Tentokrát se tvůrci tohoto filmu trefili do mé aktuální stránky ženské životní role.
Film je totiž převážně o problémech jedné obyčejné, vdané italské ženy, která má všední starosti, sny a touhy.
Naproti tomu zpracování a celkový dojem filmu nemá se všedností pranic společného.

Vše je natočeno v  uličkách Říma, kde na nás dýchá zdejší jižní atmosféra a slunečné podnebí. Poznáme ale, že i přes rozdílnost prostředí zde žijí lidé jako my - ostatně jako všude jinde na světě.

Hlavní postava příběhu Giovanna má dvě děti a manžela.
S tím jednou na ulici potkají starého pána, který je žádá o pomoc a zdá se, že ztratil pamět. Giovanna má ale jako vždy plno práce a hodně naspěch, a tak nechává starost o dezorientovaného muže na manželovi.
Ten je až příliš dobrosrdečný, a tak se nakonec vrátí z policejní stanice zpátky i s hostem.

I přes všechny stereotypní činnosti svého života si Giovanna najde čas a energii na péči o tajemného pána. Nakonec se sblíží a dokonce mu prozradí  svůj nenaplněný sen, totiž mít vlastní cukrárnu.
Právě při pečení zjistí, že jejich dočasný tajemný host je v tomto oboru odborník, který má pro ní mnoho cenných rad.
Nejen díky tomu se zvyšuje její touha o změně zaměstnání, ale manžel je často bez práce, a tak je potřeba zajišťovat stálý příjem prací účetní v blízké drůbežárně.

A jak je to s tím oknem?
Každý večer, když je vše hotovo, děti spí a manžel je na noční směně, rozjímá Giovanna právě u okna. Kouří a dívá se do okna naproti. A tam je na co se dívat.
Jejich soused z protějšího domu je totiž sympatický, svalnatý mladík.

Starý pán je sice dobrý cukrář, ale je opravdu velmi popletený. 
Občas mluví s někým jiným a dlouho jen my, diváci, víme, že mluví se svým mládím a nenaplněnou láskou. Při rozhovoru s Giovannou jí závidí, že ona mohla svou lásku pozorovat a pečovat o ni.
V jejím výrazu však vidíme, jak je unavená ze stálého udržování toho tak snadno zhasitelného plamínku. Vždyť jsou tu děti.
To ale host nechápe a ani nemůže chápat. Musel se totiž v mládí za války rozhodovat o něčem daleko těžším a svou lásku obětovat vykoupení...

Jednoho dne se Giovanna ocitne v okně naproti. Naplňují se její touhy...
Ale pak se podívá do svého okna. Tam vidí svého manžela, který se stará o dceru a syna. To vždy uměl velice hezky a děti ho tak zbožňují...

Co byste udělaly vy na jejím místě? Jste spokojeny se svým životem a nešlo by přeci jen něco změnit?

Podívejte se na tento film a možná vám napoví...

Snímek je provázen  působivou italskou hudbou. Ihned jsem si ji opatřila a pouštím si ji na uklidnění.
A ještě něco - pokud alespoň trochu ovládáte italštinu, bude pro vás tentokrát návštěva kina dobrou lekcí. Mluví zde velice srozumitelně, s krásným jižním přízvukem.

Okno naproti, La finestra di fronte
(Itálie, Velká Británie, Turecko, Portugalsko, 2003, 106 min)
scénář: Ferzan Ozpetek, Gianni Romoli
střih: Patrizio Marone
hudba: Andrea Guerra, Giorgia, Mina, Nada
kamera: Gianfilippo Corticelli
režie: Ferzan Ozpetek


hrají: Giovanna Mezzogiorno, Massimo Girotti, Raoul Bova, Filippo Nigro, Serra Yilmaz

Ocenění - vítězný snímek letošního festivalu v Karlových Varech.

Odkaz na recenze -http://kino.tiscali.cz/filmy/f_review.asp?film_id=6808
 


                                                    
Reklama