzicky není možné zvládnout.Pro mne je to veliký nápor,věci sbalit během 2 hodin?To prostě nejde.Navíc nejsem žádný zbohatlík,stěhovat se můžu jen jednou,protože je to 150km....teď jsem se třeba vrátila z nemocnice,než se dám zase trošku dohromady,chvilku to trvá.A dcerka chce odejít,až dokončí školu,protože tady bydlí i její přítel/v místě bydliště/.Ten si bude muset najít novou práci,já sehnat nějakou brigádu,nebo práci doma...nevíte někdo o něčem..
OlgaMarie — #53 Dceři bude v září 18,ale ještě je tu 4letý.Protože jsem již podruhé vdaná,tak vím co je to pro dítě se obětovat(v prvním manželství jsem to vydržela 6let).Ale přece jen již nejsem nejmladší(39) a musím to začat řešit.Dcera se nechce stěhovat daleko,protože zde má hodně kamarádek.Všechno trápení prožívá ve směs se mnou,tak je v obraze.
Mon-ika — #52 Dcera se nechce stěhovat daleko nebo se nechce stěhovat vůbec? Docela záleží i na jejím věku. Zvaž, zda jsi ochotná snášet dále postoj manžela k sobě a za jakou cenu. Tak, jak jsi to napsala, na mě působí že už tě i dcera trochu tlačí ke zdi. Nevím, kolik jí je roků, promluv si s ní o svém trápení a i o svém zdraví. Ona stejně jednou z domu a od tebe odejde a co potom...Zvaž to, co se nazývá obětováním se.
denkas — #19 Ne že odrovná,ono už to začíná.Ale nejde to nijak řešit.Nemám kam jít, dcera se ani nechce nikam daleko stěhovat.Já jsem bez jakých koliv prostředků-peněz.Vše je jeho,je to cholerik, panovačný, hamoun a já nevím co ještě.Jen on má pravdu a všechny baby jsou k....Ale asi to začnu rozjíždět.On navrhl ať podám žádost o rozvod,ale myslí si,že je to jen rozvod a zapoměl na děti,výživné, majetek...Ale já mu to všechno spočítám..
...Pokud je ekleinovka pracující žena... Achjo, dneska mi to nějak nemyslí...
Lyoness — #49 Jsem téhož názoru. Hlavně dcera potřebuje klid na učení k maturitě. Pokud je žena ekleinovka pracující, podnájem v nějakém menším bytě určitě utáhne.
ekleinovka — #45 mas dve moznosti - bud odejit s "holym zadkem" nebo si opravdu pobalit veci a vypadnout. Chodi do prace? Svoje veci muzes mit sbaleny behem dvou hodin, kamaradi nebo firma ti je odstehuji behem pulhodiny. I rychleji to zvladnes.
Mezitim si najdes pro sebe a dceru bydleni. Ja vim, je to slozite, ale dle meho nazoru uz jste mely byt pryc davno a necekat na maturu...
ekleinovka — #45 Hele, tak z něj dělěj vola, když bude něco postrádat, přesvědčuj ho, žes to nikdy neměla.
Dante Alighieri — #44 Závidím ti, schopnost být bez partnera i několik dní. Já také bývám ráda doma sama (asi jsem zvyklá, nikdy jsem neměla sourozence), je čas na relax, kosmetiku, úklid...
Ale vždycky se na milého těším, až přijede z práce a jsem nesvá, když je večer a jsem sama. Pracuje dlouho do noci, jako třeba dnes se za ním teprve teď zaklaply dveře, běžně je tam do desíti, takže jsem ráda, když je večer a můžem být spolu. Když mám jet se studenty na kurz, jsem vyloženě znechucená, že se tak dlouho neuvidíme
ekleinovka — #45
to je děs. Zkusila jsi volat do nějaké poradny? Přece jenom my toho tady moc nezmůžem a oni mají zkušenosti. Tady je seznam organizací zabývajících se domácím násilím http://www.icm.cz/domaci-nasili-adresar-organizaci
OlgaMarie — #42 Teď to nepůjde...jakmile by něco mého zmizelo,pozná to a byl by šrumec.Dcera má naštěstí přítele a co nejvíce času tráví s ním.Trestní oznámení jsem už podala loni,kdy dělal takové věci,které už jsem nevydržela,dala se do toho kriminálka,on mne ale přesvědčil,že dá pokoj apod,když to stáhnu.Stalo se.Teď,když vyvede něco hnusného,nečeká ho nic pěkného ze strany zákona..Ale ani mne-proto jsem raději zticha a nedráždím hada bosou nohou-nenechám si přece ublížit.
Dřív jsem byla žárlivá strašně - až tak, že bych partnera nejradši uvázala u boudy. Jaké já tropila scény, když šel jednou za půl roku s klukama do hospody! Dneska už mám jinýho a ten má zase takovou volnost, až mu to možná není milé. Je mi jedno, že někam chodí (např. pořád někomu spravovat PC) a je mi jedno, že je tam o 3 hodiny déle než říkal. Užívám si samotu (pozor, né osamělost), které nemám nikdy dost. Taky bych byla schopná se mu neozvat i několik dní, ale ze zvyku mu napíšu každej večer.
Bébina — #40 Vyvinulo se to postupně...nějaké náznaky toho,že mne pronásleduje,majetnictví,ty byly,ale postupem času se z něj vyklubalo to,čím je a bude...
ekleinovka — #36 Nemáš někoho důvěryhodného, kam bys mohla po maličkostech uskladňovat věci než dcera odmaturuje? Vážně bys nemohla někam odejít a dceru by někdo nemohl ubytovat, aby v klidu dostudovala? Zvažovala jsi někdy trestní oznámení? Tohle je vážně děsivé, co musíš prožívat. Nemohla by trestní oznámení podat dcera?
Celofán pod záchodový prkýnko a zbavit svéprávnosti - už se ani pořádně nevys..e
.
maje — #37 Neurazim, mas pravdu, nezazila. Na tohle jsem velmi citliva a ve vztahu jsem za 5let jeste neslysela, ze neco nesmim nebo musim. A ani neuslysim, muj pritel je milacek holubicci povahy. Akorat se vzteka, kdyz mu neco nejde.
By me zajimalo, jestli sis ty a ekleinovka takova hovada uz vzaly, nebo se to z nich vyvinulo casem.
Gwendylon — #35



Bébina — #34 neuraž se, ale myslím si, že ty jsi tohle v životě nezažila. takže sice dobrá rada nad zlato, ale radši zkus poradit v oblasti, kterou znáš.
ekleinovka — #36 drž se, bude líp. já to vím a ty bys tomu měla věřit
Bébina — #34 Tak,teď jsem se alespoň zasmála.Provokovat říkáš...to tedy nevím,rozzuří se a rudý vzteky bude smyslů zbavený- násilí zkusil jednou,na dceři vícekrát...ale pozor-je to slušný člověk-násilí bylo pácháno na něm...nejde mu věřit ani nos mezi očima....